Důvěrně….

(photo credit: Rom@nski photo)

… o důvěře :-)

Chystám Vám tak článek o důvěře, přehledný článeček, který by shrnul těch 20 (no ano, napočítala jsem jich tolik a určitě mi jich pár proklouzlo mezi prsty) článků, které jsem tu na tohle téma kdy napsala.

Zjišťuju totiž, že v minulých letech tu zaznělo spoustu velmi zajímavých postřehů. Ale bohužel to zjišťuju obvykle až v okamžiku, kdy si říkám: Proboha, tohle jsem už přece kdysi dávno tvrdila, tak proč jsem na to dávno zapomněla a neřídím se podle toho???? :-)

Klasika. Znáte to? Že někdy je nejlepší si přečíst rady, které jste sami sobě kdysi dávali?? :-) Nebo si vzpomenout na lekce, kterých se Vám již dostalo?

Už několik týdnů se na tenhle článek chystám, protože jsem ho slíbila napsat na server Probuzení. Ale chyběl mi ten správný „švunk“ bez kterého se mi velmi špatně něco dobře dělá.

V pondělí nakonec přišel… a byl to fičák. Za ten den jsem udělala spoustu věcí, které mi tu už dlouho ležely…

A odpoledne došlo na „důvěru„. Přečtu těch 20 článků, udělám kostru toho, o čem bych vlastně chtěla psát a padne na mě k večeru únava. A protože jsem se zařekla, že pokud něco nebudu dělat s radostí, tak to dělat nebudu (no, snažím se), tak jsem sebou šla „fláknout na gauč„, když  jsem uložila dcerku.

A k ránu se mě zmocnila velká úzkost…

To je tak, když narazíte na někoho, kdo má velký dar:

Dar postavit Vás před tu jedinou cestu, po které víte, že chcete jít. Jenže je to taková uzoulinká cestička, vpravo útes, vlevo sráz, plameny po obou stranách atd. Děsuplným představám se meze nekladou. Takovou jednu vizi jsem kdysi psala k symbolickému shrnutí Absurdistánu 2014 – Symboly roku 2014. To byl hodně silný a výmluvný symbol toho, co jsem tenkrát chvílemi zažívala.

Vy tam tak stojíte, už hodně dlouho a nechce se Vám udělat ani krok. Ne, chce. Ale zpátky. Pryč. Schovat se. Tak za Vás postaví pár pořádných zdí a nechá tam jen jedny malá dvířka „Jestli chceš, tak běž od toho.“ Jsou chvíle, kdy se k těm dvířkám otočíte, zlehka se jich dotknete… pak si představíte, co všechno je za nimi…

A zase se otočíte k té jediné cestě, po které chcete jít. Protože si vzpomenete, že už přece víte, co dělat s úzkostí. Protože si uvědomíte, že je to všechno přece jen a jen symbol. A že stačí se probrat a uvidíte před sebou rajskou zahradu. To je ostatně islámský koránský symbol o přechodu do ráje.

• A vzpomenete si na to, že už před lety jste psali diplomku o důvěře v islámu (tj. v odevzdání se, což je možný překlad tohoto arabského slova), ačkoliv to vedoucímu té diplomky přišlo zpočátku příliš bláznivé (jo, proč být jak opička a psát o něčem jednoduchém?).
• A vzpomenete si na to, že den předtím o ničem jiném než o důvěře nepsali.
• A den předtím v jednom omluvném mailu taky.

Jak je právě ta důvěra zásadní. Že Vám nemůže nikdo ublížit, pokud mu to sami nedovolíte. I kdyby Vás zabil, nemusí Vám to ublížit. A tak to je…

I když to vypadá jako ta největší blbost :-)))))