(zdroj foto: http://www.ceskobrodak.cz/detsky-branny-den)
No, nebudu hodnotit, zda je to dobře nebo špatně.
Holt to tak je.
Hodně dlouho jsem uvažovala o tom, zda pustit malé osmiletce Terminátora. Podle mě je to hodně drsný film. Jenže ona viděla plakáty na poslední díl – Genisys – a Terminátor ji fascinoval a pořád o tom mluvila.
Nedávno se mi podařilo zjistit, jak pustit film z počítače na TV. Tak jsem nakonec vyměkla a Terminátora jsme si pustily.
Byla jsem šokovaná.
Přišlo jí to tak maximálně „hustýýýý„.
To je asi tak, když děti sjíždějí místo Víly Amálky Pokemony, Gormity a Winx, kde se také neustále bojuje na život a na smrt o záchranu světa…
Nevím, o čem to svědčí.
Ale minimálně tu moji toho už moc nerozhází…
Pak jsme daly Terminátora dvojku. Opravdu je téměř dokonalá. A tak teď o víkendu patřila mezi její nejoblíbenější hry hra na smějícího se Terminátora. No, však si to zkuste usmát se jako robot. Životní herecký výkon Arnolda :-)
Dala i Genisys v angličtině s českými titulky. No, prý to nestíhala moc číst. A zaregistrovala pár známých spojení. Třeba Nice to meet you. A byla nadšená, že rozumí. No, jak by ne, když některé scény ve Genisys jsou předělávky těch původních scén. Doslova.
Jen po Trojce, která není ta pohádka (tj. nekončí pozitivně), jak je na ně zvyklá, se mě ptala, zda nemůže být ještě ta nukleární válka…
Na to jsem opáčila, zda je ve škole učí, kde je protiatomový kryt, a zda běhají v igelitových pytlících a v maskách jako já, když jsem byla malá???
Uklidnila se.
Tak nevím, jestli bych jí vůbec měla ukazovat podobný plakát jako ten na branný den v Českém Brodu…
A přemýšlím, jestli to vymyslel někdo, kdo v té masce a pláštěnce zamlada musel běhat jako já… protože víte, jaký je to hnus dýchat v té záležitosti???
Žít je umění 
Pingback: Kráááásnéééé je žíííít… | Žít je umění
Kde berete jistotu, že válka být nemůže? Na branném dni – nevidím nic špatného; jako retro pro děti k nezaplacení. Kryty jsou dodnes, udržují se … jo – a trojku synek neviděl, hned tak neuvidí.
Jistotu neberu, ale osmiletku tím trápit nebudu :-(
Však nechť si to děti užijí… já bych do toho ale znovu nešla dobrovolně ani za nic :-) Z těch vzpomínek se mi tak trochu zvedá žaludek…
To je dobře, že kryty se udržují… v trojce tam jeden pár přežil. Radši bych snad byla nepřežila :-( Jen pokud je udržují, možná by bylo dobré, kdyby o tom lidé věděli…a kdyby věděli kde… kdybychom se někdy chtěli schovat.
Ale možná se jen nepohybuji tam, kde se o tom ví…
ve školách se určitě ví .. jinak je to na stránkách měst – protože ta mají odd. krizového řízení a obrany (pro různé náročné situace) .. Děti o tom mívají přednášky – co a jak.
O možnosti války mluvíme – už jen proto, že nelze přehlédnout a přeslechnout zprávy.
PS: – jinak je to (zase) o školách – lidech. My si při branné výchově užili dost legrace (zvl. když jsme měli „ideově nevyhovující“ učitele :D )
No jo, já měla na školu prostě smůlu :-))
Já to spíš brala jako buzeraci. Měření za jak dlouho si to nasadím. Běhání v pytlíkách v nějaké mlze. Asi nejsem bojový typ ani za mák. Připadala jsem si jak trotl. Copak to celé není naprosto praštěné???? I když zatraceně reálné??? Jediné, co mě bavilo, byla střelba…
Tak fajn… až něco bude, poptám se dcery, kam mám utíkat :-))
Válku neřeším, až přijde, tak přijde. A vzhledem k tomu, že se ke zprávám nedostanu ani já ani ta moje, tak není ani potřeba o ničem diskutovat. O čem také? Že lidé jsou agresivní blázni? Toho má plno pohádek…
Mají v krytech i plynové masky? Kdysi jsem slyšela, že ani za toho komunismu jich nebylo dost funkčních…
Pingback: Srpen v tom nějak neměl jasno :-) Aneb o jednom zkolabovaném programu… | Žít je umění