Asi mi v hlavě přeskakuje (nebo že by opravdu strašilo na tom cimbuří, jak jsem o tom psala v nedělním shrnujícím článku????).
Protože se mi stala taková prapodivná věc…
Přišla jsem do práce. Zajímavá hodina, na kterou nikdo nepřišel. A tak jsem si dělala své a nechala kolegyně, aby si také dělaly spolu s naší návštěvou z vedení také své.
Vedení, které nás však před pár měsíci mělo na jedno zajímavé školení, se za mnou přišlo podívat a položilo naprosto běžnou, nevinnou otázku: „Jak se máte??“
A já jsem se na ni tak podívala a najednou jsem nevěděla, co odpovědět. (No, divíte se po tom srpnovém kolotoči, kdy se z vod hrůz vynořovaly ostrovy pokladů a člověk nikdy nevěděl, zda se dobré nezmění na špatné či naopak??)
Smála se, že když chce člověk na takovou otázku opravdu zodpovědně odpovědět, musí se hluboce zamyslet…
Také jsem se usmála.
Jen mi přišlo, že bychom možná měli přestat přemýšlet a hodnotit…. a že asi budu muset objevit nějakou jinou odpověď, než „dobře„, nebo „nestojí to za nic„. A ještě nějakou jinou než „Nestěžuju si.“
A co Vy? Jak se máte??
P.S. Žehlení je super věc… to Vás mohou napadat zajímavé věci. Vzpomněla jsem si při jednom takovém žehlení (to je ta věc, co děláte, když už a) nemáte co obléknout dítěti do školy b) nemáte kam dát novou várku suchého nevyžehleného oblečení) na jednu odpověď na otázku „Jak se máš?“, kterou jsem se naučila před cca 20 lety. Pořád mi nějak nešla přes pusu. Když už, tak jsem aspoň pořád trvala na tom svém: „Dobře.“ Jenže když ono se to v originále říká prostě „hamdulilláh„, tj. chvála budiž Bohu. Nezáleží na tom, zda dobře nebo špatně. Prostě chválí se a chválí…
Takže bych třeba začala na otázku „Jak se máš?“ odpovídat „Vděčně??“. Jen jestli by mě brzy neodvezli do blázince….
Žít je umění 
Zni to logicky, ja bych Vas za blazna nemel :-) Jste vdecna za zivot. Se vsim tim, co prinasi – jak radostmi, tak i starostmi
Vetsina lidi poklada tuto otazku jen jakysi pokus o konverzaci. Takovym ja odvetim s usmevem, ze vyborne a konverzace se zacne ubihat jinym smerem. Tem par lidem, kteri to se mnou mysli vazne, odvetim podle aktualni situace. Tedy hodnotim…:-)
Jo, vděčná. Kéž by se mi častěji dařilo být vděčná i v tom okamžiku, kdy má člověk dojem, že není zač… být vděčný :-) Já to obvykle řešívám stejně. Buď otázku pochopím jako obvyklou rozehřívačku ve stylu „jak je dnes ale hezké počasí“, nebo, pokud jde o opravdový dotaz na mé rozpoložení, řeknu pravdu. Jen najednou mi ta pravda přišla nějak neuchopitelná :-)))
Žehlenie som si začala spríjemňovať pozeraním filmov na nete…lebo ak som len žehlila, v hlave mi vírilo plno myšlienok, ktoré ego produkovalo.
Včera som položila tú istú otázku známej, ktorú som dlho nevidela a keď som sa jej opýtala ako sa má, tak zaváhala a povedala, že dobre, ale z jej výrazu tváre som pochopila, že to dobre asi nie je. :( Tak som sa jej spýtala, na ten výraz a ona povedala: „Asi by som mala začať rozprávať niečo iné, lebo dobre sa naozaj nemám .“
Zväčša si neuvedomujeme svoj stav, lebo nežijeme vedome a preto potom rozmýšlame, ako sa máme a v ťažkých chvílach iných, ak nad nimi premýšlame si povieme, ako dobre sa máme, lebo nemusíme riešiť ich trápenia.
