Záříjový sešup do hlubin paradoxů, aneb léčba dětských ukřivdění…

(photo credit: Chee.Hong)

(photo credit: Chee.Hong)

Loni jsem si říkala, že horší léto už nezažiju (jen se podívejte na loňské shrnutí celého roku). I letos v červenci jsem si říkala, jaká je to ve srovnání s loňskem pohodička.

Jak jsem se mýlila

A přece… jak to bylo úžasné…

Ale z počátku to byla jen taková hra nanečisto, takové trochu nervózní připínání lan na nohy, než skočíte z mostu dolů. Ale já měla brzy poznat, že neskáču do řeky, ale do hlubokého moře, a že žádná lana nemám. Ani žádný maják, který by mi svítil na cestu, abych se neroztříštila o skaliska. Nic.

Jediným majákem mi asi měla být jedna věta:

Nakonec jsme na vše sami a tomu se říká dospělost.“

Jenže já o dospělost nestála, protože jsem to s Životem ještě neměla za své dětství úplně vyřízené. A to jsem ve srovnání s druhými nic děsného nezažila… a tak nepodceňujme sílu dětských ukřivdění. Ale také věřme, že je možné je napravit. Září roku 2015 se to povedlo :-)

  1. A tak jsem se začala v tom moři paradoxů plácat sama, ačkoliv jsem na to nebyla vůbec připravená. Ačkoliv první záříjový týden měl být hlavně o opravě toho strašidelného zámku, ve kterém se zdi bortí, straší nám na cimbuří a v komorách je bordel, byl hlavně o mezilidských vztazích, smutku a potřebě oněch majáků. Tenkrát jsem ještě nevnímala, že celé září bude hlavně o tom, jak žít ve vodním paradoxním světě, kde opravdu není čeho a koho se chytat. Ale už v tom prvním týdnu zaznělo, že “ v tom nepodmíněném světě nemůžete od druhých očekávat vůbec nic. Což ovšem neznamená, že majáky nejsou potřeba a že každý člověk by měl být takovým majákem. Hlavně sám sobě.“
  2. Druhý záříjový týden se do sítí toho paradoxu chytl ještě víc a začal panikařit ze strachu, že se v tom všem utopí. Na jednu stranu jsem věděla, že „majáky netrpí„, že lekce stačí proměňovat v dary (a vděčně) a že nejsem žádný chudák (ano, loni jsem i toto již řešila a znovu jsem podobný rozhovor za žádnou cenu zažít nechtěla!… ne že by byl tak hrozný, ale hlavně byl dnes už zcela zbytečný).  Ale na druhou stranu jsem věděla, že „musíte respektovat sami sebe.  Nemlčet. Protože cítíte, že Vaše srdce i duše trpí jak blázen a že jestli nenajdete společnou řeč, něco ve Vás odumře. A toho druhého odepíšete“. Jenže situace měla dva účinkující. Dva úhly pohledu. Dvě pravdy. A obě byly pravdivé! Co proboha s tím?? Láska je prý nedualita v praxi. Nedělí na Já a Ty. Dávání a braní. Hezká teorie…
  3. Třetí záříjový týden začal sugestivní otázkou: „Stěžovat si či nestěžovat?“ Další konflikt v řádu A či B, jenže já věděla, že A (stěžovat si je) špatně a B (nestěžovat) také. Tak teď babo raď, kde je ta Pravda?? A pak z toho vylezlo jedno neuvěřitelné „To prostě není možné!!!“ No jistě, je to již velmi dávno, když jsem na jedné tarotové kartě objevila ono pravidlo, že poklady se skrývají za tajuplným závěsem mezi ANO a NE. Tam, kde se protiklady snoubí. To zásadní hlava nikdy nepochopí a snažit se o porozumění je absurdní. Tomu zásadnímu lze prostě jen z hloubi srdce důvěřovat (či věřit, chcete-li).

Zažila jsem okamžik, který jako by mi ukázal, že je možné si stěžovat, když z Vás mluví bolest duše a ne Ego, ale zároveň, že duše nemusí trpět, ale měla by se spíš radovat.  Zažila jsem okamžik, kdy jako by se mi „Život sám zjevil a napravil tu křivdu, kterou jsem mu sice před lety odpustila, ale přijetí, to přijetí, to mi velmi chybělo.“ Zažila jsem okamžik, kdy jako by se to vzdorné dítě mého dětství konečně dočkalo možnosti se autenticky projevit… a nebýt odmítnuto. Ani mnou, a konečně ani mým okolím.

Třetí týden mi ukázal, jak životně nutné je žít život autenticky a ze srdce. Jak je nutné neustále propojovat peklo a ráj a vnášet ráj do pekla. Pečovat o sebe, být sám sobě majákem.

4. Čtvrtý týden jsem věnovala právě oné radosti. Potřebě dosáhnout bodu, kdy budu moci hlavně sama sobě slíbit, že nebudu žít s odporem, nýbrž s radostí. S hlubokou radostí, ne jen s usměvavou tváří. A opravdu, ten týden přinesl spoustu radostných okamžiků a také jeden slib.

5. Pátý týden byl týden věnovaný Drákulovi a všemu, co z nás vysává energii a brání nám v tom autentickém radostném životě. Těch věcí je spousta, ale já jsem kromě jídla narazila hlavně na jeden: přemýšlení. Ta naše mysl!

Pořád nad něčím dumá, ale to zásadní nikdy pochopit nemůže, protože to zásadní má paradoxní podobu a tu mysl nikdy nepobere.

Proč třeba nemá smysl se bránit myšlence, že mám ve svém životě chaos, nebo jakékoliv jiné myšlence, která Vás řadí mezi sobce největší. Skutečnost totiž nikdy není ANO či NE, ale ANO i NE. A tu je třeba mít vždy na paměti!

  • Za upozornění na iluzornost protikladů jsem ostatně vděčná právě loňskému a letošnímu létu…
  • A za upozornění na absurdnost snahy o dokonalost jsem vděčná právě tomu chaotickému týdnu, který mi ukázal, jak moc mě právě nedokonalost baví a jak někdy zákeřně vším tím  chaosem (a nebdělostí) sabotuji svůj kozoroží perfekcionalismus. Ano, jsem ráda, že vím, jak na tom jsem. Prima hra, která začala jedním nervózním okamžikem, pokračovala vzdorem a smutkem a skončila vděčností…

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Bilance, Uncategorized se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Záříjový sešup do hlubin paradoxů, aneb léčba dětských ukřivdění…

  1. Pingback: Hrdinové dnešních časů… | Žít je umění

  2. Pingback: Co je ta největší chyba?? | Žít je umění

  3. Pingback: Druhý půlrok roku 2015 v paradoxním vodním světě plném lásky, důvěry a poklidu. Cháchá… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s