Oblíbené písně, aneb když se ozve duše na útěku před válkou….

Písně, to není jen tak.

Písně nám mohou jasně říct, kdo jsme, po čem toužíme, zda jsme smutní, nebo spíš veselí.

Jedna píseň přijde, promluví k nám, odkryje nám symboly našeho nitra a pak zas odejde…

Psala jsem o tom hodně minulý týden v souvislosti s Adele a jejím „Rolling in the deep“ a v souvislosti s jinými písněmi.

Tento týden mě na FB oslovila francouzská písnička. Zpívala ji 12 letá rumunská holka v jedné z těch pěveckých soutěží, co teď letí. Nemělo to ten prožitek té trošku původnější (prý ne úplně původní) verze, ale na ten věk to mělo prožitek sakra dobrý. A lidi. Ten hlas. Ten hlas!! Mrazilo mě z ní.

Jestli si to chcete poslechnout a žasnout taky, tak prosím:

Ale protože francouzsky tu asi moc lidí neumí, dám Vám sem tu původnější verzi s Larou Fabian i s anglickým překladem. Enjoy!

Minulý týden jsem skrze Adele vnímala, jak oheň ve mně hrozí vybuchnout, emoce se otřásají v rytmu srdce, které se cítilo zrazené v tom nejzákladnějším, co člověk potřebuje, protože to nejhorší, co se Vám může stát je, že Vaše duše nenalézá cestu z temnoty, ačkoliv ji vnímá, a někdy má pocit, že se jí užuž dotýká, ale nikdo nepřichází, aby jí pomohl.

Tento týden už není duše zoufalá a nehoří a nebublá, protože oporu nalezla. Jen cítí, že není tam, kde by měla být…

A někdy je naprosto zásadní si uvědomit právě tohle!

Nezapomínejte, nikdy nezapomínejte, že život je sen. Jen symbol za symbolem, které Vám říkají, co je špatně a kde najdete štěstí, tj. vyrovnanost, a sílu vnímat, co se kolem Vás a celkově ve světě skutečně děje, a jak tomu opravdu pomoci. Dobrat se míru, vyrovnanosti, spokojenosti. Globálně. Protože není člověk ostrovem… znáte to. Kolikrát jsme to slyšeli? A to o té jednotě bytí!? Lidé kolem nás jsou jako my. Všichni lidé kolem nás. Globálně. Nelze dělit lidi na Já, Ty a ti druzí! Nelze řešit ty druhé bez míru v sobě. Jen se podívejme na ty nejbližší vztahy. Jak moc to tam skřípe, protože lidé sami v sobě neumí žít sami se sebou a jen podpalují druhým jejich území. A v globále to funguje úplně stejně! Jen v globálním zjevném měřítku. A vždycky to tak fungovat bude, dokud ani sami v sobě nedokážeme své konflikty vyřešit. A konflikty mezi těmi nejbližšími. Čekáme snad od světa, že bude lepší než my sami???? Bezkonfliktní? Rozumný? Citlivý? Nehamižný? Naslouchající druhým? Nevnucující jim své názory, svá přesvědčení? Neodsuzující? Nebičující nejen bičem za provinění, ale ani povýšeným slovem stojícím si hrdě za svou „Pravdou„? Kolik Pravd budeme smiřovat, když každý má tu svou a neslyší a nevidí a jen kritizuje… a ničí…

Dobrat se míru lze jedině bez boje, ale zato statečně, otevřeně, pravdivě a neústupně… a to Vám neřekne ani strach, ani touha… ani útěk, ani boj, ani úprk s otevřenou náručí…

Ke svému domovu, kde máte dojem, že budete šťastni, se násilím nedostanete… i když Vám to druzí namlouvají, Vy za to utratíte horu peněz, překonáte nemožné, překážku za překážkou, na cestě z hrůz Vašeho pekla, studených rozbouřených vod, které hrozí, že Vás utopí. Ta touha je silná. Vlastní život za ni nasadíte. Ale i když do vysněného ráje proniknete, to peklo si tam přinesete s sebou…. Nelze vstoupit do ráje s peklem v srdci… s oním „chci!“ Tady nemohu žít! Pomozte mi! Nikdo Vám v tomto nepomůže… jen Vy sami…

To k Vám promlouvá duše o záležitostech duše, bez které je každé srdce ztvrdlé a nic konkrétního nehovoří o ničem jiném než o duši… jí naslouchejte…

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na Oblíbené písně, aneb když se ozve duše na útěku před válkou….

  1. malé srdce napsal:

    Bez hudby bych nedokázal na tomto světě přežít ani setinu sekundy. Hudba koluje v celé mé bytosti, duše je plná hudby… Nádhernou, opravdovou píseň poznám pokaždé, když mi celým tělem prochází „husina“ – když v srdci explodují vlny extáze a když zpívalo to děvčátko na tom prvním videu – cítil jsem to a bylo to nááádherné! Až se mi chtělo létat a tančit zároveň; kdy jsem v těch tónech poznal, že ještě stále mám srdce a že mé srdce není tak chladné, jak jsem si už začínal myslet. Při té písničce toho děvčátka, jsem se rozplakal jako malé dítě a byl to velmi očišťující pramínek slz. Pocítil jsem dotek nekonečna a také, že lidstvo má ještě naději i budoucnost. City, emoce, opravdovost… to co dělá svět krásnějším místem…

    Článek se mi velmi líbil a musím říct, že se skutečně dotkl mého srdce. Děkuji za nádhernou písničku v podání té čisté duše…

    • avespasseri napsal:

      Nemáš zač. I já děkuji za krásný komentář :-) Na mě tak také zapůsobila, proto jsem si to pouštěla dál a dál a měla jsem chuť najít originál… a slyšela jsem už různé verze. Tahle maličká má ale krásný hlas a na svůj věk to dokázala interpretovat velmi dobře. Absolutně mě dostala.

  2. Pingback: To… prostě… není… možné… :-) | Žít je umění

  3. Pingback: Hrdinové dnešních časů… | Žít je umění

  4. Pingback: Písňová, povzbudivá, aneb Dešáci rulez! | Žít je umění

  5. Pingback: Důležité okamžiky roku 2015 (2. část) | Žít je umění

  6. Pingback: Zeman nás spasí… | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s