(photo credit: Tonyesopi)
Péči o tělesnou schránku jsem započala už v srpnu.
To když jsem svému manželovi dala k narozeninám měsíční permanentku do posilovny.
Díval se na ni nevěřícně.
Musela jsem mu vysvětlit, že není pro něj, ale pro mě.
Když tedy tak touží po tom, abych byla sličná děva… :-)
Vrátila jsem se do své oblíbené posilovny, kam jsem chodívala, než se narodila dcera. A zjistila jsem, že těch téměř 10 let opravdu zanechalo stopy. No fakt, světe div se, že?? Tenkrát jsem 45 minut veslovala a pak ještě kdo ví jak dlouho obcházela stroje na ruce a na nohy. A břicho taky posilovala.
Při své první návštěvě letos jsem 40 minut veslovala, protáhla se a metelila do sprchy :-) Říkala jsem si, že bych to neměla přehánět, abych druhý den zvedla ruce :-)
No, zvedla jsem je… :-)
Další dáreček svému tělu jsem si naložila již min. týden a to po několikatýdenním rozhodování a hledání toho nejlepšího…
A proč hra na velikonoční vajíčka?
Víte, jaký je rozdíl mezi papírovým pytlíkem a kupou cibulových slupek??
Ano. Je to rozdíl mezi divokou jedovatou chemickou barvou a tou přírodní…
Ať už na vejci, nebo na hlavě. Však se někdy rozhlédněte kolem sebe a zkuste spočítat, kolik žen má svou vlastní barvu vlasů. A u kolika ta barva vypadá, s prominutím, tak trochu drasticky jedovatě :-)
No já včera poprvé na tu svou vajíčkovou šišku napatlala takové přírodní bahýnko… to Vám byla akce…
Však nebojte, neochudím Vás o bližší článek na toto téma… o tom, jak jsem se musela přemoct a zapomenout na ten smrad v továrnách na čaj….
Žít je umění 
Pingback: Straší nám na cimbuří?? | Žít je umění
Pingback: Radostné okamžiky roku 2015 (2. část) | Žít je umění