To… prostě… není… možné… :-)

(photo credit: AlvesGaspar)

(photo credit: AlvesGaspar)

Asi bych měla napsat shrnující článek.

Jenže já nemám slov…

Tak dobře, něco možná…

Týdenní téma? Stěžování si…. a čin.

Stěžovat jsem si začala už minulý týden. Proto padla tento týden volba právě na tohle téma.

Stěžovala jsem si dlouze a úporně. Ne, nevyčítala. Jen jsem hledala porozumění. Vysvětlovala jsem. Nerada se něčeho dožaduju, velmi nerada. Nebaví mě vysvětlovat. Ale ono to nešlo jinak. Bylo mi nepřekonatelně úzko, volala jsem o pomoc.

Rostla ve mně nedůvěra a hněv – viz ta píseň od Adele min. týden. Pamatujete?

Hodila jsem za hlavu to, že v zásadě má člověk přijímat věci tak, jak jsou, a dožadovala jsem se sama přijetí :-)

A přestože jsem překročila snad horu svých vlastních přesvědčení a horu svých slibů a horu toho, co vím, že je přijatelné pro toho druhého, chovala se jak to vzdorné dítě plné vnitřního potlačovaného vzteku, ale nebyla jsem schopná samu sebe zadržet a potlačit ani ve jménu všech ideálů, ve které věřím… a pak se stal zázrak…

Byla jsem vyslechnuta.

Byla jsem pochopena.

Byla jsem přijata…

Se vším všudy.

To malé vzdorné vzteklé dítě, které jsem v sobě před mnoha a mnoha lety potlačila, protože ho okolí nepřijímalo a protože moje vlastní divoké nezvladatelné emoce zatěžovaly i mně (ascendent v Beranu, co byste chtěli…) došlo projevení… a přijetí. Dar z nebes.

Jsem nesmírně vděčná za to, že jsem již před rokem byla ochotná to dítě vytáhnout na povrch, projevit ho, učit se ty jeho divoké emoce konečně zvládat (ano, všechny ty strachy, a touhy a hněvy, o kterých tu byla tolikrát řeč)… a jsem nesmírně vděčná Životu, který se mi zjevil a napravil tu křivdu, kterou jsem mu sice před lety odpustila, ale přijetí, to přijetí, to mi velmi chybělo…

A poučení pro čtenáře?? :-))))

  • Pomáhejme dětem být sami sebou. Pomáhejme dětem zvládat své emoce a ne je potlačovat. Přijímejme je takové, jaké jsou. Sledujme, zda je i okolí přijímá takové, jaké jsou, a pokud ne, pomáhejme jim se s tím vyrovnat. A pokud to bude na to malé dítě moc a uzavře se, dejme jim spoustu lásky. Ta jim jednoho dne pomůže pochopit, že si mohou dovolit se projevit. Tam někde hluboko ta láska bude doutnat a najde si cestu..
  • A my sami?? Léčba je někdy velmi náročná. Ale Werich to řekl jasně: „Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být tím, čím je, a nemá být tím, čím není, jak tomu v mnoha případech je.“

Nežít život autenticky je jako onemocnět lehčí formou rakoviny. Uvnitř Vás to sžírá, ale Vy to z počátku nevnímáte. Pak Vás to dostatečně neburcuje. A pak zemřete… jako ten hloupý idiot… bez kontaktu s tím, co milujete (pamatujete na tu silnou píseň z tohoto týdne??)

Nežít život autenticky je jako smrt… nežijete vůbec…

Ze srdce máte kámen.

Léčba je náročná. Krůček za krůčkem:

Naučit se nebát se. To hlavně. Naučit se nedožadovat se toho či onoho, abychom v nás přehlušili strach. To také. Nebojovat! Ale obdarovat se mírem v duši. Vzdát se spousty věcí, které nám přijdou jako zásadní (i ideálů), ale které jsou jak těžké závaží na spoutaných nohách těsně předtím, než Vás hodí do vody. Nestěžujte si na mafiány. Sundejte si to závaží. Plavat přece umíte??

Všichni to umíme. Stačí vodě důvěřovat , položit se do její náruče a zhluboka se nadechnout. Zkuste to to. Nemůžete se utopit :-)

A postupně se naučíte se stejnou důvěrou překonat i pekelné bouře….

Vstupovat do pekel a vracet se zpět k onomu láskyplnému kontaktu. Propojovat peklo a ráj, vnášet ráj do pekla, ne peklo do ráje. To je ten čin, který musíte dělat. Neustále.

*********************************************************************************

Dočetli jste další shrnující článek projektu Absurdistán 2015 (jste dobří :-)). Ten úvodní včetně odkazů na bližší info najdete obligátně zde.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Bilance, život se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na To… prostě… není… možné… :-)

  1. Pingback: S ráááádostíííí koukala, jak to prádlo vyprala… | Žít je umění

  2. Pingback: Záříjový sešup do hlubin paradoxů, aneb léčba dětských ukřivdění… | Žít je umění

  3. Pingback: Šílený opičácký týden…. | Žít je umění

  4. Pingback: Důležité okamžiky roku 2015 (2. část) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s