Buddhismus jako satanistické učení???

(Buddhovo vítězství nad Máry, tj. démony)

(photo credit: Buddhovo vítězství nad Máry, tj. démony)

Buddha se prý smaží v pekle.

To proto, že sám vlastními silami dosáhl osvícení. A že uvěřil, že „všechno je jedno„. Ano to je jedna z tezí, kterou jsem našla na jedné z křesťanských stránek

Také jsem si přečetla, že meditace je otevírání se démonům.

Tak bacha na mě. Buddhy si velmi vážím (přijet teď znovu na Srí Lanku, zřejmě se pokloním i jeho soše… modlářka jedna…). A meditaci považuji za jednu z nejlepších věcí, které jsem v životě potkala.

Společně s Ježíšem Kristem…. tam tenkrát v Jeruzalémě na křížové cestě. Pár kroků od Jeho hrobu. A zřejmě i tam v Dhahabu.

Myslet si, že člověk něčeho dosáhne sám svým vlastním úsilím, je velká bezbožnost. Jak si to vůbec mohou někteří křesťané myslet?? Ani buddhismus nehovoří o úsilí. Nehovoří o tom, že se můžete obejít bez pomoci vzoru, učení a komunity ostatních (oněch 3 pokladů). Jen, že pokud něčeho chcete dosáhnout, musíte za tím jít:

  • Věnovat tomu každou vteřinu svého života.
  • Každý nádech a každý výdech.
  • Být neustále bdělý jako ty nevěsty, které očekávaly návrat Pána.
  • Ale nečekat, až Vám to spadne bez přípravy do klína. Jen na Vaše úpěnlivé volání.

A pak, z ničeho nic, v okamžiku, kdy to už nebudete vůbec očekávat a nebudete se toho dovolávat, Vám to do toho klína spadne. Není možné jinak…

Zato učí o tom, jak je mysl zrádná. Jak jsou koncepty (jména a nálepky, které věcem a lidem dáváme) zrádné. A jak je snadné považovat dobré za špatné a špatné za dobré. Jak nás „cosi“ (a křesťané by jako první mohli pochopit odkud vítr vane) neustále mate a nabádá věřit spíš sami sobě, svým vlastním přesvědčením, které máme „odněkud„, děsí nás, případně láká na jistoty štěstí, bohatství, zdraví, spásy… prostě té naší představě „ráje„…

Prý „vše je jedno„. Prý se v buddhismu ztrácí ono jasné „To je špatně„( např. modlářství, vlastní spása, neexistence Boha) a „To je dobře“ (víra v Boha a ve spásu pouze skrze Ježíše Krista). Jasný imperativ víry a také rozumu. Jenže při meditaci buddhista přece „nemyslí“ a pak si dělá, co chce! „Taková filosofie prý vede k totálnímu rozpadu jedince a společnosti, ke ztrátě zdravého rozumu, k zavedení zákona džungle a pekla na zemi„!!

Kdepak. Když se člověk opravdu začne něčím zabývat více do hloubky, obvykle zjistí, že vše je jinak, než se na první pohled jeví.

Meditace primárně neslouží k zastavení myšlení. Slouží k poznání toho, jak myšlení funguje. Odkud myšlenky přicházejí a kam se zas ztrácejí. Jaké je propojení myšlenek a onoho „srdce“ a „jeho zkaženosti„. Teprve když člověk pozná podstatu myšlenek, přestanou být pro něj důležité. Obrátí se místo ke světu myšlenek (a pojmů a pouhých matoucích slov a iluzorních tužeb a strachů ) ke světu oné podstaty. Nepojmenovatelné. Všezahrnující. Všemocné. A pro mě i milující (což možná nemusí být běžné buddhistické vnímání). Je to ale jistě cosi, co v člověku vzbuzuje důvěru, radost a hluboké soucítění. Ochotu nastavit druhou tvář, dát poslední kus oblečení druhému… dát klidně celé své tělo, kousek po kousku, na oltář soucítění.

