Před dvěma lety v létě se tu objevil článek Jahodový ráj – však si ho přečtěte. Přesně ten se totiž stal inspirací nového ročního projektu na tomto blogu! Psala jsem ho kdysi v týdnu věnovaném radosti a vděčnosti. A právě tomu chci věnovat i celý rok 2016! A Vás zvu nejen, abyste ho se mnou sdíleli, ale také abyste se přidali. Jak přesně najdete na konci článku :-) No nepřijde Vám, že by se letos něco podobného šiklo??
Jednotlivá týdenní shrnutí celého projektu najdete na ZDE. Já totiž chci na konci roku jasně vidět, co všechno mi v roce 2016 dělalo radost!!! Vy ne??
Myslím, že po tom mém „přízračném“ roce 2015 (už jste četli o jeho symbolice?) a po obou ročnících projektu Absurdistán se u mě není čemu divit :-)
Projekt Absurdistán byl úžasný! Neuvěřitelně dokonale ukázal, jak moc je důležitá myšlenka, se kterou vstupujeme do života. Do týdne.Nebo i dne, chcete-li. Protože mně se s neotřesitelnou pravidelností témata týdne zhmotňovala. Nemám mít strach, pokud chci zahlédnout tu bezmračnou oblohu kdesi vysoko nad kupami černých mraků? Šup, objevilo se něco, na čem jsem si mohla ověřit, jak moc se dokážu nebát! Nemám vzdorovat? Šup a mohla jsem si vyzkoušet, jak je někdy těžké (nebo lehké, když jsem měla štěstí) nevzdorovat…
Pokud si ho chcete vyzkoušet, klidně do toho – v sloupci vpravo najdete odkaz na článek, který Vás zavede na tuhle horskou dráhu…. pak mi dejte vědět, jak se Vám dařilo…
Nicméně já jsem vyměkla a změnila úhel pohledu. Nebudu se zaměřovat na absurdity našeho úhlu pohledu. Budu se zaměřovat na radost a vděčnost! Když chci trochu toho štěstíčka – nepodmíněného ovšem. Fikané, ne? :-)
Jahodový ráj je pro mě symbolem té radosti, se kterou si užíváme to, co je. Všemi smysly, víte? Cítíte tu vůni? A co chuť? Není božská? Vidíte tu krásnou rudou barvu, která Vám barví prsty? A můžete jít i dál a vnímat to léto, ten žár Slunce, který pomáhá plodům dozrát a dát jim tu vůni a sladkou chuť! Užívejte si toho TEĎ! Mějte radost z té nádhery! Protože to období proletí a konzervované, zamrzlé náhražky NIKDY NENAHRADÍ ten ráj, který jste propásli....
Chápete??
Někdy se může zdát, že jsou chvíle, kdy nám radost něco pokazí. Kdy „slunce zajde„, „rozprší se“ atd. atd. A to bude úkolem tohoto projektu – vnímat, co nám tu radost kazí. A zjistit, jestli s tím něco nemůžeme udělat…. radovat se i když je pod mrakem, nebo když prší… nebo když jsme dojedli poslední červenou jahodu a na další si budeme muset počkat. No a tak…
Život je totiž nejen neustálé vypadávání z hnízda, jak jsem o tom kdysi psala (tak to víte, Aves) a jak se během dvou let Absurdistánu ukázalo, kdy člověk neustále ztrácí půdu pod nohama . Ale je také úžasným letem! Neustálým rozhodováním se pro radost, laskavost k sobě i k druhým a pro klid a mír v duši, jaký jen může cítit svobodný pták na obloze (jestli můžeme hádat, co tak asi cítí…) :-) Je neustálým rozhodováním se nenechat si vzít to nejdůležitější, co máme!
Je snem plným vzrušení a my si to bušící srdce pleteme se strachem! Je snem plným rozdychtění a my si toto bušící srdce pleteme s potřebou mít něco, co nám stejně radost nepřinese! Je světem plným neočekávaných překvapení a my jim vzdorujeme! A toho „ráje“ se vzdáváme ve prospěch, kdo ví čeho. Víme ve prospěch čeho?? Příliš mnoho chceme a velmi málo věříme! Že štěstí je v nás vždy… když vstoupíme do toho paradoxního vodního světa… nebo do nebes…
Základních 5 témat Absurdistánu zůstává. Jak jsem psala v článku o tom, jak si doskákat aspoň kousíček blíž ke štěstí, který byl takovým manifestem loňského Absurdistánu:
Pokud člověk něco opravdu chce, nezbývá mu než:
- Důvěřovat té síle, která vše řídí. I sami sobě. Mít odvahu jít kamkoliv, kam nás cesta zavede.
- Být opravdu svobodný (tj. vzdát se všech tužeb, očekávání a vzdorů – beztak je to jen ego). Cítit silnou motivaci a neztrácet naději!
- Cítit v sobě dost lásky, abyste to pro sebe i pro druhé zvládli všechno podstoupit. Přestat soudit, ale spíš odpouštět. Přestat brát, ale spíš dávat. A prostě se radovat!
- Navázat spojení s tím zdrojem v nás, který Vás povede a ochrání.
- Mít dost energie a zodpovědně o ni pečovat. Přijímat věci tak, jak jsou.
Zůstává i rozdělení na období podle čínského kalendáře a podle pěti čínských prvků – vody, dřeva, ohně, země a kovu. Když se podívat vpravo na rubriky, možná jste si již všimli, že jsou upravené podle motta toho daného období:
- KRÁSA NEOČEKÁVANÉHO – období dřeva (a svobody) od 15.2.- 24.4
- RADOST VYCHÁZÍ Z LÁSKY A SOUCÍTĚNÍ – období ohně (a radosti a lásky) od 16.5-24.7.
