Muka žárlivosti…

Znáte, jak se říká, že čím víc člověk na partnera žárlí a paranoidně si představuje, jak ho nemá rád a jak mu někde určitě zahejbá atd. atd., tím větší je pravděpodobnost, že se tak jednoho dne opravdu stane??? 

Tento týden jsem zjistila, že mnou cloumá jiný strach. Někdy jsou to taky docela muka :-) A říkám si, jak dlouho mě vydrží okolí ujišťovat, že „ale kdepáááák“ :-)

Ne, není to nějak patologicky děsné. Oproti vichřici žárlivosti pociťuji jen závany toho svého strachu. Občas pohne záclonou a okolí ji musí trochu upravit. Jen málokdy mám dojem, že už to ani vteřinu nevydržím :-)

Ale i tento strach má jistě velké oči, jak znělo téma tohoto týdne…

Tento týden na tuto strunu zahrál mocně:

•  Hned v pondělí mi dcera nedorazila domů ze školy, protože šikulka zapomněla, že má přijít.
• V úterý zavál ten můj „vítr“ a trochu se rozburácel. Nicméně ta má muka dokonalosti jsem celkem hopem prohlédla. Proč bych se měla já trápit tím, jaké představy o mé dokonalosti kdo má?? 
• Ve středu se mě strach zmocnil hodně akčně – při představě, že bych se – a to prosím DOBROVOLNĚ – měla být ochotna vystavit tomu, co jsem prožívala třeba v srpnu. Nebo třeba na základce a na gymplu. Ano v tom zoufalství jsem v srpnu objevila poklad. Ale kdo chce poklad, když to znamená projít peklem?? :-) Na druhou stranu – proč se děsit něčím, co už bylo? Před dvěma lety jsem se také děsila, že se ženu do neštěstí – pamatujete na to Sherlockovské děsivé video? – a kde že je to neštěstí?? Ano, bolesti a náročných zkoušek přišlo spousta, ale toho štěstí s nimi!

Uvidíme, jak týden skončí. Už teď ale vím, že zlomená nožka se hojí a že na ni můžu i trošku stoupnout :-) To protože jsem se vloudila do nemocnice na kontrolní rentgen. Není totiž nad to, když se praštíte přímo do té zlomeniny a máte strach, že by se třeba ty dislokované kůstky mohly pohnout. Malinký strach, ale přeci.

A tak strach, zdá se, má opravdu velké oči!

A povím Vám, není nad to jít do nemocnice přes oběd. Třeba budete mít štěstí a Vaším případem se budou zabývat dva doktoři. Nebude tam moc lidí. A ještě budete mít tu vzácnou příležitost vnímat, jaké vztahy mezi lékaři té nemocnice panují. A třeba narazíte na někoho, ze kterého ještě necítíte, že má na všechno a na všechny vztek.

Ty ostatní jsem možná měla poslat na čchi kung :-))))

A co Vaše strachy? Mají velké oči, nebo vidíte zcela zřetelně?

********************************************************************************

Toto je závěrečný článek dalšího týdne projektu Absurdistán 2015 – tentokrát na téma „strach má velké oči“. Úvodní článek i všechny další info k projektu najdete zde! A teď vzhůru k poslednímu týdnu projektu!