Jak někdo může říct, že takto jedná člověk posedlý démonem?

Ach ano, i v buddhismu je cosi nesmrtelného, co si s sebou neseme do onoho světa za smrtí. Utrpení je tam věčné a peklo propracované do detailů. Lidský život je krátký a vzácný, protože právě on poskytuje možnost dosáhnout osvobození z utrpení – spásy. Těch hříchů, které si sebou neseme, je velmi mnoho. Pravděpodobnost, že se reinkarnujeme do člověka, který bude mít příležitost spásy dosáhnout, nemusí být nic moc.

A stejně jako křesťan chodí do kostela, chodí buddhista do chrámu. Stejně jako se křesťan modlí k Bohu, vyznává se ze svých hříchů a prosí o spásu, podobně se buddhista obrací k oné nepojmenovatelné podstatě, vědom si, že je polapen svými sobeckými sklony, a odevzdává se tomu, co ho přesahuje. Protože jenom ta mu může dopřát úlevu a posílit ho a vést ho.

Teprve pak může být člověk opravdu svobodný. I jeho myšlení. Pýcha na vlastní úspěch a ctnosti nemá v buddhismu místo. Nemá ostatně nic společného ani s jógou (ach ano, i taková nařčení lze najít v křesťanských článcích).

Třeba i to, že i čínská medicína, ajurvéda apod. jsou způsobem, jak se člověk dostane do područí démonů. Kdo si přece může osobovat právo léčit, které žádnému člověku v posledku nepřísluší?? No, nikdo si ho neosobuje. Člověka léčí síla, která ho přesahuje a vůbec nic za to nechce zpět. Vyžaduje po člověku pouze jediné: aby žil podle morálních nesobeckých zákonů. A který démon toto chce??

Hmmm… vím, mluvím tu o křesťanech a buddhistech jako by to byla jednolitá skupina lidí. Není. Je mnoho různých křesťanů a mnoho různých buddhistů. Katolíci, protestanti, pravoslavní (a v knížce o křesťanstvu, kterou tu někde v knihovně mám, je těch skupin mnohem více). Buddhisté jsou také různí – hínájánoví, mahájánoví (třeba zenoví mezi nimi), vadžrajánoví atd. Nejsem dokonalý buddhista, který o tom vše ví. Stejně tak nevím vše o křesťanech – na mše jsem chodívala pouze na ty protestantské a navíc je to již pár let. V dobách, kdy mi velmi pomáhalo hledat tam odpovědi na mé otázky.

Berte tento článek jako vyjádření jednoho buddhisty, který v sobě nemůže zapřít kontakt s Ježíšem Kristem, kterého se mu dostalo. Jako vyjádření jednoho člověka, kterému nedělá problém vnímat, že „vše je jedno„, ale tak trochu jinak, než jak to bylo zamýšleno v úvodu článku. A který vnímá, že „vše je jinak„, než jak jsem se o tom dočetla.

Jsem prostě bývalý překladatel a nejradši mám funkcionalistickou teorii překladu :-) To je ta, kdy vezmete obrázek a text reklamy z jednoho jazykového a kulturního kontextu, vyměníte obrázek za jiný a také text do písmenka změníte. Proč? No přece proto, aby ta reklama na „ráj“ byla srozumitelná i jinde :-)

A na závěr jeden krásný citát:

„Nedovol, aby tě něco rozrušilo nebo v tobě vyvolalo obavy – všechny věci jsou pomíjivé.“

Ne, to neřekl Buddha (i když nejspíš někde taky ano). To prý řekla Tereza z Avily :-)

 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Náboženství, Uncategorized se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

22 reakcí na Buddhismus jako satanistické učení???

