Naposledy jsem byla v nemocnici na ambulanci s Reflexem. Nesla jsem ho tam manželovi, který čekal na ošetření. Jo, to byl ten památný den, kdy si urval achillovku. Pochvaloval si, že to šlo docela rychle (tedy na té pohotovosti)…
Říkala jsem si tenkrát: „Neutíkej za těmi tramvajemi, nebo si tam můžeš jít lehnout za ním.“ V té době mě achilovka a lýtkový sval také trápil.
Od té doby uběhlo několik měsíců. Manžel už zas chodí do práce (a snaží se napracovat ten několikaměsíční výpadek). A já se dnes ráno ocitla na té samé ambulanci.
Ano, jak je vidno z fotografie, v neděli ráno tam fofr fakt nemaj…
Jak se mi to přihodilo? No, utíkala jsem za tramvají…
A spadla tak prapodivně, že jsem si kupodivu nezvrtla kotník (jak bych u sebe čekala), ale zlámala si metatarzální kůstku. Domů jsem ještě dopajdala, napsala do skautu, ať dceru pošlou domů samotnou (byly jsme výjimečně domluvené, že ji vyzvednu), podívaly jsme se na Harryho Pottera a šly spát. Noha nijak extra nebolela (viz nedělní článek o tom, co mě sere.). Zato ráno jsem už na ni nemohla stoupnout. Manžel mimo, auto beztak nefunkční, ještě že tu máme ty sanitky…
No, povím Vám. Fofr tam neměli. Vůbec to tak nějak brali lážo plážo, nepozdravili, neřekli ani: „tak paničko, máte to zlámané, jakpak se Vám to podařilo??„ Jako by se k pacientům uměli chovat jen záchranáři a zubaři??
Ale nemohu říct ani ň. Sestřička, která se tvářila jak kakabus a ani nepozdravila, mě pak přesvědčila, ať neblbnu a jedu domů taky sanitkou. Dala mi 2 injekce na ředění krve, abych nemusela v nejbližších dnech lítat po lékárnách.
A já se už jen těším, až dorazí manžel a nakoupí a bude si mě opečovávat :-)
Máte nějaké tipy, jak urychlit hojení zlomenin??
Žít je umění 
Hezký… Vápník a vizualizace :-)
No jo, vizualizaci, to já ráda :-)))
kostival ..
:D btw: jste v nemocnici častěji za pár měsíců než já za posledních pár let :))))
No jo, letos je to nějak akční :-) Nejdřív manžel, pak sotva se vyléčil, metelily jsme na pohotovost s dcerou a jejím „nehtem v oku“. A teď zas já :-)) Však se kadeřnice (dole u nás v domě) smály, že jsme pěkná rodinka :-) Asi nafasuju manželův vacoped :-) Ostatně jsem si ho před časem zkoušela, jestli by mi byl… já hloupá :-)) S tím soucítěním se to asi nemá moc přehánět :-)
Ale jinak naposledy jsem byla v nemocnici tuším při porodu :-))) A pak v mateřské školce :-)))
:DD jestli Vy nebydlíte u nás … Jak onehdá (ne)vtipně poznamenal tatin, když mi dovolil dělat „doprovod“ (stejně dycky čekám venku, protože na plicním se nekouří :D) – a nějaký pán mi tam (ale opravdu) skoro vyhrožoval nemocničním pobytem – „Vona půjde do špitálu jedině v bezvědomí anebo porodit“. Obojí se odkládá – není čas, nejsou lidi :)
Já se tomu vyhýbám seč můžu :-) Do nemocnice jsem si chodívala hlavně hrát za matkou na rehabilitaci :-) A jo, taky mám doma pár knížek z nemocniční knihovny, když se rušila :-) Ale zážitek to byl za všechny „prachy“ :-) Záchranáři jsou super. Jen ti lékaři se nějak zapomněli…. :-)))
Akčnosť si občas vyžiada svoju daň, teraz môžete pekne relaxovať s natiahnutou nôžkou. Je mi to ľúto…mňa vždy vnútro upozorňuje , ak sa náhlim, že sa mi zablokuje noha na rovnej podložke a zakopnem, vtedy viem, že mám spomaliť.
U nás sa používa na rýchlejšie hojenie kostí a šliach Wobenzým, je síce dosť drahý a smdrí a berie sa tam veľké množstvo. No je účinný. Alebo sušiť vajcové škarupiny a potom ich rozdrviť a vypiť s vodou, aby ste telo dali viac vápnika. :D
Včera som sa išla pozrieť k Marii, neviem či poznáte blog JaJsem a píše tam sériu 3 zaujímavých článkov a verím, že v nich niečo nájdete.
http://www.jajsem.com/cesta-krasou-kritizovani-komentovani-a-telo-1-dil/
http://www.jajsem.com/cesta-krasou-meditace-a-svetlo/
http://www.jajsem.com/cesta-krasou-krasa-skrze-ruce-a-mysl-3-dil/
U mě to má trochu jiné důvody než přílišnou akčnost :-) Již delší dobu řeším „oporu“ a „stabilitu“ a „kterou cestou jít“ a „zda to ustojím“, „zda mě to nezraní“, když stoupnu do „prázdna“. A jak moc mi bude vadit, když mě tahle cesta zraní… :-)))
Mockrát díky za ty odkazy, dostala jsem se k nim teprve teď a škoda, že jsou nakonec zatím jen ty 3 díly :-)
Práve mi k tvojej odpovedi prišiel do mysle tento článok, ktorý som vytvorila dávnejšie..ak si ho nečítala pozri si ho….https://anitram.wordpress.com/2010/11/08/cesta-prazdonty-a-depresia/
Niet za čo….Možno Marie vytvorí aj iné…koniec koncov, má tam viac inšpirujúcich článkov. :D
Moc pěkné. I mé poznání je, že rozhodovat se z pozice neštěstí a potřebnosti nevede tam, kam bych chtěla. Dech je super pomoc. Nebo tibetské tsa lungy také – krásně v to v té hlavě a jednotlivých čakrách „rozsvítí“ :-) Pak už kolikrát ani není co řešit :-)
Ta chůze v prázdnu, to je přesně ono. Přesně to už nějakou dobu provozuju… je to podobné, jako ono křesťanské chození po vodě. Jak se člověk začne bát, začne se topit. Nebo v prázdnotě padat :-) V hlubinách pak může občas narazit a roztříštit se na malé kousky :-))
Držím vsechny palce, at se to rychle zahojí. Mít zlomenou nohu je dost Na Hovno! :)
Běhání je prostě zdraví nebezpečné :-)))))))
Neeeeeeeee :))))
Pingback: Čchi kung v Brně ruším tak jednou za 10 let… | Žít je umění
Pingback: Mít zlomenou nohu je náhodou super!! | Žít je umění