Radost v jahodovém ráji (2. část)

(photo credit - Steve Ryan)

(photo credit – Steve Ryan)

V minulé části jsme se dostali jaksi na slepou kolej… co dělat, když žádná vnější radost, o které bychom mohli psát (v prvé řadě si ji, pravda, pořádně užít!), není tak nějak… jaksi… dost. Nebo když dokonce žádná už radši ani nepřichází. Taky kdo by se namáhal pořád klepat na dveře, když je od nich stejně vždycky vyženeme, že? :-) 

Když jsme zaplaveni nepříjemnými pocity, svět na nás padá a všechno je „naprd„, na to se dá použít metoda zvaná „tonglen„. Už jsem tu o ní psala v článku: Co dělat, když se cítíme pod psa? A je to tááák primitivní, Bože… Nejtěžší je na ní asi to vzpomenout si na ni. Pak je úžasným záchranným kruhem. Nebo si můžeme „šlehnout“ trochu té důvěry, o které jsem psala na webu Probuzení, a který jsem shrnula v článku 14 stupňů k tomu, jak se nehroutit, když je všechno na prd.

Když pátráme po radosti a ono pořád nic, je možné zajít si pro inspiraci k dalšímu článku na webu Probuzení –  Radost je svátek sám o sobě. To je další z článků, do kterých jsem shrnula všechno, co jsem tady na blogu kdy o radosti napsala. Ještě stručněji vzato, v pouhých 8 bodech, Vám ho shrnu tady. Třeba Vám to pomůže si uvědomit, že:

  • Právě ty těžké chvíle mohou být katalyzátorem těch šťastných (zapište si někdy takovou událost a vždycky si ji můžete připomenout do detailů, když bude zapotřebí…)
  • Vnitřní úsměv  má velkou moc přeměnit Vaše negativní emoce na pozitivní – můžete to zkusit.
  • Smích léčí. Pusťte si komedii. Zkuste najít, co je na Vaší situaci fakt absurdního, směšného. Zkuste ji převést ve vtip, který budete jednou někomu vyprávět. Změňte úhel pohledu. Zkuste to…
  • Snažit se o dokonalost je směšné. Nebo dokonalost čekat od druhých. Nechte sebe i všechno být tak, jak je, a netrapte se tím. Ono se to beztak změní jako všechno…
  • Vděčnost dokáže otevřít srdce. Místo „chybí mi tohle„, zkuste poděkovat za to, co teprve dostanete. Prý „chtít“ znamená „věřit, že to nemám„. A tedy nikdy nedostanu…
  • Očekávání přináší zklamání. Zatímco ponořit se do světa neočekávaného může přinést spoustu příjemných překvapení.
  • Někdy pomáhá dělat různé blázniviny, chodit mimo vyšlapané cesty v lese třeba. Dát dětem do ruky čínské hůlky. Zkuste to.
  • A někdy pomáhá věnovat se něčemu, co Vás baví. Třeba alespoň na chvíli přijdete na jiné myšlenky. A ono to přejde.

No a když nepomůže ani toto, můžete si vyzkoušet jinou mou oblíbenou metodu, založenou na článku Proč nechceme být šťastní ?  a na jedné čínské léčivé praxiTo si obvykle sednu a snažím se jen vnímat, co v danou chvíli cítím –

  1. Hněv? Vzdor? Dožaduju se něčeho? Netrpělivost? Očekávání? – a s každým výdechem tyhle emoce s takovou hnusnou tmavě zelenou barvou vydechuji ven. A nadechuji jasně zelenou a s ní nepodmíněnou svobodu. Vědomí, že ve skutečnosti nepotřebuji vůbec nic. Že ve světě „neočekávatelného“ je krásně. Vědomí, že doopravdy chci jen jedinou věc – nechtít vůbec nic :-)) Už jen proto, že takhle vypadá skutečná svoboda! A to mi fakt nic „tam venku“ nedá :-)
  2. Stěžuju si na něco? Na někoho? Hodnotím něco? Nebo někoho? Cítím nenávist? Mám pocit, že něco by mělo být nějak jinak? Nejsem schopná odpustit? Chci brát a ne dávat? – pak se zaměřím na zářivě červenou barvu. Tu nadechuji a s ní i nedpomíněnou radost a lásku. A vděčnost. Prostě vědomí, že není nač si stěžovat :-) A veškeré ty nepříjemné pocity vydechuji s hnusně tmavě červenou někam „dopryč„.
  3. Honí se mi v hlavě příliš myšlenek? Jsem polapená v nějakém vnitřním konfliktu? – pak každou myšlenku, každý konflikt vydechuji jako špinavě žlutý kouř. A nadechuji zářivě žlutou barvu a s ní uvolnění. Hlubší a hlubší. Vědomí, že je zbytečné nad něčím dumat, protože pravda je paradoxní a tu hlava beztak nikdy nepobere :-)
  4. Smutek? Lenost? Nezodpovědnost? Mám pocit, že mi chybí disciplína a vůle? Že neustále opakuji stále stejné chyby? – v tom případě tyhle pocity vydechuji spolu s šedavou barvou. A nadechuji zářivě bílou barvu a s ní dokonalou bdělost, spokojenost a ochotu pečovat o to, aby má vnitřní energie byla v rovnováze.
  5. Strach? Nedůvěru? Že jsem na vše sama? Že mě ovládají emoce? Že nad sebou a svým životem ztrácím kontrolu? – v tom případě tyto pocity vydechuji s tmavě modrou (až černou) barvou a nadechuji čistou modrou barvu a sní důvěru a odvahu. A vědomí, že mě nemůže ublížit vůbec nic, pokud to sama nedovolím :-))

Pak jsou ještě Tsa Lungy? To znáte? No, o tom možná zase někdy v budoucnu :-) Já myslím, že tohle pro začátek stačí ažaž :-)

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice O. JAHODOVÝ RÁJ se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s