Došel ke mně film 5 zrození – dokument z pražské porodnice na Vinohradech. Jen se podívejte: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10408111009-cesky-zurnal/214562262600004-pet-zrozeni/ Nic krásného to tedy není. Fakt jsem si nemyslela, že to takhle příšerně ještě někde funguje…
Téma porodů a porodnic se mě už netýká. Zažila jsem to jednou a přestože mohu říct „zachránili tam mně a mému dítěti život„, ale taky mohu říct „kdybych rodila doma, možná by nikdo nic nemusel zachraňovat„.
A teď babo raď…
Když jsem viděla tu chudinu, která přišla do vinohradské porodnice dobrovolně s nadšenou vidinou, jak bude rodit „hlavně přírodně“ (což zní strašně alternativně, ale prostě to znamená – PROSTĚ NORMÁLNĚ! copak si s sebou na záchod berete projímadlo CO KDYBY??? A copak, když tam sedíte už 5 minut a ono furt nic, tak ho do sebe švihnete? Nepůjdete se třeba na chvíli spíš projít?? Bože, copak je to tak těžko pochopitelné??? ), a na příjmu se jí ptali na zaměstnavatele a jeho adresu (Bože proč?????), vzpomněla jsem si na svůj porod….
Rada pro rodičky a porodníky a zaměstnance nemocnic:
NIKDY SE NEPTEJTE RODIČKY, KTERÉ ZAČALY KONTRAKCE, JAKÉ JE JEJÍ ZAMĚSTNÁNÍ, POKUD CHCETE, ABY JÍ TY KONTRAKCE POKRAČOVALY I NADÁLE!!!
A už vůbec se jí nevyptávejte na zaměstnání jejího manžela!
Pokud bude stejně vykulená jako jsem byla já, beztak Vám to k ničemu nebude, a ona pak ponese gynekologovi lejstro s poznámkou „neví„.
- Když už Vám rodička do porodnice leze téměř každý den na monitor, tak máte spoustu prostoru to papírování udělat.
- Chápu, že netušíte, jestli nakonec skončí zrovna u Vás nebo třeba porodí cestou vlakem z vánočních trhů v Olomouci, ale tak rodičku obvykle do porodnice někdo vozí, ne?? Její manžel třeba. Ten by mohl vědět, jaké je jeho zaměstnání. Nebo třeba jeho sestra, matka. Můžete se na to třeba klidně zeptat i taxikáře, když o tu informaci tak děsně stojíte TEĎ HNED. Rozhodně tam ale má pusu víc lidí než rodička… klidně z ní můžete na chvíli udělat nesvéprávnou :-)))) Ona Vám bude vděčná :-)
- A když už ji jednou do nemocnice přijmete, pravděpodobnost že Vám uteče bez toho, aby podepsala jiné lejstro (revers), je dost mizivá. Podstrčte jí tedy při té příležitosti i těch lejster víc. Však statistici, matrika apod. si snad chvíli počkaj, ne??? Nebo mají přednost ouřadi před rodící ženou????? Protože ona, vážení a milí, není stroj. Slepička, která vyprdne vajíčko. S prominutím. Každý psycholog Vám řekne, že každý člověk je velmi složitá a emočně snadno ovlivnitelná lidská bytost. Racionalitu nečekejte ani od mužů! Pokud chcete ušetřit fůru statisíců za léky a císaře (a nevěřte tomu, že císař je jen nevinná operace, jako když rozříznete řízek, aby se Vám líp strčil do pusy – vedle mě ležela holka se silnou migrénou vyvolanou anestézií, která se kvůli tomu nemohla starat o dítě, a o vlivu jizev jsem tu taky kdysi psala), co takhle nad citlivými a možná i křičícími rodičkami neohrnovat nos, ale brát to jako fakt???? A na ten fakt konstruktivně reagovat? Neříkat „jsou divný„, „nevědí, co chcou„, ale dát jim to, co potřebují??
