Snídaně v trávě

Fotografie0512Blbý, blbý, blbý…

Ořechovka došla příliš brzy (ta byla tááááák dobráááá).

A já si tak toužila opéct nad ohněm špekáčky…

Můj manžel má super koníček – tramping. Jo, jestli třeba někdo z mládeže neví, co to je, tak jo, to jsou ty zelené skupinky lidí, co bloumají po lese a spí venku…

Nebo se můžete podívat na ČT2, každou středu kolem desáté je tam teď dokument o téhle české specialitce

Ne vždy se k němu a partičce ostatních přidávám… většinou se jde fůra kilometrů a skončí se někde v hospodě, což není tak úplně má káva. Jako by šlo hlavně o to, ujít toho co nejvíc a vypít toho co nejvíc. Sledovat, jak to do sebe ostatní hážou, mi zas tak nevadí… co mi vadí je, že se nemůžu jen tak sebrat a jít spát dřív než ve 2 ráno….

Oni zas nějak nemohou pochopit, že já si od svých let představuji tramping jako procházky po lese a zpěvy u ohňů…

Každý máme tu svou představu o svobodě a souznění s přírodou asi trochu jinde…:-)

Ale čas od času se najdou príma akce, kterých se můžu zúčastnit, aniž bych u toho extra trpěla. Třeba před pár týdny bloudění po Svratecku (manžel mé švagrové to vede, ale jak on to dělá, že vždycky, ale vždycky, kdykoliv s nimi jdu, tak se mu podaří zajít si pár kilometrů??? Ani ta GPS v mobilu, který má furt v rukou a nadšeně sleduje, kudy jdeme, mu nepomáhá???). Protože jsme s sebou měli další generaci trampů (půlroční mímo, které si pobyt v lesích výrazně užívalo), spali jsme na chatě a spát jsem mohla jít, kdy jsem chtěla…

Nebo tento víkend dětská party v lese na výročním ohni jedné trampské osady (jo, to fakt ještě pořád existuje! A mládež zapalovala posvátný oheň!). V sobotu bylo krásně, děti hrály různé soutěže, případně lezly po lanech a lovily listové ryby ve Svratce a vůbec si blbly po svém. A já mohla s dcerou zalézt do stanu brzy poté, co se setmělo a začala být na můj vkus slušná zima (kde je těch 30 stupňů???????). V neděli se výrazně ochladilo a zatímco my jsme snídali pěkně zalezlí do spacáku, v tom nádherném teploučku, sledovali jsme, jak se ta stanová osada pomalu balí a rozjíždí domů…

Byl to úžasný víkend!

Jen jsem se zas pořádně nevyspala…

A co Váš víkend??

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Na cestách se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Snídaně v trávě

  1. Myšák napsal:

    Sestra se svými kamarády je na tom úplně stejně… :D Akorát mám pocit, že u nich do škatulky přídavných jmen ještě patří co nejrychleji :D

    • avespasseri napsal:

      Jó, co nejrychleji. To jsme se tak se švagrovou smály, když jsme se zastavily v borůvčí, zatímco můj muž a její budoucí muž metelili směr občerstvovací stanice :-)) Každý holt má svou představu o občerstvení také jinou :-))))

  2. Pingback: Radostné okamžiky roku 2015 (2. část) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s