(photo credit: Karelj)
Je velmi zajímavé číst si články, které vycházely v minulých letech. Tento vánoční článek budiž mi (a snad i Vám) mementem, abychom si Vánoce užili, co nejvíc dokážeme. Kdy jindy než teď???? Jo a kurzívou do článku doplním něco k tomu, jak to probíhalo letos :-)
Letošní advent proběhl celkem v poklidu.
- adventní svícen stál na místě už první adventní neděli (ha,ha, letos až třetí! To víte, zlomenina je zlomenina…)
- vánoční úklid proběhl již poslední adventní neděli, takže nic nestálo v cestě vánočnímu stromku do našeho obyváku (Probíhá neustále. Tak to je jedna z mála věcí, které mohu dělat :-))
- pečení většiny vánočního cukroví proběhlo již v polovině prosince, takže ani vánočnímu obžerství nic nestálo v cestě (To v naší rodině platí pořád, zlomenina nezlomenina, k rodičům se musí!)
- dokonce i většinu darů jsem měla včas (ha, ha…)
A přece mi i tento rok chybí jedno: niternější uvědomění poselství Vánoc. Však se na ten seznam podívejte. Je to klasika: výzdoba, úklid, dary, cukroví. Jako by Vánoce nebyly o ničem jiném než o uklízení, jezení a lítání po obchodech. Není divu, že lidi mají z Vánoc kocovinu, když redukují Vánoce jen na tohle. I já cítím, že tam něco důležitého chybí. I letos mám podobný pocit. Ale na druhou stranu jako by se něco nového rodilo :-) Světlo ve tmách. Klid a mír :-) V tom případě budu na Vánoce šťastná jak blecha :-)
Pravda, když čtu své loňské články, mám dojem, že loni jsem o poselství Vánoc přemýšlela mnohem víc než letos. Však si některé můžete přečíst:
- O skrytých poselstvích vánočních pohádek:
- O tom, jak se Ježíšek umí narodit i jinak než v Betlémě na seně:
Advent (příchod) Ježíška do mého života
- O vánočních tradicích:
- O pravém poselství Vánoc v mém úhlu pohledu (a mohu říct, že v tom rozjuchaném vánočním období plném proklamované radosti zřejmě opravdu zaniká: to, že Vánoce nemusí být radostné, ale rozhodně by mají probouzet naději!):
Jaké je vlastně pravé poselství Vánoc?
Ale možná jsem o poselství Vánoc jen přemýšlela… a jak jsem během letošního roku zjistila, přemýšlet umím dobře, ale skutek utek :-)
Letošní rok jako by mi nabídl vše to, po čem jsem v hloubi duše toužila. Jako by se v mém srdci něco probudilo. Možná to chce jen věnovat ty vánoční svátky právě tomu uvědomit si to, prožít to, předat to dál. A ne jen koukat na pohádky, žít v pohádce a přemýšlet o pohádkách.
Letošní rok jako by mi umožnil to všechno hlouběji prožít. Odstraňovat jednu pohádku za druhou, strašidla, čarodějnice, a otevírat oči pro to skutečné…
A jaké je to Vaše největší přání?? Můžete s podívat na loňský článek s přáními a třeba Vás jedno zaujme… ten článek je zde.
A kéž se Vám toto nejhlubší přání příští rok vyplní!!
Žít je umění 
to je moc hezky napsane… mam to podobne, hodne premyslim, ale pak ta realizace probiha jaksi pomaleji… at se i Tobe splni :) (doufam, ze to prani mas poradne promyslene, vis jak… :D)
No, nemám, nemám :-) Ani to přání, ani zda ho zrealizovat a zda ho zrealizovat hned, nebo až za rok, nebo za dva :-) A zda je to vůbec možné. A tak vůbec :-) Chystala jsem už přehled nejdůležitějších chvil loňského roku a tak nějak to o ničem jiném než právě o tom nebylo :-)) Ale nevím nevím, jestli to nepřejde i do toho dalšího :-)))
Nicméně krásné svátky a hodně splněných přání! A hodně dalších těch nečekaných šťastných okamžiků :-))))
Jaké je mé největší vánoční přání? Neznám těžší otázku. Co by člověk vlastně chtěl? Aby byl na světě trvalý celosvětový mír? To je jen utopie – války byly vždy a vždy také budou, protože lidstvo je nepoučitelné. Abych našel Boha? Proč bych ho měl hledat, když je všude, dokonce i ve mně. Přát si zdraví? Vždyť i to nejpevnější zdraví jednoho dne povadne, jako ta nejkrásnější květina. Vždy je tu čas na uvadnutí. Takže nevím… opravdu nevím, co bych si měl přát…
Tak to je ovšem hodně zajímavá odpověď :-))))
Mír si já přeju…. ačkoliv je to utopie. I ten v duši. Možná má právě smysl to samotné přání (a konat podle něj),, ne to, zda se naplní… ?? Či zda se vůbec může naplnit??
Najít Boha také, ačkoliv je všude, i ve mně. Otázka totiž zní, že v okamžiku, kdy mám potřebu ho hledat, tak s ním (či s čímkoliv, co nás přesahuje) ztrácím kontakt. Může přece člověk hledat i člověka ve tmě, o kterém ví, že tam je, ale nevidí ho, neslyší a touží se ho dotknout… ???
Zdraví? I to si přeju, protože ačkoliv nemocný člověk dostává tou nemocí spoustu jiných darů, tím největším darem je nemuset tyto dary dostávat. Ale mít sílu ty dary dávat dál v plné síle?? A zdraví uvadnout nemusí, to jen život sám… až mu vyprší čas…
A přece pořád netuším, jaké je to mé největší přání (tj. zda si to opravdu tak strašně přeji, abych pro to něco udělala….)