32. Podzimní návrat k nevděčníkům (Absurdistán 2015)

(photo credit: Rasbak)

To vedro… to vedro… asi jí šibe… podzimní??? Jakýpak podzim, když je přes 30?????

No, já za to nemůžu. Fakt. Tak to prostě je. Zatím jsem všechny brzké nástupy ročních období , tak, jak o nich psala Barbara Temelie, FAKT zaznamenala. Únorový zpěv ptáků, dubnové oteplení. Tak jsem zvědavá, jak zaznamenám postupný nástup podzimního období od tohoto týdne… třeba se ochladí??? :-)

Pro tento první podzimní týden projektu Absurdistán jsem vybrala krásné téma vděčnosti (nebo hnusné téma nevděčnosti, co světem vládne?? No přeberte si to…). Krásně totiž ladí s tématem, které minulý týden skončilo. Nejlépe se přece naslouchá intuici – hlasu, kterému jsme vděčni, že nás provádí tím labyrintem života… a protože nic krásnějšího než článek o nevděčnících (23. Nevděčíci jedni) bych už znovu nenapsala, okopírovala jsem Vám ho tu (P.S. Článek jsem chystala ještě v těch vedrech a v pondělí vstanu a déšť a chladno je tu… jo, jo…):

 

Přijmout život takový, jaký je, zdá se být nadlidský úkol.

A to jako přijmout fakt VŠECHNO? Nestěžovat si? Nehodnotit to? Ale kdyby to tak dělal každý…. jéžiš, to by to na tom světě vypadalo… opice by nám skákali po hlavě… všechno by nám rozkradli…

A teď si představte ten druhý krok: nejen život přijmout takový, jaký je, ale ještě si ho užívat!

Aha, to jako těm opicím ještě zamávat na rozloučenou a popadat se smíchy nad tím, jaká to byla švanda? A že máme vlastně radost, že ty naše foťáky teď budou chytat rez někde v džungli??

No, ono to tak sice vypadá, ale co zkusit, jestli to tak je i ve skutečnosti??

Ono je totiž opravdu absurdní neužívat si s radostí život, ať už přináší cokoliv, ale kabonit se na něj a vidět všechno jen černě.

Když přestaneme chtít, aby se svět točil po našem, co udělat ještě další krok a přestat si místo toho věčného stěžování začít vážit toho, co máme? Teď a tady. Být vděčný. Mít radost.

A z centra té radosti, z pozice té nepodmíněné radosti a lásky pak vyjít ven do světa, usmát se na něj a naplnit alespoň jeden jeho malý koutek radostí, láskou a spokojeností.

Kdyby TOHLE dělal každý….

Hned by bylo na světě méně nespokojených, vystrašených lidí, kteří myslí jen na sebe…

A čekají, až co ti druzí? Pomohou? Podrazí? Všechno zvořou?

Proč čekat na to, co ti druzí? Proč nezačít sám u sebe a přestat se bát?? TOHLE za nás nikdo neudělá… a jen v tom spočívá klíč ke štěstí… ke štěstí všech.

Kdyby TOHLE dělal každý…

A tak:

• si chci život užívat a ne ho jen trpně snášet :-)
• chci vnímat vděčnost a radost, nepřehlížet tyto dary v záplavě vzdoru

*************************************************************************************

Další z témat, která s mým životem během jednoho jediného týdne slušně zamávaly. Protože Život s námi občas hraje krutou hru. To byl jeden z nejsilnějších článků loňského roku. Jen si to přečtěte… je to lepší, než to zažít… :-)

*************************************************************************************

Tímto článkem začíná třicátý druhý týden projektu Absurdistán 2015. Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Přehled témat, na které ještě nejspíš dojde a kterými jsem se již zabývala (i s odkazy), najdete pro změnu zase tady.