  1. malé srdce napsal:

    Co se týká meditace, mohu říct jen tolik, že cílem mé meditace je právě to zastavení myšlenek. Mám takovouto zkušenost: Když se mi podaří dokonale zastavit myšlení, dostanu se za to běžné ticho, které známe, když si vypneme všechen zvuk v bytě a kdy vše utichne u nás doma, například v hluboké noci. Za tímto běžným tichem se nachází ještě další ticho – Dostávám se do TICHA za TICHEM a potom se u mne v srdci začne točit blaženost. Dál mě to už nepustilo, ale cítím, že tam je ještě jeden průchod – pro mne neznámá brána.

    K tomuto článku by se dalo říct spousty věcí. Křesťané bohužel vidí vše až příliš dogmaticky a úzkoprse, nic ve zlém. Podle nich je Zen něco špatného, podle mne je v Zenu ukrytá hluboká moudrost – například všechny ty kóany sledující určitý cíl a to je právě dát žáku poznat, že když se jeho mysl zastaví, může ho to pustit právě za to běžné ticho, o kterém jsem psal výše. Jak zní tlesknutí jednou rukou? Samozřejmě, že nijak. Kóany nás vedou k hlubokému zastavení mysli. Odpověď na kóan je ukrytý za myšlením a žák musí vejít do hlubších struktur své duše. Musí se ponořit až za nelogiku věcí.

    Trochu jsem si ten křesťanský článek pročetl a napadá mne, proč například papež Jan Pavel II je vyhlášen za svatého, když se evidentně dopustil apostáze. Dám zde odkaz na jedno důležité video, které mne kdysi hluboce rozrušilo. Zdá se, že nic není tak, jak se zdá.

    ODKAZ: https://www.youtube.com/watch?v=NBxZXDwV02A

    Takže jaká je Pravda? – Přiznám se, nevím. Mají pravdu Buddhisté? Hinduisté? Křesťané či jiní? Podle mne musíme jít až za náboženství a za ohraničenost…

  2. avespasseri napsal:

    To video jsem ani nedokoukala… přišlo mi přesně takové jak ta katolická nařčení proti buddhismu a ostatním náboženstvím. Řekla bych, že je to přesně ukázka toho, když se na věci člověk dívá dogmaticky a povrchně. Řekla bych, že takový pohled křesťanů na křesťanství je pohanský, kupodivu. Paradox. Kdo chce uctívat Boha, musí jít za slova, podle mě. Protože Bůh je v Písmu, ale někde mezi řádky. Podle mě. Každý taoista ti to řekne. Každý buddhista ti to řekne. I křesťan, i muslim by měl vědět, že Bůh je mimo vše, co si o něm můžeme myslet. Alle v praxi je to velmi těžké dělat, protože nám to není vlastní…
    Četla jsem jeden Tvůj článek o Tvém vztahu k Ježíši Kristu. Nepopírám, že skrze něj vede cesta. Skrze ztotožnění se s tím, co je člověk, ale má božské kvality. Křesťan, který to takto opravdu vnímá, nepotřebuje nic jiného. Ale nevidím ani důvod, proč by takový křesťan měl odmítat jiné cesty, které fungují na stejném principu, jen nejdou přes toto jméno. Jméno je jen koncept. Slovo. Ano, bylo „na počátku“, ale v jaké podobě? Ježíš Kristus sedící někde na obláčku? To snad dnes už ne, ne? Jak může křesťan soudit, že JK nepřišel i v jiných podobách a v jiných dobách? Že ten archetyp JK nezaznívá i jinde tak, aby se srdce lidí otevřela lásce, i vůči vlastním nepřátelům… a ne odmítání! Představa, že JK má nějakou formu a tu modlářsky uctívat, to je sakra pohanské, ne?? Co si asi Bůh o těchto náboženských potyčkách myslí… tedy On si asi nic nemyslí… :-) Tedy to jsem se rozhorlila! :-)

    A co se meditace týká: zastavení myšlenek je jedna věc, velmi užitečná, ale vnímání toho, co je podstatou těch myšlenek, je jiná. Můžeš vnímat ticho i na jejich pozadí. To jsi už někdy zkusil? Vnímat, že není rozdíl mezi tichem a hlukem.