A pan doktor, který krásně hovoří o trpělivosti, a pak jde a vpíchne rodičce oxytocin, ať se to trochu urychlí??? Já nevím, jak Vy, ale když na mě někdo tlačí, tak se obvykle dvakrát neuvolním. Spíš se šprajcnu. Tělo je velmi mocná věc – těžko ho můžeme nutit dělat něco, na co ještě není připravené… nemáme ho téměř vůbec pod kontrolou. Ani dýchání, ani bití srdce. Dělá si, prevít, co chce….
A my chceme řídit, kdo kdy porodí? Jak chcete rozhodovat o tom, co je pro rodičku dobré a co je pro rodičku špatné (uspíšit, vyčkat?), když jí neposkytnete prostor rodit v klidu a bez stresu. Opravdu uvolněně? Když má rodit vleže někde v „kuchyni„? Občas tam projde uklízečka a trochu to tam podmete????? Když ji vytrhnete z „rauše„, kdy je v těle a ne v hlavě?
Oni by si snad i ti chlapi – porodníci mohli uvědomit, že když se jich v nejlepším začnu vyptávat na práci, tak k žádnému sexu nedojde! A ještě mi to určitě budou vyčítat :-))))
Tak asi tak!
Způsob porodu je velmi, velmi důležitý. Je velmi důležitý pro dítě. A je velmi důležitý pro matku. Není to přecitlivělost. Není to buzerování. Nemusíme být poslušné a klidné. Utlumené infuzemi. Touha tolika žen rodit doma rozhodně není pro jejich pohodlí. Je to prostě a jednoduše pud sebezáchovy těch, kteří mají rozum!
Když už půjdete rodit do porodnice (a já bych šla zas, protože přece jen, jistota je jistota), pátrejte po zkušenostech jiných rodiček. Běžte se podívat do porodnice, jak na Vás působí. Pokud blbě, dál od ní! Strávíte tam x hodin v bolestech a rozhodně nepotřebujete být na místě, kde Vám bylo blbě i v době, kdy jste nebyly otevřené (a čím dál tím víc se otevírající) a zranitelné!!
A pak už se jen snažte být co nejvíc se sebou a se svým dítětem. Abyste si mohly případně říct „udělala jsem to, co pro mě a pro mé dítě bylo v daném okamžiku nejlepší“ jako já.
A abyste tu otázku „zachránili, nebo ohrozili“ mohly nechat otevřenou…
Žít je umění 
Vydýchám, vrátím se. mezitím – je rozdíl mezi syntetizováním a syntetickými látkami. Pak je docela dobré vědět, kde v tomhl „řetězci“ člověk objeví jako prekurzory třeba mák nebo blín..
Jsem zvědavá. Synt-atd. – upřímně – tomu za mák nerozumím :-) A tomu s tím mákem a blínem taky moc ne :-))))
napíšu to do postu, aby se mi to „vlezlo“ :)
Koukám, že jste to musela hodně vydýchávat :-) Jdu to tedy k Vám okomentovat :-)
Obdivujem ženy, ktoré chcú rodiť doma a hlavne prvorodičky. Ja by som asi zomrela. Musela som mať sekciu, lebo som sa neotvorila dostatočne a už som fakt nevládala. Mala som narkózu, no komplikácie po OP …praskla mi cievka v jazve a tak som si v nemocnici pobudla 21 dní. Pri druhom pôrode pre kontrakcie,ktoré som mala už od minulého dňa ani neváhali, objednali krv a už to išlo…počas spinálky som odpadla , potom vyvracala vynikajúci paprikáš s nočkami. :D a ešte sa ma anesteziológ pýtal, či nechcem, aby sa môj syn volal po ňom OTO…no skoro ma piclo, lebo som si predstavila svojho spolužiaka OTA a to bol podivín, tak som razantne odmietla.
