Copak najde pštros pod pískem??

(photo credit: Richenza)

(photo credit: Richenza)

No, může tam najít spoustu věcí. Pokud strčí hlavu třeba do písku, kam chodí kočky vykonávat svou potřebu, žádná sláva to nebude… :-)

Takže ono schovávat hlavu před problémy do písku fakt nemusí být výhra :-)))) 

Třeba by člověk nemusel skončit na císaři…

Ale o tom bude článek až příští týden. Ale už dnes mohu říct, že dosud mě nikdy nenapadlo, že prostě nejsem typ ženy, která by porodila, i kdyby se kolem čerti ženili…

Jsem velmi,velmi citlivá na své okolní prostředí… 

Ono to kolikrát není ani poznat. Já sama jsem to ani tak dosud nevnímala. Často jsem se spíš vnímala jako ten typ člověka, který je velmi přizpůsobivý a nemá problémy. Kdo do svého okolního prostředí vnáší jakési „pozitivní vibrace„. Dost vznešeně to zní, co??

Jenže co je vznešené ještě nemusí být úplně bez poskvrnky. Přizpůsobivost, která nemá problémy? Je to pozitivní nebo negativní? Holt to, co je vznešené, může kolikrát zakrývat spoustu různých věcí, které člověk nechce vnímat…

Však si vzpomeňte. Třeba jste již také potkali takové ty „pomahače„, které z „lásky k Vám udělají první poslední„. Krásné, nesobecké, že?? Ale pak očekávají, co Vy…

Ne, pomahač nejsem :-)

Ale jsem zrovna ten typ, který by i s berlemi klidně ustoupil někomu, kdo by si chtěl v MHD sednout. (Ne, naštěstí takové lidi fakt nepotkávám a v přeplněné MHD lidi automaticky vstávají a nechávají mě s tou mou zlomenou hnátičkou sednout…).

Funguju takhle: Nejdřív ti druzí a pak teprve já…. 

Jak respektovat sebe a zároveň ty druhé?? (pamatujete? Kdysi tady to téma jelo hodně…). Ono totiž není udržitelné se takto chovat…

Ne že bych si myslela, že nemám právo si sednout. Například. Ale já se přece toho nebudu dožadovat – já to zvládnu! :-) (ne, to je jen příklad, o místo k sezení bych si nejspíš řekla, zas takový blázen nejsem :-)) Myslím to obrazně. Někdy Vám prostě přijde, že něco není tak důležité, abyste se kvůli tomu pouštěli s druhými do sporu…

A tak si k té dlouhé řadě toho, proč je fajn mít zlomenou nohu, mohu připsat jeden další bod:

  • učím se, že jsem přednější než druzí. Že se nemusím druhým co nejrychleji klidit z cesty. Že se nemusím přetrhnout, abych „nepřekážela„. Však ať si počkají (neučím snad lidi na čchi-kungu, že není kam pořád pospíchat a jak úžasný je to pocit nehonit se???)

Pamatujete se na ten článek o strachu milovat? Tam jsem to před dvěma lety napsala jasně: člověk by nikdy neměl obětovat sám sebe. Jen to po sobě číst a umět to zrealizovat, že? Ostatně podobný souhrnný článek tu vyšel už minulý týden – o tom, že bychom měli myslet hlavně na sebe. (Jen tenkrát jsem nešla do takové hloubky a neřešila jsem věci, které mě opravdu bolí… jen jsem se ten týden rozhodla, že se na to „mrknu„)

Vy to umíte?? Myslet hlavně na sebe? Pro mě to není lehké…

I s tou sádrovou připomínkou na mé noze se mi tento týden podařilo zakopnout o spáru mezi dlaždicemi v kuchyni a praštit se přímo do té zlomeniny! No fakt, nekecám :-) Manžel mě musel přesvědčovat, že to „fakt není díra“ (a o to se dá zakopnout? Věřte mi, dá. ) A jen si to zkuste trefit se do levého chodidla z boku :-))

To bylo, když jsem se chtěla přenechat kuchyň se svému manželovi…

A byl to další impulz jít ještě hlouběji do toho, co člověk nechce vidět… typická ukázka toho, co mě na celém Absurdistánu už začíná štvát :-))

Vyklízet svůj vlastní prostor a přenechávat jej druhým není vůbec zdravé, to Vám můžu říct… :-)

Proč to člověk dělá? To jsou ty věci, které člověk nechce řešit, protože není příjemné některé věci vidět, natož po tom do nich šťourat, cítit je a řešit je…

No, ale co už člověk nadělá…. v týdnu věnovaném pštrosům…

Nenarazili jste také tento týden na nějakého toho zakopaného kostlivce, o kterém jste snad ani nechtěli vědět???

A copak si naplánujeme na příští týden??? :-)

*********************************************************************************

Tento článek je závěrečným článkem dalšího týdne projektu Absurdistán 2015, tentokrát věnovaný právě těm pštrosům a tomu, co nechceme vidět (a pak nás to stejně doběhne…). Úvodní článek včetně dalších info k projektu najdete zde.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Bilance, Zdraví se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Copak najde pštros pod pískem??

  1. Sedmi napsal:

    s temi tematy opatrne :D zvlast pred vanoci… delsi koment nestiham, ale premyslim :P

    • avespasseri napsal:

      No jo, ale když mě už z těch 50 zbývají jen dva – Strach má velké oči a Kam vítr, tam plášť (o nepodléhání strachům a touhám) :-))) Nemám moc na výběr. Ostatně jsem již vybrala :-)))) Za pár hodin uvidíš :-)

  2. Pingback: Důležité okamžiky roku 2015 (2. část) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s