    • malé srdce napsal:

      Jak říkám zpěvavé ptáčátko… Musíme jít až za náboženství a ohraničenost:-)

      Co se týká té meditace, myslíš tím cvičení, kdy zažíváš ticho na tržnici? Občas jsem to zkoušel:-) Zvláště tehdy, kdy jsem jedno období prodával na tržnici železářské zboží:-) Tam jsem měl právě pro toto cvičení spousty příležitostí, zvláště když toho železářského zboží lidé moc nekupovali a měl jsem tedy spousty času. A tak jsem se ponořil do té hudby mnoha lidí a za malou chvíli se mi vše slilo do jednoho tónu a nakonec jsem skončil zase v tichu za tichem:-D

      Když tak vidím ty naše komentáře, nějak jsme se rozkecali:-D Občas se mi stane, že se ponořím do nějaké myšlenky a zapomenu se kontrolovat:-DDD Budiž mi odpušteno:-)

      • avespasseri napsal:

        Souhlasím. Za náboženství a ohraničenost :-) Může být. Najednou pronikneš k tomu, že i pro zvuk je nutné ticho :-)) A meditace pak již nemusí být jen o ztišení myšlenek. Můžeš je nechat, ať si dělaj, co chtějí. Pořád vnímáš ticho :-)))))) Nebo spíš vnímáš společný prostor ticha i myšlenek :-) Jo a proti komunikaci nikdy nic nenamítám :-)))

  3. Pingback: Víkendovka vs. vycucaný hadr… | Žít je umění

  4. Pingback: Jáma, kyvadlo a moře… | Žít je umění – ENjoy!

  5. Jirka napsal:

    Dobré se vám to zdá, protože satan umí člověka dokonale oklamat. Dobré vydávat za zlé a zlé za dobré, pravdu za lež a lež za pravdu. Jako duchovní bytost je daleko chytřejší než jakýkoli člověk. Jeho nejdokonalejší schopností je přesvědčovat o tom, že vůbec neexistuje. Ezoteriky a šarlatány ošálil skrze duchovní cestu přes klam jakési sebespásy, ateisty a materialisty zase iluzí, že existuje jen hmota a žádný duch není, není komu se zpovídat za své zločiny, což vedlo k sekulárním válečným konfliktům, a některé tzv. „křesťany“ zase paranoiou a fanatismem, které vedly k inkvizicím ve středověku. Ďábel tedy může mít v hrsti každého člověka, aniž by si toho byl vědom. Proto už z tohoto principu se člověk jako tělesná neduchovní bytost nemůže spoléhat sám na sebe. Satan vám napovídá lecos, a bude se vám to líbit. Sám člověk je ale nic! Bez Boha člověk nic nezmůže. A Kristus je jediná cesta k Němu. Ano, jediná…tedy k tomu pravému a nejvyššímu Bohu, Otci, Stvořiteli všeho (hebrejsky neosobně Adonai či Elohim). Čtete Bibli, kde Ježíš varuje před podobnými cestami svodů. Cesta je úzká a málokdo jde po ní, zatímco tu širokou si vybírají mnozí, ta však vede do záhuby. Ježíš řekl: „Já jsem ta cesta, pravda a život, nikdo nepřichází k Otci, než skrze mě.“ A ve všech časech můžeme vidět ty, kteří buď odpadli, zvolili špatnou cestu, jen proto, že jim jí ďábel vyšperkoval, anebo vše směřovali jen k marné slávě pozemské, světským úspěchům a pomíjivým bohatstvím. I já jsem začínal cestami různými, ezoterikou, mystikou a východními náboženstvími, takže můj pohled křesťana není zdaleka tak slepý, jak by se mohlo zdát.