Dívat se při žehlení na filmy či TV by se i asi nechtělo… nevím… já mám to žehlení nějak spojené s jakousi relaxací, či co?? ale tipnu si, že jsem u toho silně nevědomá a přemýšlím taky :-)))
Mě na téhle otázce (jak se máš?) fascinuje právě to, jak buď jedeme frázovitě „ok“, nebo si začneme hned stěžovat. Asi podle nátury? Najednou mi ani jedna varianta nepřišla úplně výstižná :-)
Ani zehlit nemusim, aby mi hlavou sla jedna myslenka za druhou. Naopak bych ocenil, kdyby mi nekdo poradil, jak ty myslenky vypnout. Me to v te hlave neustale neco vymysli. Nejhorsi je, ze se probudim ve dve rano a hlava naskoci na prvni nechtene chytnuti :-( . Taky se vam to stava? Vite, kde je vypinac?
žádný vypínač neexistuje :-) Stačí jen pochopit, co jsou ty myšlenky zač, přestanou Vás zajímat… a ony Vás přestanou tolik pronásledovat. Občas se na chvíli utiší. Ale i kdyby tam byly, jako by nebyly :-)))
Veľa žien si sťažuje na žehlenie, že je to jedna z nudných vecí, ktoré neradi robia…Osobne som to tak nebrala, zapla som autopilota a žehlila, ale z času na čas som si uvedomila, že v sebe len peberám situácie, ktoré sa odohrali a deptala som sa, alebo nechala silno hýriť myšlienky. Mne príde relax práve to, že popritom si to spríjemnim pozaraním na niečo, čo mi duševne lahodí, lebo si vyberám film sama, takže spojím príjemné s užitočním. :wink:
Hej je to pravda, že sme stále na niečo nastavený a ak sa nám položí nečakaná otázka, nastane akýsi zádrhel, alebo prepneme na to, čo je nám bližšie ako píšeš. :(
Takže ako sa mám? Podľa daných možnosti…alebo podľa uhľa pohľadu. :D
Napadá mě rádio. Vlastně si u toho často pouštím rádio :-) Krmím duši písněmi Jedna dnes večer vyjde :-) Když já žehlím tak málo… a nemusím. Manžel žádné košile nenosí a trička žehlit nechce, takže je to jen má vlastní dobrovolná aktivita :-))))
No, mě napadlo, jak strašně málo si uvědomuju, že jsem vděčná. Za každou pitomost. Takže se budu často ptát druhých, jak se mají, a připomínat si to :-))))
Voľakedy som si púšťala duchovné semináre, ale asi som sa tým presýtila časom.
To asi viacerý si slabo uvedomujeme svoju vďačnosť a to ako sa máme. Skorej lipneme na akýchsi vytvorených predstavách nášho života a ak sa vymykajú, tak sme už nespokojní. Nevieme oceniť aktuálny stav, preto je dobré vedome vnímať seba samého. :wink:
Tak krásny pohodový dník prajem.
Nápodobně, nápodobně :-)
nežehlím – dlouho, zásadně. A jak se mám? Jasně, že Dobře! Ty, které znám to potěší, ty, co neznám to naxxštve :))) Kecám (zas až tak moc ne). Napadlo Vás, že „líčením“ starostí každému na prostou otázku jak je – se nehezky šíří negativno?
:-) Jsem slyšela, že je to nějaký český folklór to hned na každého vybalit, jak je mu děsně :-)) Když pak každý mluví jen o tom špatném, to je pak fakt negativno. Na druhou stranu, čas od času rozhodně neuškodí nějakým bližším lidem na tuto otázku odpovědět ne zrovna nadšeně… nejhůř jsou na tom ti, co se pořád tváří v pohodě, a pak třeba spáchají sebevraždu….
Pingback: Vděčně :-) | Žít je umění