(photo credit: Shii)
Vy jste si toho možná všimli.
Ale já vůbec ne.
To, že tematický článek k 41. týdnu Absurdistánu – jo, ten o tom, že chybička se vloudí – nevyšel v neděli, ale někdy začátkem října :-) Že je ale ten WordPress kouzelník s časem, co??? :-)
Ostatně valnou část týdne se tu spontánně objevovaly články na téma toho, jak chyba člověka může pobavit (jo, ten o bezdůvodném ničení hotelového zařízení). Nebo jak člověk opravdu nemusí chodit po vyšlapaných cestičkách a chyba to není (jo, ten o lítání po lese).
Jedinou výjimkou byl článek o tom, že ve smrti se nám všechny naše chybičky, i ty sebedrobnější, vrátí. Ale možná nám právě proto bude nakonec odpuštěno?? Jako sultánce Hurrem, která v zájmu přežití svého a jejích synů zabila spoustu lidí?? Co my víme, jak nakonec dopadla…
No, zatímco na samém počátku tohoto blogu, jsem se – zjevně – mýlila ohledně reinkarnace, tak dnes vím již zcela jistě, že naše chyby se nám vrací. Ale vlastně ne jako chyby… dává Vám to smysl?? No, na tohle téma určitě tady také někdy něco napíšu. Karmické dluhy mě ale pronásledovaly spíš ten minulý týden než tento…
A tak se nedivím, že celý týden končí jedním velmi legračním vtipem, který jsem četla v MUNI magazínu (a který mě inspiroval k titulku tohoto článku) a jedním famózním vtipem ohledně publikování pravidelného úvodního článku…
Člověk by řekl, že to byla chyba. Má krásná wordpressácká chyba. Ale opravdu byla??
Co ten chaotický článek o chaotické hodině? Byly to všechno chyby, nebo to byly spíš jen fórky snášené na hlavu mé jinak celkem perfekcionalistické povaze?? Když mě ty chybičky spíš pobavily!
A člověk by řekl, že chybou také bylo to, jak jsem si nechala ve středu mezi prsty protéct ten nádherný pocit uvolnění, klidu a blaženosti. Hluboký, několikahodinový. Ve stylu mého neuvěřitelného zážitku z Dhahabu, kdy má člověk pocit, že mu nic neschází, nic nepotřebuje, o ničem nedumá, nic ho neohrožuje. Klid a mír.
Jenže tahle „chyba“ rozjela hodně dumání, hodně hledání (chyba či ne?)… díky tomu hodně nových obzorů a cestiček předtím skrytých (to chyba určitě není)… možná jeden zbytečný mail (ale kdo ví, třeba nakonec zbytečný nebude, když už byl tak dlouhý), protože jako bych si nakonec na všechny ty otazníky, ano, jen obrazné otazníky, v něm obsažené dokázala najednou odpovědět sama…
Možná to prostě jen chce vnést do života trochu toho vtipu….
************************************************************************************
Tím končí další týden projektu Absurdistán, o jehož tématu jste se paradoxně dozvěděli vlastně také až dnes. Holt chybička se vloudí. To bylo ono téma tohoto týdne. Bližší info k tématu a také k celému projektu najdete v úvodním článku. Připojit se můžete vždycky. I když my už se tedy chýlíme ke konci…
Žít je umění 
Pingback: Říjnové „trochu radosti do toho umírání“… | Žít je umění