    • avespasseri napsal:

      Já s Vámi v zásadě souhlasím. To špatné často vypadá jako dobré a dobré jako špatné atd. Musím ale také zdůraznit, že je třeba se dívat na podstatu věcí a ne jen na jejich názvy. Sama se za křesťanku považuji – to jeruzalémské hledání na křížové cestě a setkání a poznání, které popisuji jinde na blogu, nemohu pominout. Někteří křesťané by mě nejspíš za křesťanku ale nepovažovali (někteří jiní ale zase ano, protože si s nimi rozumím). Ježíš má pro mě ohromný význam. Stejně jako Buddha nebo Lao-c‘. Ve své podstatě jsou cestou k „Bohu“, i když v buddhismu se o „Bohu“ nehovoří. Ale to jsou jen slova, slova, slova. Podstata je pořád stejná. Mimochodem, buddhismus není nutné vnímat jako nějakou snahu o sebespásu. V praxi to prostě není proveditelné – nic takového jako sebespása nakonec neexistuje. Už proto ne, že buddhismus v zásadě Já odmítá. Srovnávat tyto různé přístupy je velmi ošemetné, protože v okamžiku, kdy se člověk řídí jen povrchem věcí, tak se v tom zákonitě zamotá. Je třeba zajímavé, že já měla vždy blíž k protestantskému křesťanství než katolickému – a až skrze tibetský buddhismus jsem to katolické pochopila :-) Kéž by se příslušníci různých náboženských učení dokázali dostat pod povrch a nalézat to, co je spojuje, a přestali lpět na překrouceninách a dohadovat (či válčit) kvůli nim!

      • Jirka napsal:

        Ať tak či onak, buddhismus je cestou nesprávnou, byť si ho dotyčný člověk bude omlouvat a ospravedlňovat jakkoli, ukazuje se tím jen, v jak pevném sevření ďábla se nachází, a on mu tak zastře realitu způsobem, že výrazné rozdíly i v důležitých záležitostech nebudou patrné, to díky oklamání vjemu člověka.
        Společenství v církvi není vůbec důležité. Naopak, pokud jde zrovna o katolickou, přesněji římskokatolickou, tak ta si určila pravidla svá během dějin a je v ní opět patrná práce satana; …modlářství (uctívání svatých a Panny Marie) o čemž Pímo důrazně varuje, autoritářství církevních hodnostářů, kteří se svévolně (bez Boha) stanovili na prostředíka a spasitele mezi člověkem a Bohem a spousta dalších nadbytečných obřadů, které nemají s učením Krista nic společného. Včetně úředním a mocenským zvyklostem. Zde je práce ďábla dobře znát.
        V knize Zjevení mluví Jan o druhé mocné šelmě, která bude na Zemi. Tato církev, konkrétně Vatikán naplňuje všechny její charakteristiky.
        Naproti tomu evangelická církev nestojí na přísných a nadbytečných světských tradicích, jaké si vybudovala katolická, ale na prostém osobním vztahu člověka k Bohu. Drží se jen Bible. A o to jde především. Nezasvěcený člověk by se divil, kolik farářů a biskupů nakonec bude napravováno v pekle. Tedy zjednodušeně řečeno, katolická církev je úřad lidí s formou bez obsahu, s obřady, ale bezboha. Evangelická je o duchovním vztahu člověka přímo s Bohem.

