Sherlock!!!!!!

Muzeum Sherlocka Holmese – to abychom aspoň někde našli tu „klasiku“. Protože v TV ji nehledejte :-)

Tak už je to pár dní. Možná jdu s křížkem po funuse (no, podle toho minulého článku, který začal ohňostrojem a končil smrtí nejspíš ano…) a všichni jste to už viděli…

No, možná byste radši měli, protože v tomto článku můžete lehko narazit na nějaký ten nevítaný spoiler, který Vám vlastní divácký zážitek dost pokazí. Tedy pokud nechcete vědět dopředu, kdo je vrah a tak.  Nebo pokud si nechcete ušetřit hodinu a půl a věnovat ji něčemu užitečnějšímu, jak prohlásil jeden recenzista :-)

Ale tak co mám dělat, když jsem si na rok 2016 ve svém novém projektu Jahodový ráj předsevzala, že budu psát o tom, co mi dělá radost?? A to ne jen tak nějakou radost! Už jste o tom projektu četli? Ostatně kdokoliv se může přidat :-) Jahodový ráj je prostě jahodový ráj – dotek něčeho naplněného sluncem!

A tohle… TOHLE… mi prostě udělalo hodně velkou radost… pusu rudou jak…

„The abominable bride„….

podle bleskového českého překladu – „přízračná nevěsta„.

Viděli jste?? Co na to říkáte??

Já četla a viděla spoustu reakcí. Je to klasická ukázka toho, že člověk se prostě nezavděčí všem :-) Jedni ten díl vynášejí do nebes, jiní jej zase častují slovy, které tady nemohu reprodukovat, protože jsem děsnej slušňák :-)

Jak říkám já – autoři jsou geniální. Udělali něco tak geniálního, že je nikdo nikdy nemůže nařknout z toho, že to bylo nesmyslné a nelogické. Mohou jen říct: no jasně! A co byste za daných podmínek čekali??  

Já tento vánoční speciál viděla v jednom dni hned dvakrát – nejdřív v originále a večer pak v dabingu. Mimochodem, od kdy ČT vychází vstříc fanouškům seriálů a nabídne dabing pomalu dřív, než to nějaký nadšenec opatří titulky a uloží na ulož.to apod.? Nejsem milovník dabingu. (Kdysi jsem tu na toto téma psala). Raději originál. I když pravda je, že aby si člověk pořádně užil originál, musí už jazyk do značné míry umět, protože titulky mu toho obvykle řeknou míň než dabing…

Některé filmařské postupy už mě nudily…

Ale jinak jsem se bavila. Je to asi jak u toho Terminátora – baví mě vzájemné odkazy, utahování si sám ze sebe… a ta neviditelná armáda? Bomba! (A opravdu je mi jedno, že to nedopovídá historii.  A že to někoho může urážet? To by člověk nesměl napsat vůbec nic, aby se někoho nedopatřením náhodou nedotkl…)

A protože mám sama pocit, že někdy je život jedna velká iluze, u které nemůžete říct, co je reálné a co už ne, co je sen a co je vlastně realita (i o tom tady dost píšu...) – jak moc je toho jen v té naší hlavě?? – velmi mě bavilo sledovat, jak jiní autoři tohle téma převedou do příběhu… a že to tedy vzali od podlahy :-))) 

Jo a mimochodem, kdy Vám došlo, jak to s tou minulostí je?? Já v různých diskuzích narazila na 3 okamžiky, kdy to bylo možno během filmu prohlédnout. Já si, pravda, všimla jen jednoho. A stejně mi to nedošlo :-)

Takže já byla nadšená – na logiku opět s prominutím „seru“ :-)

A že se tam vlastně nic nestalo?? Tak to, řekla bych,  závisí na tom, co člověk čeká, že se stane….

Jak už tady kdysi padlo v článku o tom dětském filmu o medvídku s marmeládovými sendviči – člověk si něco dokáže užít jen do té míry, do jaké nic neočekává a do jaké dopředu nic detailního neví. Neříká se tomu „být jako děti„? Neříká se tomu „oprostit se od konceptů a představ o té které věci„?

Nedumat, neřešit… prostě si užívat!

No, není to snadné…. o to víc ne, že se od nás jaksi očekává pravý opak :-)