Radostné okamžiky roku 2015 (2. část)

Tak tedy pokračujme ve výčtu radostných událostí, které tady na blogu během roku zazněly. V 1. části jsme skončili v březnu, co bylo tedy dál?

Duben –

• Jó, duben. To byl ten měsíc, kdy jsem se zas popadala smíchy za břicho. Tak už to na víkendových čchi kungových seminářích mívám. Před odjezdem jsem napsala článek S radostí do života, ve kterém jsem pátkem zasvěceným radosti, chtěla oslavovat jedno důležité životní rozhodnutí. Mimochodem, na ono páteční oslavování jsem již dávno zapomněla :-( A po návratu jsem napsala článek o jednom legračním stromu kousek od hotelu – Kdykoliv se podívám na tohle, tak se musím usmívat jak blbec. Jo, najdete tam i jeho fotku :-) Také to byl měsíc, kdy jsme s dcerou a matkou vyrazily do Karlína na obnovenou premiéru Draculy. A to byla bomba! A radost mi podle blogu udělala i ona ironická píseň o nadvládě rozumu (protože ten můj rozum, to je někdy sakra Pán), o které jsem psala v článku Mobilová mánie (Čekám na signál...)

Květen –

• Zjistila jsem, že miluju, když někdo dopředu počítá s mou nedokonalostí a uzpůsobí síť MHD tomu, abych se dostala včas do práce (nebo ještě ten den domů), i když hupsnu do špatného dopravího prostředku –  Miluju MHD.  A také jsem zjistila, jak velkou radost mi přináší učení. Tentokrát angličtiny! To bych netušila…

Červen –

• V červnu jsem zjistila, že jsem fakt dobrá! To když se mi podařilo zapošít trikot na baletní vystoupení své dcery. O onom baletním vystoupení a o tom, jak úžasné bylo se zase pohybovat v zákulisí divadla, nenápadně se vloudit na generálku a pak sledovat, jak se těm našim děvčatům daří (bylo to krásné!), jsem bohužel žádný článek nenapsala. Pamatuju na jeden taneček a písničku těch úplně nejmenších baletek – tak úžasně jsem se nepobavila hodně dlouho! V červnu jsme také s dcerou byli na festivalu Indické kultury v Rosicích u Brna. No, jestli já to nakonec vzhledem k dnešnímu protimultikulti hnutí s tou multikulturní výchovou nepřehnala… a neprojevila se vlastně jako vlastizrádce?????

Červenec –

• Červenec byl již velmi dovolenkový. Nádherně jsem si užívala onu okružní jízdu Nymburkem se svým manželem. Na kolách (jak jinak v Polabí??) od hospůdky k hospůdce. Když ono mu to nikde nejelo :-) To pivo myslím :-) Podobně si každý rok užívám naše sídlištní koupaliště. Opravdu. Neřekli byste, jak je tam krásně. Při kolařském „úniku do lesů“ jsem zas ocenila, že jsem si v mládí zvykla jezdit v těch největších vedrech na kolách na koupaliště. A nesmím zapomenout, jak jsem se bavila při pozorování snah děvčat s vysvědčeními v ruce dostat se do bubble tea. Jo, to byl ten článek o smúdí a babltí a o vlivu islamizace na názvy nápojů…

Srpen –

• Řekla bych, že srpen neposkytne ani kapičku radosti. Byl to děsivý měsíc. Nicméně pokud beru v úvahu, že namatlat si na hlavu bahínko, které ještě dlouho smrdělo po čerstvém čaji (který nesnáším), by mohlo být alespoň kapičku radostné, tak pak jo – článek o Velikonočním vajíčku by sem patřil. Jinak „sranda“ byla spíš hodně neradostná.

Září –

• Zato září bylo plné radosti – celý článek se zaplnila podobnými radostnými okamžiky – S rááádostí koukala. A nemohu zapomenout ani na tu úžasnou snídani v trávě. Sice jsem ten večer moc nespala, ale zato to byl krásný den!

Říjen –

• No, říjen byl zase ve znamení svrateckého čchi kungového semináře. To je vždycky jistota radosti. I když někdy je tam ta radost nutnost, aby se člověk z toho, co prožívá, nezcvokl :-) A tak jsem si pak všímala i takových drobností jako jsou praštěné nápisy – Tak prý stačí mít dobrý důvod.  Nebo jsem lítala po lese jako laňka. Tedy, no. Ale jo, laňka! Ty také neskákají po cestách. No a mé dítě jediné, to je samozřejmě také zdrojem mnoha radostí – kór když jí „vnutíte“ své vlastní záliby :-)

Listopad –

• Mám sice zásadní pravidlo, že zmrzlina se jí, jen když máme na sobě trička s krátkým rukávem (případně šaty, pro rejpaly :-)). Nicméně v listopadu se zde objevil článek o tom, že chci být likvidátorem Míši. No, když mě ta myšlenka na základě jednoho videa o výrobě této pochoutky úplně nadchla! Podobně mimo by se mohl zdát i článek o tom, že miluju návštěvy své zubařky. No, hlavně ty, při kterých mi nenajde žádný kaz a nežene se mi vyrvat nějaký zub :-) A také přišlo období D-e-p-e-ch-e M-o-d-e! Spousta písniček – jedna povzbudivá zazněla i v listopadu.

Prosinec –

• Prosinec také, minimálně tady na blogu, nebyl nějak extra radostný. Možná proto jsem si uvědomila, jak moc je pro mě právě radost zásadní! Nejvíc mě asi pobavilo ono přirovnání porodu k sexu. Ono video, na které odkazuju v článku o tom, jaké by to bylo, kdyby se souložilo také pod lékařským dozorem. Radostné bylo pečení vánočního cukroví u rodičů, pravda. Ale hlavně ona oslava bílých housek! Ale jinak mi asi největší radost dělal další návrat k depešáckým písním. Publikovala jsem jich tu spoustu, nejlegračnější je ale určitě Suffer well.  Tak možná bude oním poselstvím do tohoto roku –

 

Ať je naše utrpení stejně vtipně radostné, když už se nějaké objeví!!