Straší nám na cimbuří??

Σ64

Σ64

Mně určitě, když si tak projdu, čemu jsem věnovala tento týden články tady na blogu…

Začalo to barvením hlavy (asi aby nebylo vidět, že jsem z toho všeho už dost šedivá…).

Pak jsem se věnovala současné uprchlické kriziMuhammadovu setkání s Bohem, který v něm vzbudil tak velký strach, že mi přijde, že ho naočkoval všem, kdo se rozhodli, že jeho učení budou následovat…

A protože strach budí strach, vůbec se nedivím, že i v nás vzbuzují uprchlíci tolik strachu. O všem tom strachu a hysterických výkřicích jsem psala v článku o tom, že tohle všechno fakt nechápu… i když je to asi dost pochopitelné…

Jediné, co mi dalo smysl, bylo toto video, které ke mně došlo mailem od mého otce a mé tety:

Ach ano, přestaňme pokřikovat, přestaňme urážet a bránit se… protože zatímco se 2 hádají, kdo je jaký, třetí strana, ta, která je opravdu nebezpečná, se nám vysměje do tváře. Jak říká ta paní – ty milióny mírumilovných Němců, mírumilovných Rusů, nebo mírumilovných Číňanů a mírumilovných Japonců byli irelevantní. To ta menšina nemírumilovných má na svědomí milióny nevinných životů….

A nakonec přišel můj vlastní výkřik o moři utrpení a majácích.

Všechen ten strach a všechno to, co posléze působí v mezilidských vztazích, na mě dolehlo opravdu silně.

Celý týden se v podstatě nesl právě v tom smutném rozpoložení, že ani tam, kde by jeden čekal, že se ignorace nedočkám, dostává se mi jí čím dál víc…

A přestože v srpnu jsem to již zažila (srpen byl celkově úžasně překvapivý měsíc a tento týden vyšlo jeho shrnutí) a překonala způsobem, který mi nabídl přístup k oněm pokladům za utrpením, kleplo mě to znovu přes prsty a já to neustála…

Opět mi před očima visí ono: „Nakonec jsme na vše sami. A tomu se říká dospělost.“

Vůbec ale vůbec se mi to nelíbí, protože to tak velmi odporuje mé představě o majácích v bouři.   A přece jsem přesvědčená, že pravda je (soulad paradoxů!) na obou stranách…

Ano, v tom nepodmíněném světě nemůžete od druhých očekávat vůbec nic. Což ovšem neznamená, že majáky nejsou potřeba a že každý člověk by měl být takovým majákem.

Ovšem hlavně sám sobě…

A tak se nakonec onen strašidelný zámek tohoto týdne vyjevil trochu jinak, než jak jsem si představovala. No, klasika….

Místo úklidu na cimbuří strašilo dál…

Ale snad se mi v tom mém majáku konečně opravdu rozsvítilo…

No, uvidíme příští týden…

************************************************************************************

Toto je článek, který shrnuje další týden 2. ročníku projektu Absurdistán – tentokrát na téma strašidelného zámku. Úvodní článek, včetně bližších info a odkazu na všechna témata, najdete zde. Přidat se můžete kdykoliv! :-)

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Bilance se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Straší nám na cimbuří??

  1. Pingback: 35. Majáky netrpí… (Absurdistán 2015) | Žít je umění

  2. Pingback: Jak se mám?? | Žít je umění

  3. Pingback: Záříjový sešup do hlubin paradoxů, aneb léčba dětských ukřivdění… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s