Návrat k jednomu rozhořčenému Mikuláši…

čert

(photo credit: Qarispol)

Před dvěma lety jsem napsala jeden rozhořčený článek. Mám ráda Mikuláše. Ne že ne. Ale odcaď pocaď. Jak ostatně u všeho…. Jak jste na tom Vy? 

Pěkně jsem si na to své dítě postěžovala (v článku: Proč mám, sakra, kupovat ty vánoční dárky???) a pak jsem se pěkně zamyslela nad odpuštěním (Walking in my shoes)… tak teď se snad dokážu spravedlivě rozhořčit nad strašení dětí čerty…

Já vím, že to většině lidí přijde naprosto normální (stejně jako pálení čarodějnic v dubnu, uff). Nějak jsme si nechali všechny ty zvyky (Vánoce, Mikuláš, pálení), ale už moc nevnímáme, co vlastně znamenají. Je to prostě jen a jen zábava.

Vezmeme čerta, anděla a Mikuláše, někdo si s kostýmem vyhraje víc a někdo míň. Mládež si přivydělá. Děti se trochu postraší (beztak se chovají strašně, viz ten vánoční článek, že???). Prostě ten správný mumraj. Mívala jsem, i jako malá, tenhle mumraj ráda. Chodívali jsme ven do ulic a dívali se na ty čerty harašícími naschvál řetězy, sotva se kolem mihlo nějaké dítě, na andělíčky, které ty děti zase uklidňovali, a na Mikuláše, ke kterým hlavně směřovat toužebný pohled dětí, protože tam… hlavně tam… se skrývalo to, po čem touží každé dítě nejvíc.

Po dárkách. Po sladkostech.

A čert je jen taková překážka, která se musí překonat. Jak jen se k tomu košíčku s dobrotama dostat??

Když chodívají po ulicích, je to fajn. Když se za nimi chodívá na nějakou Mikulášskou slavnost, je to také fajn. Byli jsme kdysi dávno na Mikulášském divadelním představení. Čert byl hodňoučký a anděl smíchy bez sebe, když mu tam (snad tříletá tehdy?) holčička zanotovala do mikrofonu („řekneš přece Mikulášovi nejdřív nějakou básničku, nebo zazpíváš písničku?“) Whisky, to je moje gusto. Měla zrovna období Limonádového Joa, ovlivněna návštěvou boskovického Western parku.

Ale zvát si čerta do domu? Do toho místa, které s manželem nazýváme bunkr, místa, kde má člověk nacházet ten klid a mír před tou divokou džunglí venku? Kde jinde má mít člověk jistotu, že tam na něj nepřijde žádné zlo, než doma?

A co se vůbec té tradice strašení čerty týká… každého nás asi, někoho víc, někoho méně (mě) čerty strašili. Měli jsme být díky tomu hodnější. Mít strach chovat se špatně, aby si nás ten čert neodnesl.

Ruku na srdce, rozhlédněte se kolem sebe… a pohleďte sami do svého srdce.

Kde jsou ty hodné děti, které měl čert přivést na správnou cestu???

Takže nakonec v některých zůstává jen ten strach? A pocit viny?

A v jiných lhostejnost?

A možná jen občas se někde objeví ten anděl… a snaží se nás vést. Ale jak často mu opravdu nasloucháme?????

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice život se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na Návrat k jednomu rozhořčenému Mikuláši…

  1. jolana88 napsal:

    Proč domů? Třeba proto, že paralela Dobra a Zla je všudepřítomná? Že když „něco“ provede, stejně se před tím nikde neschová? Naopak – myslím, že pro děti je to „bezpečnější“ – rodiče mohou mnohem více události ovlivnit než někde na ulici … Tam mi, kupodivu, vadí daleko víc. Vysvětlujte někomu rozjetému, že NE každé dítě je nadšené (to každé dítě (člověk) – na to jsem, poslední dobou čím dál víc, alergická. Každý Má rád hranolky, …sladkosti,… pizzu, … džíny atd. atd. )

    • avespasseri napsal:

      Všudepřítomná, ano. Ale domov bych opravdu osobně vynechala. Však ony děti velmi rychle pochopí, že dobro a zlo je všude. Proč jim je vodit až domů?? A strašit je tam? Bezpečnější to pro ně může být. Jak říká Sedmi, závisí asi hlavně na lidech. Ale já bych to brala tak, že děti, u kterých vím, že jsou bojácné, bych nebrala ani ven a ani bych jim čerta (pro pobavení všech) domů nebrala. Já tuhle tradici prostě vůbec nechápu. Všichni (tedy všichni ne :-)) jsou ostentativně proti křesťanství, které děti straší peklem… a pak jdou a straší je peklem? Mně to jako legrace nepřijde do té doby, dokud dítě nepochopí, že je to jen maškaráda a legrace. Čert s Mikulášem chodíval i ve školce, ale tam to bylo vždycky prokouknutelné. A kdekoliv jinde byl čert vždycky někde v pozadí a neděsil. A hlavně, nikdy jsem svou dceru čerty a peklem neděsila… a dárky tím „být hodná“ nepodmiňuji. I když ona to beztak slyší všude kolem sebe….

  2. Sedmi napsal:

    no ja nevim, asi zalezi zase na lidech… nekdy se to vymkne i doma a jindy zas venku… ja svym detem rikam, ze je nedam, at zlobili jak chteji… alespon se pak tech, co to prezenou, tak neboji… no uvidime dneska. dneska totiz asi poprve prijdou k nam domu

    • avespasseri napsal:

      Taky bych řekla, že záleží hlavně na lidech. Jak se k tomu ti dospělí postaví. Zda děti chrání, nebo jim spíš říkají, že si je čert odnese, protože děsně zlobily. Ony totiž velmi dobře vědí, že se většinou nechovají tak, jak by si rodičovstvo představovalo…
      Tak to jsem zvědavá, jak dopadnete?
      Proč jste se rozhodli pozvat Mikuláše domů?

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s