Mít zlomenou nohu je náhodou super!!

Pták se zlomenou nohou (photo credit: Tony Alter)

Pták se zlomenou nohou (photo credit: Tony Alter)

Uplynulý týden byl ve znamení hledání pokladů pod povrchem…

Kladla jsem si otázku, co za poklad najdu ve zlomené noze.

No, povím Vám, v těch okamžicích, kdy jsem nasedla do úplně jiného nízkopodlažního autobusu, než jsem chtěla, a byla jsem nakonec ráda, že jsem se v úterý vůbec dostala nějak rozumně domů… nebo třeba když jsem se vracela v pondělí z lékárny a ve druhém patře jsem musela zvonit na sousedku, aby mi donesla spadlé berle, jsem si opravdu nemyslela, že si tu svou zlomeninu budu tak užívat… 

Pravda, ruce bolí. Jak je někde sníh, ven nemůžu. Nakoupit nemůžu. Někdy i do práce nemůžu.

Ale:

  1. Já budu takový silák! (Chůze na berlích dá tedy zabrat…)
  2. Lidé Vám tak pomáhají!
  3. S berlemi se dá různě blbnout!
  4. Vaše děti si s berlemi také krásně vyblbnou!
  5. Můžete si přes den lehnout a nikomu to nepřijde blbý!
  6. Nemusíte jít ven, když Vám přijde, že je tam hnusně!
  7. Nemusíte stát v těch předvánočních frontách v obchodě!
  8. Nemusíte chodit, kam není třeba – rozsvítit se dá i berlemi.
  9. Najednou máte motivaci prohlubovat vlastní bdělost – dávat pozor, kam a jak šlapete.
  10. Nebo nejednat zbrkle a nevracet se zbytečně na jedno místo.
  11. Zjistíte, co všechno se dá cvičit i se zlomenou nohou.
  12. Můžete experimentovat s čchi kungem. Opravdu mi tu kost takové dýchání do kostí uzdraví?
  13. Zjistíte, jaké to je cvičit čchi kung na židli, a až Vám zas přijde na hodinu někdo, komu se udělá špatně (nebo někdo po zranění), a Vy ho ke cvičení na tu židli posadíte, budete vědět naprosto přesně, co s ním…
  14. Zjistíte, že se zlomenou nohou se dá dopravit i na Vysočinu a užít si alespoň výhledu z okna na sjezdovku pokrytou prvním popraškem sněhu (zatímco dole v Brně prší).

No, vidíte, že těch pozitiv je spousta!

Strávila jsem náročný týden. Mdloby po první injekci proti srážení krve, bolest rukou a zápěstí z tvrdých berlí. Pár zrušených hodin, protože jsem už nebyla schopná se dopravit na výuku.

Ale také jsem zažila úžasný víkend na orlím čchi kungovém víkendovém semináři, kdy jsem sice myslela, že si odpočinu, ale tentokrát se cvičilo do propocení triček (u některých případů). I já to trochu s těma rukama přehnala. Tak jsem zvědavá, co se mnou to intenzivní cvičení provedlo – pravda je, že noha je výrazně pohyblivější :-) A naučila jsem se pár úžasných fíglů, jak tu zraněnou nohu posílit, aby všechny svaly na ní za těch pár týdnů neatrofovaly.

Tak půjdu experimentovat!

To mám beztak z toho, že jsem si na začátku roku přála poznat, jaký vliv má čchi kung na zdraví, protože já tedy nemocná nebývám a jak mám tomu účinku věřit a svým studentům to tvrdit, když jsem si ho sama na sobě nikdy nevyzkoušela! Člověk by si měl opravdu dávat velký pozor na to, co si přeje.

********************************************************************************

Totot je tak trochu opožděné shrnutí dalšího týdne projektu Absurdistán, který byl tentokrát věnován skrytým pokladům. Úvodní článek včetně bližších info k celému projektu (témata a odkazy na články z minulého roku) najdete zde.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Absurdistán 2015, Bilance se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

16 reakcí na Mít zlomenou nohu je náhodou super!!

  1. Pingback: 47. Návrat k pomocné ruce (Absurdistán 2015) | Žít je umění

  2. malé srdce napsal:

    Děvče, Ty jsi si zlomila nohu?!? To mi nějak ušlo. Omlouvám se – taková významná chvíle a mne to ujde! To jsi potom na péence a máš plno příležitostí se sebe-rozvíjet:-D Ale přeci jen, doufám, že se Ti noha sroste do funkčního stavu. Držím palce!

    • avespasseri napsal:

      Péenka, co to je? :-) Ne, dělám si legraci, došlo mi to… ale já na neschopence nejsem, ačkoliv jsem pár hodin musela zrušit. Dopravit se tam pro mě bylo náročné.
      Díky. Také doufám – dnes jedu na kontrolu, tak uvidíme, co rentgen dá :)

  3. jolana88 napsal:

    A co z toho byste nemohla bez zlomené nohy?

