Dar roku 2014, noční můra roku 2015 a co bude dál??

Loni jsem měla pocit, že jsem se svezla na pořádném tobogánu. Že to byl děsně těžký rok. A přece, když jsem si znovu přečetla Symboly roku 2014, zjistila jsem, že symbolem roku 2014 pro mě byl „dar„.

Ano, loni jsem byla hozená do pořádně rozbouřených vod, jak jsem kdysi psala. Plácala jsem se v silných emocích – v silném strachu (ano, pamatujete to sherlockovské video?), v silných touhách, v silném vzdoru. Ale zároveň to byl rok lásky a vděčnosti za pomoc, které se mi v těch chvílích dostalo. Až koncem roku jako by se objevovaly náznaky toho, co mě čeká dál…

File:Freddy Kruger (9404808327).jpg

(photo credit: Sue Lukenbaugh)

Kdybych měla symbolicky shrnout rok 2015, byla by tonoční můra z Elm Street„…

Ano, je to jen noční můra. Ale tak reálná, že pokud se z ní brzy neprobudíte, roztrhá Vás na kusy…

Rok 2014 začal hledáním motivace čelit strachu ze svobody. Ta motivace tenkrát přišla mocně, ale zvenčí. Jako když se bojíte plavat, stojíte na břehu bazénu, kňouráte, že toužíte po vodě, a život – ten Váš učitel – to už nemůže vydržet a tak Vás tam strčí. A kdykoliv se začnete topit, tak Vás vytáhne nad hladinu a poradí, co dělat, abyste se neutopili…

Jenže já hledala vnitřní motivaci…

A tak rok 2015 mě nutil rozhodnout se, co chci, a zda to opravdu chci. Nutil mě pustit se stěn bazénu a pustit se té pomocné ruky, abych mohla zjistit, že plavat umím a že je to „fakt děsná“ zábava…

Už v lednu přestal brát ohledy na můj strach. V únoru mě učil, jak najít pevnou půdu pod nohama. A již v březnu mohutně zaútočil na mou největší slabinu. Jako by otevřel staré rány z dětství a nasypal do nich sůl. A v květnu zas. A v létě zas. A na konci roku zas. A v mezidobích mě učil, jak krásný je svět neočekávatelného, jak krásně může být uprostřed bazénu ve světě Přítomnosti, že umím být spokojená i uprostřed bouře nebo jaké poklady je možné najít ve hlubinách zoufalství.

Stačí přestat vzdorovat…

Stačí se přestat ptát svého strachu, který je nevěrohodný svědek…. a má jen velké oči zaslepené iluzemi…

Stačí se přestat nechat poutat myšlenkami, které to zásadní paradoxní stejně nejsou schopné pobrat, a přestat se rochnit v emocích…

Stačí přestat hodnotit…

Stačí se přestat dívat na svět skrze filtry vlastních představ a přesvědčení, strachů a tužeb a reagovat vlastně jen na vlastní bubáky a bubliny místo na reálný svět…

Stačí přestat pořád něco chtít, ale místo toho mít prostě rád… stát se milující bytostí a ne otroky toho, co se nám líbí a co se nám nelíbí…

Ale místo toho všeho panikaření uprostřed toho paradoxního vodního světa se položit s důvěrou na hladinu.

Pustit se i toho, co považujeme za nejhodnotnější, protože kdo umí v tom paradoxním světě něco zhodnotit? Nesnažit se něco pořád pochopit a vymyslet. Nesnažit se získat něco, co už mám. Nesnažit se vynutit si něco, co beztak přijde, pokud to člověk opravdu potřebuje. Nesnažit se měnit něco, co je přesně tak, jak to má v danou chvíli být. Ale místo toho rozvíjet lásku a soucítění – tu největší sílu. Neustále „vyskakovat z hnízda“, abychom se naučili létat.  Otevírat se s důvěrou.

A v té otevřené důvěře najít tu jedinou oporu, o kterou se člověk může opřít, aniž by mu uklouzla noha a zranil se… oporu ve vlastním svobodném světě naplněném ohledy vůči sobě, ale i respektem k druhým…

Pocítit, že opravdu nic od nikoho nepotřebuji, nikdo mi nic není dlužen a nikdo mi nemůže ublížit – pokud to sama nedovolím. Pocítit, že nejsem tak zranitelná. Jen mám dar citlivosti jako každý. Uvidět, že jakýkoliv konflikt je v tom paradoxním vodním světě zákonitě iluzorní…

Pochopila jsem, že opravdu netoužím po ničem jiném než po klidu a míru. A pro nic na světě – ani pro materiální věci, ani pro lidi kolem mě – nejsem ochotná se tohoto prostoru v sobě nadobro vzdát.

Pochopila jsem, že nejvíc ze všeho mě „sere“ cokoliv, co se snaží zabarikádovat a umrtvit tento svobodný citlivý prostor a tváří se při tom, jak to s námi myslí dobře…

Jakým směrem chci tedy vykročit v tom dalším roce?

Stejně jako konec roku 2014 přinášel první náznaky toho, co se bude dít dál, doufám, že podobně tomu bude i letos…

To, kam mířím, je radost. Ve všech těch lekcích mám právě tohle pořád na tapetě. Opravdová radost ze života. Nebránit se vzdorovitě lekcím, které může přinášet, ale jako svému učiteli mu důvěřovat a radovat se z toho, co přináší. Ach ano, celý tento blog je vlastně vyjádřením ochoty vstoupit do světa absurdních představ a radosti z toho, co všechno taková cesta přináší. Člověk si klade otázku – k čemu víc se rozhodnout? Jakou větší radost a vděčnost cítit?

Doufám, že příští rok mi ukáže, že opravdové rozhodnutí a opravdová radost chutná úplně jinak!

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Bilance, Uncategorized se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Dar roku 2014, noční můra roku 2015 a co bude dál??

  1. BabetaRuns napsal:

    Drzim palce, at je ten 2016 lepsejsi nez ten 2015!!!

  2. Pingback: Dotek něčeho naplněného sluncem (aneb nový projekt „Jahodový ráj“) | Žít je umění

  3. Pingback: Roky 2014 a 2015 – které drahokamy by rozhodně neměly zapadnout?? | Žít je umění – ENjoy!

  4. Pingback: Čchi kung Orel v hnízdě – co mi dal a co mi vzal?? | Žít je umění – ENjoy!

  5. Pingback: Rok 2016 | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s