43. Hlavně nehodnotit A či B, aneb návrat k černobílé… (Absurdistán 2015)

černobílýA poslední zemní článek. Poslední článek mezidobí připisovanému elementu země, který by měl přinášet určitou rovnováhu. I rovnováhu mezi dobrém a zlem. Poznání paradoxu. A posléze i prožití paradoxu. Je to na hlavu, ale je to ta jediná Pravda. No a pak přijde zima se svou odvahou a strachem. Ale to už přece nebudeme propadat hodnocení (dobré, špatné, lákavé, děsivé), ne? :-) Už budeme svobodní (dřevo), budeme prožívat vděčnost ze všeho, s čím se setkáme (oheň), a radost z ní. A nenecháme se zlomit (kov). Nebo že by ještě ne???? :-) No, to se uvidí a holt bychom pak museli zas projet příští rok celý kruh Absurdistních témat (jaro-dřevo, léto-oheň, podzim-kov, zima-voda a mezidobí-země) znovu. Ale lidi, mě se moc nechce… :-))) Mám radostnější plány! Už tu svobodu, vděčnost, radost, rovnováhu a odvahu konečně nehledat, ale užívat života! Tolik let jsem si nechala vzít…

Už i děti zachraňují Duhu. Také hledáte různě po republice barvičky, aby po prázdninách neovládl Déčko zlý čaroděj Černobíl a nezavedl černobílé vysílání?? Je to takové keškování:  my jsme díky němu podnikly 3 výlety – jeden tady u nás, druhý u rodičů a třetí do kutnohorské Kostnice, kam ta moje už dlouho toužila jít.

U těch prvních dvou výletů se jasně ukázalo, že zachraňovat svět před Černobílem není vůbec jednoduché – poprvé jsme se musely vracet a podruhé nám muselo být pomoženo. Obešly jsme inkriminované místo několikrát, ale že zelená s modrou budou zrovna tam, kde byly, to nás ani náhodou nenapadlo.

Černobíl je totiž vůbec strašně zákeřný čaroděj. Dokud člověk nepozná ten barevný svět, tak žije v domnění, že ten černobílý je úplně normální. Že existuje den a noc, dobro a zlo, horká a studená. Nenapadne ho, že jsou to jen póly, mezi kterými svět osciluje, ale že reálně se s nimi není možné potkat. Vždyť i v noci Slunce svítí a nejen na druhé straně zeměkoule. I tady u nás, i když jen odraženě. Tedy pokud není právě Nov. Ale i kdyby byl, svítí nám v noci spousta dalších sluncí – hvězd.

Ano, na první pohled je to přece jasné – den je den, to je těch několik hodin, které naplňujeme nějakou svou oblíbenou (nebo i méně oblíbenou) činností. A noc je noc, těch 8, 7, 6? hodin, kdy spíme. Někdy lépe, někdy hůře.

Na první pohled je nám totiž většinou všechno jasné. 

  • Když potkáme cizího člověka, uděláme si na něj na první pohled nějaký názor. Jak dlouho nám ten názor vydrží, čím déle toho člověka poznáváme??
  • Když přijedeme do cizí země, uděláme si na ni nějaký názor. Jak dlouho nám ten názor vydrží, čím déle v té zemi žijeme??
  • Když nastoupíme do první třídy, uděláme si na školu nějaký názor. Jak dlouho nám ten názor na školu vydrží, čím déle do ní chodíme?
  • Když se seznámíme s nějakým konceptem (třeba osobnost, náboženství, národ, atom, vznik vesmíru) uděláme si na něj nějaký názor. Jak dlouho nám ten názor vydrží, čím déle a hlouběji daný koncept zkoumáme?

Na povrchu je nám všechno jasné, ale čím hlouběji se noříme, tím méně dokážeme vynášet kategorické soudy – dobrý, špatný, takový onaký.

Někdy je možná lepší zůstat na povrchu, člověk je rozhodnější. Ale kam potom taková rozhodnutí, která nejsou práva Pravdě o dané věci, obvykle směřují??

A tak:

  • vzhůru za Duhou!

***********************************************************************************

Zajímavé. Téma o černobílém myšlení přineslo na konci týdne roku 2014 zamyšlení o tom, jak je Někdy velmi těžké přijmout změnu.

************************************************************************************

Tímto článkem začíná už čtyřicátý druhý týden projektu Absurdistán 2015.  Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Přehled témat, na které ještě nejspíš dojde a kterými jsem se již zabývala (i s odkazy), najdete pro změnu zase tady.

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Absurdistán 2014, Absurdistán 2015 se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na 43. Hlavně nehodnotit A či B, aneb návrat k černobílé… (Absurdistán 2015)

  1. Pingback: Mezi mlýnskými kameny laskavosti a upřímnosti… | Žít je umění

  2. Pingback: Sám v sobě… | Žít je umění

  3. Pingback: Co v listopadu nepadne, to není zralé (aneb 12 listopadových rad) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s