    • avespasseri napsal:

      1 (v září jsem chodila do posilovny, ale během šk.roku to moc nedávám), 3, 4, 8, 11, 12, 14 – ty jsou jasné, k tomu člověk zlomenou nohu potřebuje :-) 2 (člověk musí pomoc spíš neustále odmítat :-)), 5 a 6 (tak do jisté míry se dá, ale jen do jisté míry :-)). 7 (tak nemusím, ale já radši do obchodu do fronty než všechno z počítače), 9 a 10 (tak dokonale rozhodně ne), 13 (tak lze i bez zlomené nohy, ale proč by to člověk dělal? líp se cvičí ve stoje :-), nemluvě o tom, že to je tak autentické i s tou bolestí a tak :-)),

      • jolana88 napsal:

        :) Nevím – ale k ničemu z toho berle, nějak, nepotřebujeme … Na blbnutí nám vystačí vlastní končetiny a cokoli je po ruce, na cvičení – to chce jen trochu vůle (btw. pozor na to – z berlí bolí záda – vlastní zkušenost, dlouhodobá), ve frontách nestojím zásadně, 9-10 – asi jsme mimo, ale i během obyč. chůze si „rovnáme“ záda a postoj celkem, zkoušíme obrubníky atp. :D PS: Když byly doma berle naposledy (jakási úchylná sestra usoudila, že robě se bez nich s vyvrknutým kotníkem neobejde) – jedinej, kdo si na nich takřka způsobil úraz – byl tatin :D Pak jsme je šli do nemocnice téměř „vnutit“ zpátky. Zajímavé – na to, jak zdravotnictví šetří jsme měli problém je tam někomu „vrazit“ :( PS1: zrovna mě tatin upozornil, že „my“ se mezi běžnou populaci nepočítáme (myšleno já a Logik), protože Normální rodiče s dětma Letadlo, Svíčku ani „Karkulku“ určitě nehrajou … Vy ano?

        • avespasseri napsal:

          No, blbnout se dá i bez berlí, pravda :-) Ale blbnutí s berlemi je jiné než blbnutí s končetinami :-) Vůle? Co to je?? :-) No, i ze cvičení, tak intenzivního jako hopsání o berlích, bolí ruce, záda, všechno. To je na tom to nepříjemné… člověk musí hledat okamžiky, kdy si odpočine. Minulý týden jsem měla pár dní relaxační. Tento týden to tak také plánuju. Ano, i během obyčejné chůze si člověk (by měl) rovnat záda. S tím vyvrknutým kotníkem… pravda je, že jako malá jsem ho měla vyvrknutý několikrát a běhala jsem bez berlí :-) Tenkrát na nás holt byli drsní… i ti zubaři víc boleli :-) Děláte „to letadlo a tu svíčku?“. No, pravda, to s dcerou nedělám a ani sama jsem svíčku už dlouho nedělala. A Karkulku? Tu neznám…

          • jolana88 napsal:

            Letadlo – rodič na zádech, uchopí se za ruce (teď už se na mých Logik dokáže vzepřít a udržet, jako malého jsem jej přidržovala), chodidla rodiče na kyčle dítka – a podle toho, jak nohama hýbáte, dítko „lítá“. Svíčka – kdo bez držení dýl, nohy „dál“ za hlavu, zaplácat rukama atd. /co koho napadne/. Karkulka – leh na zádech – těsně vedle sebe ale hlavy na opačnou stranu, kyčle (pánve) u sebe tak, aby když zvednou pravou (levou) nohu na sebe „dosáhli“. Na počítání Jedna, Dva – zvedat nohu do výše – na TŘI – zaklínit nohy (pravou /levou) přes sebe – kdo koho „překulí“ :D Věkem není omezeno. PS: tuto jsme hráli/y – anebo s námi hráli – ještě když já jsem byla mrňavá. Akorát Tatin (šel) – jde – vždycky do mdlob :)))) Třeba když jsem učila synáčka balancovat vsedě (vstoje) na dlaních (nohách) bez opory – vzpomněl si i jak se řekne „sociálka“ :D

  4. avespasseri napsal:

    Letadlo znám. To jsem ale s malou možná sama ani nedělala… už si nepamatuju. Možná když byla menší. Svíčku znám jako tu nohy nahoru, případně se podepřít rukama o záda. Nohy za hlavu, tomu říkám pluh. To sama už dlouho nejsem schopná udělat, ale svíčku jo. Já s tou svojí šla rovnou do stojky :-))) No jo, Karkulku fakt neznám :-)

    • jolana88 napsal:

      vyzkoušejte – jako cvičení k nezaplacení (nehledě na legraci, co u toho člověk zažije). Krom toho – mívá překvapivé výsledky (ne vždy vyhrává „silnější“ :D )

  5. Pingback: Co v listopadu nepadne, to není zralé (aneb 12 listopadových rad) | Žít je umění

  6. Pingback: Návrat ke strachu milovat | Žít je umění

  7. Pingback: Myslet v prvé řadě hlavně na sebe! (Aneb kdo si chce jen nechat pomáhat?) | Žít je umění

  8. Pingback: Copak najde pštros pod pískem?? | Žít je umění

  9. Pingback: Důležité okamžiky roku 2015 (2. část) | Žít je umění

  10. Pingback: Star Wars, Malý princ, takové malé rodinné kino… a Síla! | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s