Minulý týden jsem si stála za svým a tahle důvěra v sebe i v druhé se mi osvědčila. To jsem tedy zvědavá, jak to bude tento týden, když si ze „stání si za svým“ udělám téma týdne?? :-)
Jasně že nevlát, přece, ne???
Kdo chce být jak ten, co „kam vítr, tam plášť„???
Ukazujou si na něj moralisti prstem…
Jenže, ruku na srdce, sociální psychologie je prevít… jsme asi holt stádová zvířata… strategie přežití říká: „Přidej se, nestůj jak kůl v plotě...“.
Na druhou stranu: vzdorujte proudu dějin… budete pak jak ta vlajka ve větru, která se potrhala, protože z ní místo vlajky udělali natažené prostěradlo…
- Takže prosazovat PRAVDU? Tu svou? Stát si za ní, jít si za ní, nenechat se odradit, zamířit někam a jít?
- Nebo se na PRAVDU vykašlat, protože je přece relativní?? Protože o své pravdě nikdy nikoho nepřesvědčíte?
- Co vlastně dělat s tou PRAVDOU??
*************************************************************************************
Položte si na začátku týdne otázku, možná si na ni na konci týdne dokážete odpovědět. Třeba: Jasně nevlát. To je asi tak nejjednodušší způsob, jak s tímto projektem pracovat. Ten náročnější je, že si budete přát něco zažít… :-) U témat věnovaných třeba strachu to chce docela dost odvahy, co říkáte?? :-)
***********************************************************************************
Shrnutí roku 2015 – Co mě s prominutím SERE
Tímto článkem začíná už čtyřicátý pátý týden projektu Absurdistán 2015 . Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Přehled témat, na které ještě nejspíš dojde a kterými jsem se již zabývala (i s odkazy), najdete pro změnu zase tady.
Žít je umění 
pravda je relativní pojem
A proto je třeba si za ní stát :-) To je jako bych byla v té temné místnosti se slonem, čtyři by drželi nohy a tvrdili mi, že „pravda“ stojí na zemi… a já jediná bych měla v ruce chobot a nechala se ukecat :-))))
Což o to „si za ní stát“, ale hlavně to ustát :) Mno – dělám si legraci, ale k smíchu to většinou není. Lidé totiž, povětšinou, nejsou „přizpůsobeni“, aby odolávali tlaku okolí. Nehledě k tomu, že jsou lidi, co „mají pravdu, i kdyby hrom třískal“. Občas např. potkávám pána, který jednoduše Má pravdu, ačkoli historie, společnost, kultura – a minimálně dvacet lidí kolem říká opak :/
Jo, ustát to :-) Není to sranda. A taky je pravda, že někteří si ono „stát si za svým“ mohou vyložit i tak, že je správné zůstat zabedněný :-) Se vším je třeba zacházet velmi opatrně :-)
Pingback: Islámské manželství – člověk by řekl, že jde jen o sex, sex a zase sex (3. část) | Žít je umění
Pingback: Co se mě – s prominutím – SERE?? | Žít je umění
Pingback: Co v listopadu nepadne, to není zralé (aneb 12 listopadových rad) | Žít je umění