No pár dní po pôrode prišla ďalšia komplikácia, nechali mi v maternici s placenty asi 3 cm kúsok a ten tam škodil..takže šup znova do nemocnice na výškrab. Ale ak môžem porovnať, tak po druhom pôrode som na druhý deň behala ako srnka a pri prvom až na 3 deň a po celý týždeň ako mŕtvola. :(
Niekedy proste na výber nemáme… ale obdivujem odvážne ženy, ktoré chcú rodiť doma, vo vode, či neviem v akej polohe…zrejme majú indiánske, či šamanské korene, keď je to v nich tak upevnené. :D
Já upřímně dodnes nevím, jestli mě v porodnici zachránili život, nebo jestli ty problémy naopak nezpůsobili oni sami. To už se nikdy nedozvím, protože samozřejmě mohlo všechno proběhnout ještě úplně jinak. Rodila jsem jen jednou. Ale asi jsem velmi citlivá, prostě jsem porodnici nedala, i když jsem si myslela, že „JÁ S TÍM PROBLÉM NEMÁM“ :-) Ale možná bych to nedala ani doma a dnes bych tu nekafrala o porodech :-)) Jen vím, že a) s nemocnicemi problém nemám, protože matka i otec tam pracovali a já si tam chodívala hrát na rehabilitační oddělení, takže žádná skrytá traumata z místa b) žádné zdravotní problémy během těhotenství jsem neměla c) když jsem jela do porodnice poprvé, měla jsem kontrakce po 5 minutách… ale jak mě napojili na monitor, skončily… poslali mě domů… když jsem jela po probdělé noci na kontrakcích do porodnice po druhé, měla jsem kontrakce po 3 minutách. To už mě přijali. Vyptali se mě na x blbostí, absolutně mě to zarazilo, nečekala jsem to, protože papíry jsem už měla vyplněné v té porodnici dávno. Pak mě nechali rodit, chodit, sprchovat se atd. atd. A děsně se divili, že se nějak nic neděje…. no a pak následoval podobný postup jako v jednom z těch vinohradských porodů – to pro uvolnění, to pro posílení kontrakcí… ten císař nakonec nebyl kvůli malé nijak urgentní, ale já se prostě zasekla, vůbec jsem se jim neotvírala… tak jsme to po téměř 24 hodinách ukončili. Já byla už po 3 probdělých nocích tak unavená, že bych to asi nezvládla. Naštěstí jsme žádné komplikace neměly, malá sála jak drak, a i já se rychle zotavovala.
No.vidíš, ale to malé slniečko stálo za to. Môj mladší syn vyzeral ako dievčatko a chodili ho obdivovať, stále sa usmieval ako slniečko, taže bol najspokojnejší na svete. Len ma mrzelo, že ak som odmietla sterilizáciu, lekár stále behal za svokrou, aké je nebezpečné , ak by som 3x otehotnela…a ja som si to zdôvodnila, že nie som krava, aby ma sterilizovali a viac detí som už nechcela aj tak mať. Takže sme to zvládli obe. :wink:
Super! Sterilizování, alespoň podle mě, není jen o medicínském zákroku. Ale tohle po lékařích nikdo nemůže chtít a z jejich úhlu pohledu dělají to nejlepší, co znají :-)) Jasně, přece člověk nemusí otěhotnět potřetí :-)
Jasně, stálo to za to :-) Zas taková hrůza to nebyla – ale vidíš, stejně to v člověku zanechává stopy – a to to taková hrůza nebyla. Nedivím se všem těm, u kterých to hrůza byla – i kdyby jen subjektivní…
Pingback: Drahokam v našich rukách, aneb Precious | Žít je umění
Ja se na to radši ani koukat nebudu :)
A vidíš, já bych to doporučila – ještě než otěhotníš. Pak už bych se nestresovala :-))))) Mrkni na tu debatu u Jolany, pěkně jsme to rozebrali. A pak se podle toho zařiď :-))) Hlavně v pohodě :-)))
Pingback: Co se mě – s prominutím – SERE?? | Žít je umění
Pingback: Jaké by to bylo, kdyby se souložilo v nemocnicích pod lékařským dohledem… | Žít je umění