Vděčně :-)

majákfreeKdo četl „Jak se mám?“ z tohoto týdne, tak mu bude jasné, že co znamená VDĚČNĚ….

Jo, jo. To je ten okamžik, kdy samuraj při tréninku dostal z nepozornosti ránu, že se už nezvedl, nebo kdy zenový mnich dostal holí po zádech…

Tak tam tak sedí, nebo leží a ví, že to byla sice drsná lekce, ale prostě jen lekce…

Vděčně

I tento týden byl takový… a to ještě neskončil. Stále ještě se mi nepodařilo pořádně vstát na vlastní nohy a tu lekci proměnit v dar. Ale doufám, že než tento týden skončí, tak se tak stane. Není jiné cesty než proměňovat lekce v dary… i když ty lekce zatraceně bolí a máte pocit, že už se nikdy nezvednete a že už toho všeho máte až po krk…

Zvláštní týden. Majáky prý netrpí, zněl název úvodního článku, který jsem uveřejnila v pondělí (tak jo, v neděli). Jako každý týden šlo o návrat k jednomu z témat loňského Absurdistánu a odkaz na článek, který byl loňským završením tohoto tématu v tom pondělním také najdete. Když jsem si ho včera všimla, jen jsem zírala.

No Jéžiš, to byl ten týden (jeden z listopadových), kdy jsem psala o tom, že přece nejsem žádný chudák??? Bože, chovala jsem se letos úplně stejně??? A zas mi hrozí, že si něco podobného vyslechnu?? Nebylo to sice nijak děsné a ačkoliv mi to pomohlo udělat hodně pozitivní krok vpřed, tak extra příjemné to také nebylo. Ne, ne, tomu se musí zabránit včas.

Znáte ty situace, kdy od druhého nutně potřebujete nějaký způsob jednání, protože jinak „přece nemůžete žít„??? Máte dojem, že Vaše požadavky jsou oprávněné. A nejen dojem, je to pravda a za ní si stojím! Musíte respektovat sami sebe.  Nemlčet . Protože cítíte, že Vaše srdce i duše trpí jak blázen a že jestli nenajdete společnou řeč, něco ve Vás odumře. A toho druhého odepíšete.

Jenže. Ta situace má dva účinkující. Dva úhly pohledu. Dvě pravdy. A Vy zatraceně dobře vidíte, že i ten druhý má pravdu. Co s tím??? Už jste někdy zažili, že jste situaci viděli z obou stran a potřebovali najít správné řešení??

A tak jsem nemlčela:

  •  V úterý jsem se ozvala.
  • Ve středu jsem dostala odpověď, která mi konečně přišla dostatečně upřímná a otevřená. Jako by se někdo, kdo se k Vám radši stavěl zády a Vy jste to už nemohli snést, konečně otočil a naznačil, že nic hezkého Vám nejspíš neřekne. A vy se napůl radujete, že jste dosáhli komunikace, a napůl děsíte toho, jaká bude.
  • Ve čtvrtek se mi snad podařilo pomoci tomu druhému, aby pochopil, co mu vlastně říkám.
  • A v pátek jsem mu ukázala, že velmi dobře vím, co by mi tak asi mohl říct a co bych si za klobouk zrovna nedala… jenomže pravidla téhle hry jsou prostě taková… náročná…

Teď jen, co se stane v sobotu a neděli… ale rozhodně vím, jaké téma vyberu pro příští týden. Jen se mrkněte na podzimní seznam témat   a určitě Vás to taky trkne.

Doufám, že budu schopná dát hlavně sama sobě ten slib, kolem kterého neustále kroužím, ačkoliv vím, že to bude ten nejlepší závazek v mém životě… jenže nedokážu něco slíbit jen tak…

Abych byla opravdu ten maják, který netrpí. Jak ten pokemon Miewtwo :-)

Protože – tento týden se opravdu vyznamenal – loni v září jsem také jeden slib dala. A dodnes jsem za něj velmi vděčná a vede mé kroky v okamžicích, kdy bych zůstala nerozhodně stát a jen bych trpěla…

A co Váš týden? Něco pozitivního? Něco negativního? Nějaký ten proměněný dar? Nebo třeba skutečný?? Nějaký slib? Nějaké úspěšně vyřešené konflikty?? Za týden se toho může stát tolik!! A to jsem ještě nepsala o svém výletu do Prahy. Ten byl taky dost dobrý :-))

************************************************************************************

Toto je další z bilančních článků, který shrnuje, co všechno se seběhlo během dalšího týdne projektu Absurdistán. No, někdy se dějou věci. Úvodní článek včetně odkazu na bližší info o celé projektu najdete zde.

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Bilance se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Vděčně :-)

  1. Pingback: 36. Stěžovat si či nestěžovat, toť otázka… (Absurdistán 2015) | Žít je umění

  2. Pingback: Záříjový sešup do hlubin paradoxů, aneb léčba dětských ukřivdění… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s