        • Jirka napsal:

          * oprava – Písmo

        • avespasseri napsal:

          Hádka mezi katolíky a protestanty již proběhla a padlo pár dobrých argumentů. Ono nakonec žádné „křesťanství“ ani žádný „buddhismus“ jako takový si nemůže dělat nárok na „tu správnou cestu“. Ale podle mé zkušenosti mohou na tu správnou cestu poukazovat a vést k ní. Je to jak s tím prstem ukazujícím na Měsíc. Prst není to, oč jde. Církev je téma samo o sobě. Na druhou stranu si dnes už vůbec nemyslím, že společenství není důležité. A po svých zkušenostech si už vůbec nemyslím, že člověk je nejlepším učitelem a pomocníkem sám sobě a že k tomu nepotřebuje nikoho jiného. To je podle mě velký omyl všech těch, kteří se zklamali v tom, jakým směrem se společenství nakonec obvykle ubírají. Je to pochopitelné. Ale i to je překroucené. Co je podle Vás chybou buddhismu, že podle Vás zcela jistě není tou správnou cestou? To, že nepoužívá pojmy Bůh a Ježíš Kristus ale pro mě není argument :-)

          • Jirka napsal:

            Pokud mluvíme o jedné z ďáblových imitací, v tomto případě buddhismu, není překvapivě odpověď nikterak složitá.
            Tento duchovní směr je založen na gnózích člověka skrze meditace, půsty a jiné duchovní prostředky. Osvícený člověk, tzv. Buddha má jisté poznání, které se mohou zdát příjemná (i já je zažil) a to natolik, že si začne myslet, že si pomůže sám. To ale nelze. Ve skutečnosti je mu vše předkládáno démony, kteří dělají vše, co chce dotyčný vidět a slyšet. A hádejte komu slouží:
            Když Bůh svrhnul na Zem světlonoše(lucifera) pro jeho pýchu, vzdor a zradu, , stáli po jeho boku tisíce dalších andělů, kteří spolu s ním zradili Boha. Všichni jsou teď na Zemi mezi lidmi a vládnou světu, tzv. mocnosti. Jejich úkolem je odklánět lidi od Boha a brát si na clověku to nejdůležitější, a sice jeho duši. Člověk tak skončí v pekle (tj. ve věčném odloučení od Boha) nebo bude definitivně ukončena veškerá jeho existence se vší duchovní podstatou (dle Bible tzv. druhá smrt) uvržením dohnivého jezera, v Písmu podobenství Gehenny.
            Další věcí je, že člověkve své nedokonalosti je velmi slabý a velmi hříšný tvor. Téměř každou myšlenkou hřešící, aniž by si toho ve své zkaženosti byl vůbec vědom. Takový tvor se nikdy nemůže očistit sám vlastní zásluhou, natož spasit. Potřebuje k tomu vykupitele a spasitele, jímž je Kristus. Potřebuje dostat milost, kterou dává Duch Svatý, a to je náš průvodce tímto světem. Démoni se jej však snaží napodobovat, a proto je zapotřebí studovat Písmo a být obezřetný s čím si zahráváme. Tolik k vysvětlení.

            • avespasseri napsal:

              Jistě máte pravdu, že meditační zážitky (a že umí být velmi příjemné a mnoho lidí se právě kvůli nim a blaženým pocitům s nimi spojeným buddhismu věnuje) mohou člověka zavést na scestí. Nicméně toto vědomí, že je nebezpečné na nich ulpět, v buddhismu je a pokud má člověk ty správné průvodce, upozorní ho na to. Říká se, že člověk, který vyhledává v buddhismu jen pozitivno, neprapraktikuje tu správnou dharmu, ale jen nějaký newageovský paskvil. Snaha něčeho dosáhnout i v buddhismu nevede k osvícení – člověk sám sebe neosvítí, stane se to. Je to vlastně v jistém smyslu milost. Člověk si ji nevydupe a nevyprosí (ani nevymodlí). Může se ale vůči ní s důvěrou (či chcete-li s vírou) otevřít. Odvrátit se od „světských“ starostí, jako mnich případně přijmout různé závazky, opakovat „růženec“, vztahovat svou mysl k tomu, co ho přesahuje, přijímat svůj úděl tak, jak přichází. Křesťan dělá totéž, jen tomu říká jinak…

              • Jirka napsal:

