Islámská výchova dětí a co já na to… (1. část)

Mešita sultána Sulejmana (photo credit: G.Dallorto)

Mešita sultána Sulejmana
(photo credit: G.Dallorto)

V létě předtím než vypuklo tzv. Arabské jaro jsem si vyrazila do Káhiry a do Alexandrie na studijní cestu. Sháněla jsem tam literaturu o výchově dětí v islámu, což bylo téma mé chystané disertační práce. Tu práci jsem nakonec (i proto, že na plánovanou studijní cestu do Sýrie již z všeobecně známých příčin bohužel nedošlo) nenapsala… ale včera na mě z poličky zamrkala jedna anglická knížka. Jediná anglická knížka z té kupy arabských, které jsem si tenkrát z Egypta dovezla. Ale i ona je vlastně jen překladem zkrácené Urdu verze jednoho mnohastránkového saudskoarabského pojednání o výchově dětí v islámu.

Na první zalistování mě zaujala druhá kapitola (možná na blog přijdou i nějaké další, uvidím). A to hlavně ta část o tom, že láska k islámu musí mít přednost před láskou k dětem„. Zní to strašně? Jak už to tak chodí, je to strašné podle toho, jak se něco takového vyloží…

Zda tak, že z lásky k islámu opustím rodinu a děti a půjdu do džihádu? Že se budu ráno a pak dnem i nocí modlit k Alláhu o to, abych mohl být mučedníkem víry, protože tak moc islám miluju? Ano, i to v té knížce najdete…

A to je právě to, s čím mám v islámu problém. S čím mám ostatně problém u jakéhokoli povrchního (ač třeba „fundamentalistického“) vnímání věcí. Ať už jsou světské nebo náboženské. Oboje může napáchat jen nedozírné škody a přitom si budeme myslet, jak jsme úžasní…

Tento týden je téma Absurdistánu vnímaní prostředí, ve kterém žijeme. Jo, jak ty rybičky ve vodě. Dodala bych, že stačí málo a vodní prostředí může být znečištěno tak, že pořádně nevidíme, kam plavat.

Co byste řekli větě: „Láska k Bohu musí mít přednost před láskou k dětem?“ Nebo třeba větě „Láska k Pravdě a Lásce musí mít přednost před láskou k dětem?“. Nebo „Láska k laskavosti, rovnosti, radosti a soucítění musí mít přednost před láskou k dětem?“ (ano, trochu mě ovlivnil víkend ve Svratce, kde jsme právě o těchto 4 nezměrnostech mluvili…)

Vnímáte, co chci říct?? Že kdybychom se řídili pravdou, laskavostí, rovností, soucítěním, radostí a ohledem na to, co nás přesahuje, nestalo by se nám, že by nám děti skákaly po hlavě… nebo že bychom naopak vůči nim byli krutí.

Můžeme přečíst stohy literatury o výchově dětí, respektující, nevýchovné, nebo můžeme jet podle starého přísloví „ohýbej ma mamko, dokud jsem já Janko„, ale pokud nebudeme spontánně jednat právě z hlubin moudrosti a soucítění (což není vůbec snadné, rozhodně méně snadné než číst knížky), tak nám jsou všechny teorie tak nějak k prdu…

Uplynulé 2 roky zjišťuji, jak často si myslím, že „vím„, ale nevím přitom vůbec nic. Chce to víc, než jenom vědět. Chce se to ponořit do oněch hlubin. Ale jak můžete vidět v jednotlivých vydáních Magazínu Aves (ten o těch cestách hlubinami je), v hlubinách se skrývají různé překážky, které nás mohou pohltit.

Navíc stačí málo a vodu znečistíme. Stačí si myslet, že víme, co je Pravda. Stačí si myslet, že Pravda a Láska jsou nadávky. Stačí si myslet, že islám jsou JEN slova Koránu a hadíthů atd. a pravidla v nich obsažená (což tedy do značné míry a v pro mnoho lidí jsou).

Bohužel se zdá, že i muslimové zapomněli, že islám je prostě odevzdanost do vůle Boží. A myslí si, že je to odevzdanost lidským výkladům…

Stejně jako v knížce „Bringing up children in islam“ od Dr. M. Habibullaha Muchtára zaznívá, že morální společnost lze vytvořit tak, že se prostě přestaneme bavit se svými dětmi či manželkami, které se odmítají podřídit nějakému islámskému příkazu (jak ho zrovna v té dané zemi či komunitě vykládají), takto „vyobcovat“ ze společnosti můžeme vlastně kohokoliv.

Však buď se přizpůsobí (protože lidská psychologie není extra stavěná na to nebýt přijímán okolní společností), nebo aspoň navenek předstírá, že se přizpůsobuje. A pak se tak děsně divíme, že saudskoarabští muži se v Evropě a Americe chovají jak největší úlisáci pod sluncem (jo, jednoho jsem zažila na vlastní kůži… a ostatně narazili jsme to na základě jedné arabské básně dokonce i v Jordánsku na hodině arabštiny).

Pokračování článku najdete zde.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice DĚTI - ROZVOJ OSOBNOSTI, Náboženství, Svoboda se štítky , , , , , , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Islámská výchova dětí a co já na to… (1. část)

  1. Pingback: Islámská výchova dětí a co já na to… (2. část) | Žít je umění

  2. Pingback: Islámské manželství – člověk by řekl, že jde jen o sex, sex a zase sex… (1. část) | Žít je umění

  3. Pingback: Stát si za něčím, co po celá staletí zjevně nefunguje podle zářných teorií, je blbost. Aneb dál o islámu, výchově dětí a manželství. | Žít je umění

  4. Pingback: Proč nemohou být muslimové otevření jiné víře? | KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra ! Prostě Kosa zostra!

  5. Pingback: Stát si za něčím, co po celá staletí zjevně nefunguje podle zářných teorií, je blbost. Aneb dál o islámu, výchově dětí a manželství. | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s