- VŠE JE JEN HRA PARADOXŮ, KTEROU MYSL NEMŮŽE POCHOPIT – období země (a neduálního zdroje) v jednotlivých mezidobích v únoru, dubnokvětnu, červencosrpnu a říjnolistopadu :-)
- ZÁKON BDĚLÉ PŘÍTOMNOSTI A VDĚČNOSTI – období kovu (a zodpovědné péče) od 15.8.-23.10
- STRACH MÁ VELKÉ OČI – období vody (a důvěry) do 1.2. a pak od 7.11. do konce roku
Ke každému bodu Vám, doufám, něco bližšího napíšu. Každému budu věnovat opět 10 týdnů. Jen nebudu zacházet do detailnějších podtémat jako v Absurdistánu a nechám, ať si život rozhodne sám, jak a zda se budou daná témata projevovat. Psát budu hlavně o tom, co mi udělalo radost – a co z toho vzejde, ví Bůh…
Na týdenní shrnutí se ale těšit můžete :-) Tedy hlavně já se na ně těším!
Pár článků mám už napsaných a přichystaných k vydání a je krásně vidět, že nakonec mě to stejně vždycky zavede k tomu, co aktuálně řeším :-)
JO A ZASE SE MŮŽETE PŘIDAT I VY!
Pokud si budete chtít čas od času užít toho svého „Jahodového ráje“ i Vy, napište každý týden článek o něčem, co Vám udělalo radost, a zmiňte, že jde o ten Váš „jahodový ráj„! To úplně stačí :-) Nechte pracovat asociace. Uvidíte sami v dalších článcích, jak to funguje :-) Možná zjistíte nejen, co Vám dělá radost, ale i co Vám ji bere a kam Vás život vlastně vede. A hlavně – na konci roku 2016 budete mít radost, kolik radosti jste prožili. I kam Vás zavedlo napojení na ni! :-) A hmatatelně ve svých článcích, nejen kdesi matně ve vzpomínkách…
A klidně mi na ten Váš radostný příspěvek nechte odkaz v komentáři k některým článkům, které tu budou vycházet – já se ráda pobavím radostí druhých :-))))) Chachá…..
No já mám Jahodový ráj každý den, protože každý mi i přinese nějaká překvapení… stačí se jen dívat a být pozorný. Líbí se mi jak píšeš „šup“… říkáš to taky? šup, šup… :)
Říkám :-))))) To je přesně ono, jahodový ráj si máme užít každý den a mnohokrát. Radostným překvapením se meze nekladou, i když někdy se dost těžko prodírají skrz sníh a mráz :-)) A to je pak potřeba chtít je vidět :-))))
Pingback: Sherlock!!!!!! | Žít je umění
Určitě to někdy zmíním ve svých nemalých radostech (články). :)
To budu ráda :-) Ale hlavně ať je těch nemalých radostí co nejvíc :-)))))
Pingback: Kde si člověk nejlépe odpočine?? | Žít je umění
Pingback: Smutná radost?? | Žít je umění
Pingback: Povalentýnské zamyšlení – Líza
Jahodový ráj je krásný projekt! Včera jsem si udělala radost zjištěním, že ještě stále chci zůstat se svým přítelem. Že naše láska má cenu! Je krásné budovat vztah v čase …
A napsala jsem si o tom krátký „jahodový“ článek :)
https://elizavoplt.wordpress.com/2016/02/15/povalentynske-zamysleni/
Díky! Uvědomit si, že s někým chci být, je krásné. UVědomit si, že nám to dělá radost, je ještě krásnější :-) A možná, až jednou budeš uvažovat nad tím, zda s ním zůstat i nadále, třeba si jednou vzpomeneš na to, jak velkou radost ti ten vztah dělal :-) A třeba ji tam zas najdete :-)))
Pingback: Pravda a láska jsou nadávky… | Žít je umění
Pingback: Když přijde krize – 1. díl | Žít je umění
Pingback: Operace srdce a já se usmívám jak debil…. | Žít je umění
Pingback: Pojedu na Srí Lanku!! | Žít je umění
Pingback: Finančák, živnosťnák, to je moje potěšení… | Žít je umění
Pingback: Největší radost je, když člověk zahlédne světlo na konci temného tunelu… | Žít je umění
Pingback: 15. Jahodový ráj, aneb bláznivá barevná voda života a jedno předsevzetí… | Žít je umění
Jahodový ráj se mi líbí, dobrá myšlenka. Připomíná mi to (Ne)malé radosti slečny Lenky a v podstatě jde o to samé – najít něco hezkého v těch dnech, kterými procházíme. Nevím ještě, jestli se zapojím, možná časem, ale i bez projektu se snažím vychutnávat den, pokud to jen trochu jde.
Mě se na tom projektu líbí to, že má člověk možnost si každý den vzpomenout, že je tu vlastně pro tu radost a ne pro ty starosti :-)) Vědomě. Kolikrát jsem zjistila, že dokud jsem si jen říkala „snažím se“, tak když jsem se pak na to zaměřila víc, tak jsem zjistila, že se snažím, ale skutek utek :-))
Pingback: 16. Jahodový ráj, aneb výbuchy smíchu | Žít je umění
Pingback: Slovo jako bomba | Žít je umění – ENjoy!
Pingback: Rok 2016 | Žít je umění – ENjoy!