                SAno, na první pohled se může jevit, že je to podobné, avšak v tom spočívá práce démonů coby služebníků temna. Průvodce může být jakkoli zkušený, pořád je to člověk. Nezapomínejme, že démoni byli kdysi andělé a jsou to tedy duchovní bytosti a tim pádem mají nad člověkem moc. Dokáží ho ovládnout, a nemá-li člověk oporu v Bohu, kterého se démoni bojí, stane se nevědomky ostitelm těchto sil. Satan člověku jednoduše nalhal, že může být bohem sám svojí zásluhou, za což se Buddha považuje. Buddha samozrejme není osvícený pouze vlastní zásluhou, ale především zásluhou oněch temných sil, které se vydávají za dobré. Osud takových „astronautů“ bývá v konečném důsledku horší než u nezasvěcených ateistů, protože tito věděli a přesto činili jinak. Každá bohozrada je proto považována za satanismus (satan=zrádce), ať už jsou to různá alternativní náboženství, okultismus, magie, ezoteriky, sekulární transhumanismus (předělávání člověka na androida), vše tohle je satanismus, protože člověk obchází Boha. A to je neodpustitelný hřích v očích Boha. Proto je vhodné doporučit takovým lidem obrátit se a činit pokání, byť mají svobodnou vůli, přece jen po smrti už je na obrácení pozdě.

                • avespasseri napsal:

                  Ale Buddha přeci není Bohem vlastní zásluhou. Buddha pouze poznal svou podstatu a osvobodil se tak z koloběhu životů. To může znít jako, že to nějak udělal sám (osvobodil se), ale ono to tak v praxi být nemůže. Nikdo se z ničeho neosvobodí sám – může jen natáhnout ruku, křesťan nebo buddhista, a teprve pak může přijít poznání a díky poznání víra a díky víře osvobození. Ať je to buddhista nebo křesťan. Křesťan se modlí a obrací se k tomu, co ho přesahuje. Buddhista medituje a obrací se k tomu, co ho přesahuje. To, že se obrací dovnitř sebe, je pouze matení pojmy. To, k čemu se buddhista obrací, není ve skutečnosti on sám. V buddhismu je Já pouze iluzí. Je důležité to pochopit. Ano, dnes často zaznívá „Já jsem Bůh“, ale to je překroucení onoho poznání, že člověk je vlastně podstatou transcendentní povahy. Že on sám se o nic snažit nemusí, protože už spasen je. Kdo tomu uvěří, křesťan nebo buddhista, spasen je. Kdo si myslí, že tím nějak může manipulovat univerzum, zhmotňovat si, co se mu zlíbí, žene se do velkých problémů. Nejde o to stát se Bohem (tím, co nás přesahuje), ale podřídit se Bohu (tomu, co nás přesahuje). Žít jako syn (dcera) Boží a ne jako někdo, kdo je od Něj oddělen. Sám Ježíš v Matoušově evangeliu mluví o tom, že se máme stát syny Božími a být stejně dokonalí jako Bůh na nebesích. Ostatně k jeho obrazu jsme stvořeni. A sám na svém příkladě ukázal, že být synem Božím neznamená proměňovat kámen v chléb a vládnout světu, ale být pokorný vůči Bohu. Ježíš si prošel svými 40 dny na poušti a pokušením, Buddha prožil něco podobného s Máry. Buddha byl poslední, který by buddhisty učil, že jsou Bohy – Buddha učil, že touha přináší utrpení a cestu k tomu, jak nechat tu touhu hrát si na Boha vyvanout.

