Tak dobře, no. Srpen nebude ten nejhorší měsíc na světě. Pamatujete se, jak jsem ho tímhle přívlastkem chtěla urazit?? Jo, to je ten článek o příšerách a svatební košili. A tento týden se jmenoval: už nechci být zombie!
Že by opravdu fungovalo: „žádej a bude Ti dáno??“
Asi jak co… těch žádostí už tu bylo a ono furt nic??????
Řeknu to takhle, srpen bude jeden z nejnáročnějších měsíců od doby, co jede Absurdistán, tj. od ledna 2014. To je doložitelné :-)
Fór je, že jsme tento měsíc s dcerou nakonec viděly všechny díly Terminátora (Salvation nepočítám, pardon). Jen film, říkáte??
Bacha na ono: „jen„.
Nic není jen tak „jen„.
Nebo nemusí být.
Hodil se minimálně na jeden blogový článek o tom, jak jsou ty děti dnes ale necitlivý….
A hodil se ještě na něco. Pokud je tu někdo, kdo ty filmy zná… pamatujete se na onu scénu, ve které Terminátora druhá Terminátorka poškodila a on užuž držel Johna Connora, kterého měl chránit, pod krkem (Terminátor… nechtěla bych, aby mě stroj držel pod krkem…) a chtěl ho zabít… ???
Různě mu to v tom jeho programu přeskakovalo, byl úplně zblblej… až nakonec ty protichůdné vstupy nedokázal zpracovat a program mu zkolaboval.
Předtím tedy pěstmi zdemoloval auto…. hmmm…
Pak tam jen tak stál, v očích vyhaslo…
A pak se restartoval… a zas se vydal Johna zachraňovat…
Tento týden jsem v jistém okamžiku také měla pocit, že můj program zkolaboval… a pak jsem se restartla…
Najednou mi došlo tolik věcí. Nedlouho poté, co jsem otráveně vstávala, jsem šla na tramvaj a usmívala jsem se jak trotl :-))))))
A přitom se nestalo nic, z čeho bych mohla mít radost. Naopak, tento týden to je spíš samá zklamaná naděje (případně překroucené strachy)… věci jako by se terminátorsky nemohly rozhodnout, jestli dopadnou dobře, nebo špatně… jestli z nich jako mám být smutná, nebo se z nich mám radovat… to je hup tam, hup sem, hup tam, hup sem… :-)
Je to legrační…
A přestože vlastně vůbec nic nevychází, jak bych si představovala, tak mám pocit, že kráááásnééé je žííííít :-)))
************************************************************************************
Toto je další z článků, které shrnují týdenní témata projektu Absurdistán 2015 (proto také vycházejí v sobotu večer…). Tento týden byl o šípkové růžence. A o bdělosti.
Žít je umění 
znám jen „přej – bude Ti přáno, dej, bude Ti dáno“
Ano, to znám taky :-)) Toto prý stojí v Bibli :-) Alespoň tak jsem to stokrát slyšela… a „klepej a bude ti otevřeno“.
Lukáš 11 :D původně
… kdo prosí, obdrží; kdo hledá, nalezne; kdo klepe, bude mu otevřeno
Jo, jo, díky za upřesnění :-))
to já ne – to je oblíbený citát synka :DD vždy se najde, co se hodí …
Aha. Tak já vím, proč manžel, křtěný katolík, neučí malou o víře nic (křtěná katolička). Do kostela s ní chodím já a knížky o Kristovi jí také kupuju já :-)))))
ono to nebude ani tak o víře – jako o tom, že vše se dá „zneužít“ :DD
:-)
S těmi současnými dětmi to vážně nebude tak růžové. Pamatuju si na nedávný příspěvek Moniky Absolonové na Facebooku. Psala, že poprvé viděla komplet Harryho Pottera, a kdyby tohle viděla jako dítě, koktala by. Není nad Ariel a Rychlou rotu :-)
to není o dětech, ale rodičích …
To mi připomíná, že před pár lety, když zrovna kiny procházely Harry a Pán prstenů, jsem si říkala, co to je?? Proč najednou tolik filmů o boji dobra proti zlu? Filmy plné násilí? Z toho Harry Potter pro děti. Že by odněkud probublávala představa, že se máme do budoucna nač těšit… a že ani děti už nemají být zbytečně moc útlocitné???? :-(
Pingback: Srpen v tom nějak neměl jasno :-) Aneb o jednom zkolabovaném programu… | Žít je umění
Pingback: Ztvrdlé srdce… | Žít je umění