40. Návrat k opičkám… (Absurdistán 2015)

(photo credit: Yosemite)

(photo credit: Yosemite)

Rok se s rokem setkal a náhoda tomu chtěla, že 40. téma loňského Absurdistánu se stává 40. tématem toho letošního :-) A je to opravdu náhoda, protože já jsem si ještě do včerejška myslela na úplně jiné téma. Ale tak nějak vyplynulo z okolností. To když jsem si vzpomněla, jak jsem šla jednou do VZP s vyhláškou? v ruce a radila jim, co se mnou. Nějak často vypadávám ze šuflátek :-) I to je úhel pohledu, na který se dá na „opičky“ dívat…

Vlastně ani nevím, proč se říká, že se někdo opičí. Nikdy jsem si nezkoušela stoupnout před opičí klec a dělat to, co ona. Ani jsem nikdy před tou opičí klecí neviděla, že by se nějaká opička opičila po druhé opičce. Většinou tam tak poskakovali, nebo polehávali, nebo se něčím krmili.

Ale možná prostě viděli u těch druhých, že TOHLE SE DĚLÁ, a tak to dělali taky. Třeba některá chtěla přestat poskakovat, ale třeba si jít popovídat se svým chovatelem….

Z knihy sociální psychologie si ještě matně pamatuju, jak velkou moc má skupina i na druh Homo sapiens sapiens. Ještě si vybavuji některé experimenty, při kterých byli lidé ochotní zapřít vlastní názor (a to si jím byli 100% jistí), jen aby se přizpůsobili skupině, které dali výzkumníci za úkol tvrdit nějakou absolutní stupiditu.

Spousta z nás má asi tu zkušenost, že se navzdory vlastní povaze a potřebám přizpůsobila svému okolí. Někdy tak moc, že téměř zapomněla, co si vlastně doopravdy myslí a cítí.

Ale někdy je to zase naopak.

Někdy tak moc odmítáme ty hry, které společnost kolem nás hraje, že je ostentativně nehrajeme, i kdyby nás to mělo přivést do hrobu…

Tedy, pravda, tak daleko bych snad nešla…

Ale pamatuju se, jak jsem si kdysi před mnoha lety na jednu z prvních stránek svého poutního deníku zapsala něco v tomto duchu: Můžeš klidně dělat to, co ostatní, ale dělej si to po svém!

Jak jste na tom s opičením Vy? Opičíte, nebo rebelujete??

A tak:

  • si pojďme dělat věci po svém, klidně i stejně jako ostatní, ale zároveň úplně jinak (tedy jestli Vám to dává smysl :-))

************************************************************************************

A jak se mi tento týden v roce 2014 dařilo? To najdete v článku: O skautském nadhledu. Říkám předem, nebylo to nic moc :-))

************************************************************************************

Tímto článkem začíná už čtyřicátý týden projektu Absurdistán 2015. Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Přehled témat, na které ještě nejspíš dojde a kterými jsem se již zabývala (i s odkazy), najdete pro změnu zase tady.

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Absurdistán 2014, Absurdistán 2015 se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na 40. Návrat k opičkám… (Absurdistán 2015)

  1. Pingback: Jupí, jupí, jupajdá… | Žít je umění

  2. Pingback: Šílený opičácký týden…. | Žít je umění

  3. Pingback: Říjnové „trochu radosti do toho umírání“… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s