  6. Jirka napsal:

    Já vám rozumím, jak to myslíte. Jenomže zřejmě ne úplně chápete postavu Ježíše Krista. Tedy pokud ho srovnáváte s Buddhou. Víte vůbec kdo to Ježíš Kristus byl?:-)

    • avespasseri napsal:

      Nevím, kdo Ježíš Kristus byl. Kdo to ví? Ano napsáno o tom, kdo to nejspíš byl, bylo hodně. I o tom, že to možná tak ani nebylo. Já se tím už nezabývám – není to totiž jedno? Ať byl ten příběh reálný, do té či oné míry, nebo ať je to jen legenda, je to prostě jen příběh. Příběhy sami mají tu moc – mozek nás někdy umí přesvědčit, že sen je realita, a realita je sen. Já vycházím ze své reálné zkušenosti s Ježíšem tak, jak jsem se s ním setkala přímo v Izraeli. Měla jsem to štěstí, že jsem se díky pomoci muslimů, židů i křesťanů mohla seznámit s Ježíšovým příběhem přímo tam, kde se odehrával a to téměř zadarmo (jinak bych se tam nikdy nemohla jet podívat). Byla jsem v Betlémě, byla jsem v Egyptě, byla jsem v Nazaretu, u Genezaretského jezera, v Káně, v Táboře a samozřejmě v Jeruzalémě. Na těchto místech jsem ho hledala a tam jsem ho i našla. Osobnější vztah s ním snad mít ani už nemůžu, protože za ním jsem tam jela, on mě varhany přivolal tam, kde jsem měla najít to, co jsem na té cestě potřebovala a rozjímáním nad tím, co jsem slyšela a četla a prožila jsem pochopila Ježíšovo poselství tak, jak mi mělo být sděleno. Pro mě je to 20 let starý prožitek, který mi otevřel křesťanství přímo skrze Ježíše Krista. Vím, kdo je Ježíš Kristus pro mě. A to mi stačí. S Buddhou takový osobní vztah nemám, zato mám blízký vztah k těm, skrze které ke mě Buddhovo učení proudí. A když se obrátím k Ježíši nebo k Buddhovi, to základní poselství je pořád stejné ač cesty a ta scenérie kolem je jiná. Jen to nějak málokdo pod těmi nánosy kultur a zvyků a příběhů vidí… škoda…

      • Jirka napsal:

        Nechci poučovat, ale rád bych napsal dvě věci. K tomu,,bychom poznali Ježíše Krista a měli s ním osobní vztah, nemusíme vůbec nikam jezdit. A další věcí je, že Buddha není žádný bůh, ale člověk osvicený, proto se nedá s Kristem vůbec srovnávat. Dříve jsem si myslel to samé co vy.

        • avespasseri napsal:

          Tak samozřejmě, nejde o to někam jezdit. A kdo či co je vůbec Bůh? Pro mě už dávno ztratilo smysl si představovat, že Bůh je něco, co existuje jen v teistických náboženstvích, protože to tak někdo nazval. Jsem bývalá překladatelka, slova jsou pro mě jen slova – otázka zní, co je za nimi, co označují. A co se změnilo, že si už nemyslíte to, co já?

          • Jirka napsal:

            Přesně to si myslím (vím) že forma není důležitá, nýbrž obsah. A to potvrdila i má gnóze. Stejně jako to, že není vždy pravdivé co oko vidí ucho slyší.
            Nadruhou stranu Bibli nemáte důvod nevěřit, protože dobře víte, že vše sedí.

            • avespasseri napsal:

              Nevím, že vše sedí. A nejsem si jistá, že bych slyšela, že vše, co se píše v Bibli (třeba v rámci SZ), by bylo potvrzené i z jiných zdrojů (třeba vědeckých) jako pravda.
              Jinak souhlasím s tím, že o Bohu se nedá hovořit a nedá se postihnout myslí. Je pak ale zvláštní, že v minulosti i současnosti existuje tolik různých sporů ohledně toho, jaký Bůh je či není….

  7. Jirka napsal:

    A jestliže máme hovořit jakkoli o Bohu, můžeme si ho zkoušet jakkoli představovat, ale dokáželi lidský rozum si Jej představit, pak to není Bůh. Protože lidský rozum Ho není schopen obsáhnout.

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s