První ohňostroj… tentokrát doslova…

Sice jsem postřehla existenci iniciativy za zrušení ohňostrojů (víte o ní? a souhlasíte?) – pravda, zvířata je dvakrát nemilují – ale tento článek bude spíš o radosti z nich…

Máte rádi ohňostroje? Užíváte si je? Chodíte na novoroční ohňostroje? Chodíváte třeba na Ignis Brunensis (ta každoroční letní soutěžní přehlídka ohňostrojů s hudbou na brněnské přehradě)??

Nesoutěžní části bývají na Špilberku. Který vidím z okna…

Takže ne, na přehradu se v noci přeplněnými tramvajemi neženu, ačkoliv jsem to měla již několikrát v plánu. Přece jen, máme možnost nedaleko přehrady přespat. Ale ani to nikdy nestačilo, abych se místo zaslouženého spánku harcovala přes půl města…

1.1. 2016 jsem viděla během naší rodinné bitvy v šipkách část toho novoročního na Špilberku. I s doprovodnou hudbou, kterou hrají v rádiu na Kiss Hády. Zase z okna. Po 5 minutách jsme rozsvítili a pokračovali v bitvě (manžel zas vyhrál, ach jo…)… 

To proto, že ten silvestrovský byl prostě nezapomenutelný. Máme z oken výhled na velkou část Brna a žádný oficiální i patnáctiminutový ohňostroj se nikdy nevyrovná té obloze nepravidelně rozkvétající barvami.Tu tam, tu onde, tu víc, tu méně…

Pár lidí vyrazilo „bouchat“ i do parku před domem. Pravda, trochu jsem se bála, aby nám něco nevletělo do bytu. Ale bylo to úchvatné… tak na dosah… 

Letos jsem si silvestrovský ohňostroj užila – po dlouhé době jsme kvůli té mé zlomené noze museli na Silvestra zůstat doma, protože po schodech naší chajdy bych po jedné noze možná vyskákala… ale možná rovnou do nemocnice… :-)

A tak – jak prohlásila jedna má známá – jsem ty své narozeniny letos oslavila s plnou parádou! Jo, čtete dobře, na Silvestra jsem oslavila narozeniny. Dokonce jsem si letos i upekla dort (to protože cukroví už – světe div se – došlo!!). Nebyl, pravda, dvakrát povedený. Ani ty narozeniny nebyly zrovna ukázkové. Nějak je asi neumíme slavit, jak je nikdy neslavíme….

Ale ten ohňostroj. Ten byl krásný…

A možná byl tak hořkosladce krásný, jak v tom příběhu o Smrti. Znáte ten film – Seznamte se, Joe Black? Je to strašná blbost, ale nevím, proč se na to vždycky nakonec koukám… a dokoukám… 

Závěrečné scény, kdy si Smrt povídá s tím, koho odvádí na jiný svět, probíhají právě při ohňostroji na počest jeho narozenin… že mě zrovna tohle tak fascinuje?? :-))

Možná to bude tím, že téma smrti je tady na blogu hodně „profláklé“ – pamatujete na ten článek o smrti a umírání v onom tureckém seriálu o sultánu Sulejmanovi „Pro smrt si musím do Turecka“? Nebo na ten článek, který tu vyšel jako reakce na nečekanou smrt jedné mé kamarádky – Volíme život, nebo smrt? („někdy se člověk nesetká se životem, dokud nepotká smrt“). Zajímavé je i to kroužení kolem smrti (a kroužení tématu smrti kolem mě) v článku Pohárem hořkosti k sladké smrti (to bylo, jak ve mně něco zemřelo… jak jsem se toho bála… a přece to byla sladká smrt…).

Možná to prostě chce tu smrt Ega řádně oslavit a nebát se jí….

A tak od ohňostroje končím u smrti, která je člověku asi prospěšná, jak zpíval Jiří Korn. Jak jinak, někdy se sama divím, kde začnu a kde skončím…

A co Vy? Co Vy a ohňostroje? Co Vy a Váš Silvestr. Co Vy a narozeniny? A co Vy a smrt? Co Vy a smrt Ega? A co Vy a Joe Black a americké filmy? :-) Jsem zvědavá ženská…. :-)

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Radost, Strach se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na První ohňostroj… tentokrát doslova…

  1. Sedmi napsal:

    Smrt ega u ženy přijde s porodem… A ohňostroj nesnáším od tohoto roku, kdy jsem strávila silvestra uklidňováním Vince od šesti do dvou do rána a skripla si tak nerv v zádech…

    • avespasseri napsal:

      Jak u koho?? Já mám děsně silné ego :-)) Ale rozhodně je od okamžiku porodu silně nahlodáváno :-)))) No jo, ohňostroje asi nemá rád nikdo, kdo zažil, že to někomu druhému působí jen strach. Náš pes kupodivu ohňostroj vždycky zvládal… běhal ven a štěkal :-) Kocourek prý zalezl na záchod, ale u toho jsem nebyla :-( Dceři ohňostroj taky nikdy nevadil…

  2. Pingback: Sherlock!!!!!! | Žít je umění

  3. Pingback: 1. Jahodový ráj, aneb psychedelický svět, kde se oslavuje smrt :-) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s