(photo credit: Marzper)
Když jsme tedy ten loňský elmstreetovský rok ukončili shrnutím, které se do roku 2016 otevíralo s přáním prožívat skutečnou radost, pojďme se podívat, zda vůbec nějakou radost prožívat dokážu. Zda jsem vůbec nějakou v tom loňském drsném roce prožívala?
Co je to, co ji ve mně probouzí??
Druhý ročník Absurdistánu se již své bilance dočkal. Několikeré: měsíční, „důležité“ i symbolické. Člověk by řekl, že už to stačí. No a vidíte. Nestačí :-))
Je to vždycky taková děsně vážná věc plná symbolů a hlubokomyslných poselství (chichi). Tak jsem si řekla, že tento rok nesmím zapomenout i na ty okamžiky, které mi přinášely radost. Měsíc za měsícem. Co myslíte, najde se v každém z měsíců (a že některé podle měsíčních shrnutí byly dost adrenalinové) alespoň něco, co mě naplňovalo letos radostí???
Protože příští rok, ten rok 2016, kterým nás všichni jen děsí (jo, to se přece rozpadne Evropa, to jste slyšeli??), si já hodlám OPRAVDU KONEČNĚ udělat tím rokem plným radosti a zábavy. Vím, slibovala jsem totéž i loni…. a ona to žádná sláva nebyla. Ale tak kdo ví, třeba konečně nadešel ten správný čas…
A co tedy rok 2015 a radost?
Leden –
- Hodně mě pobavilo, když dcera přinesla ze skauta kostlivce. Bohužel ne skutečného. Papírového. Krásného. V životní (její životní) velikosti. Lupla jsem ho do skříně a čekala, co na to manžel. Čekala jsem, že se zarazí. Že mu to dojde. Jenže jeho nepřekvapí snad v životě už vůbec nic :-) Ostatně kostlivce ve skříni máme dodnes. Foto najdete v článku Tak nám přibyl do skříně kostlivec. Doufám, že celý rok tam strážil a vyhazoval všechny případné jiné kostlivce, kteří by se tam byli chtěli nastěhovat…
- Hodně mě bavilo mé čerstvé instruktorování čchi-kungu. A v lednu jsem udělala na blogu jednu zásadní úpravu – sepsala jsem tam celou jednu stránku se spousty odkazů právě na našeho čchi kungového Orla v hnízdě. O tom, jak moc mě to baví, vyšel článek – jak jinak – Tohle mě fakt baví. To jsem ještě nevěděla, že na mě od února čekala nová skupinka naprosto super studentů, které jsem si úžasně užívala! Nadšení, trpěliví, zvídaví. Většina z nich pokračuje dál. Dělají mi velkou radost!
- A z čeho jsem se popadala smíchy za břicho? Co jsem využila jako úžasné odlehčení výuky angličtiny jedněch malých draků? Přeci medvídka Paddingtona!
Únor –
Únor, jak se ukázalo, přinesl spoustu radostných chvil. A spoustu radostných článků. Měly jednu věc společnou – lyžování. Asi děsně miluju lyžování. A hory. Asi mi to přináší spoustu radosti. Kór když vidíte, jak se velmi daří i Vašemu dítěti. I když opravdu, ale opravdu nesnáším zimu mráz, brrrr :-) To byl ten článek o tom, jak se mě dcera ptala, od kdy jí lžu. Pak ten článek o Karlově Studánce (tu fakt miluju, Bože). Hlavně večer s těmi vysokými kupami sněhu po stranách cest. O tom úžasném lyžování ve Vrbně pod Pradědem. O těch úžasných horkých malinách v lázních Karlova Studánka. Pravda, jeden článek se těmto všem vymykal – byl o tom, jak „děsně makám – a ono ne a ne a ne“ :-))) Znáte tu ironickou písničku od bratrů Ebenů?? Tak si ji dejte jako hudbu do mobilu, kdyby po Vás zas někdo chtěl nějakou práci…
Březen –
Najít něco, co mi přišlo jako dobrý fór, v březnu nebylo snadné. Ale nakonec přeci – ona zakutálená desetikoruna, kterou si nakonec vyžebronila dcerka od „zoubkové víly“. Opravdu, s mlékem by se jí to nestalo :-) Dnes už dostává peníze za vypadané zoubky běžně. Žádná mléka a jablka. Snažila jsem se na manželovi „vyžebronit“ i nějaké ty dary za své vytržené druhé zuby, ale nebyla jsem bohužel vyslyšena :-) A pak snad ještě mohu vybrat onen vtipný článek o hubnutí do plavek. No, nakonec jsem je na dovolené v Turecku opravdu oblékla. Ale jen proto, protože jsem zjistila, že se dají povolit :-) Jinak březen byl spíš ten typ měsíců, kde Legrační bylo maximálně to, když člověk zjistil, že témata Absurdistánu jsou fakt dokonale zákeřná :-)) Tenkrát mi nedalo, než článek právě tohoto názvu napsat. A měla bych si velmi dobře pamatovat, jak vtipné to vlastně může být… :-)
No a pokračování příště…
Žít je umění 