No přece když Vám ho někdo „napadá“ přímo před nos a pak Vám přibouchne dveře a řekne: „Túdle!“
Tohle přece určitě znáte. Jak moc chcete to, co nemůžete mít. Jak Vám hned v hlavě naskočí, co všechno byste… kdybyste…
Znáte ten fórek o člověku, který toužil žít na horách??? Dokud nemusel pořád odhazovat kupy sněhu?? Pořád a pořád? Dokola?? Nebo možná i rovně… no, to spíš…
Jak se říká, sytý hladovému nevěří. A hladový zas tomu sytému. Přesycenému…
A tak si zlomyslně připomínáme onu Nohavicovu Ladovskou zimu. Nadáváme na to, že je zima. A nic nejede, jak by mělo. A že je tam „marast„. A tak…
No prostě nadáváme, že venku existuje něco jiného než to, co jsme si nalinkovali… a že si nemůžeme podle té naší linky pěkně mašírovat…
No, já jsem teď v situaci, kdy mám před domem krásně zasněžený park. Krásný výhled. Ráno z okna „zírám„, jak dcerka (která již dávno měla vstupovat do budovy školy) nemíří směr škola, ale směr ten krásně zasněžený park :-) Prý si tam „hledala svoji cestičku“ :-)
Noha v sádře není v zimě úplně dobrá věc. Když už si pořídíte protiskluzové nástavce na berle (hole) – což jsem tedy nakonec neudělala – tak Vám zas umrznou prsty schované jen v ponožce… v dvou ponožkách… třeba i třech ponožkách…
A přece! Co mi udělalo největší radost!
Sundat tu sádrovou dlahu o 2 dny dřív než lékaři! Obout boty! A vyrazit do sněhu!! Užít si ještě poslední záblesk vánoční zasněžené atmosféry (tedy jako by letošní vánoce byly extra zasněžené…).
A ještě větší radost mi udělalo naložit se konečně po 6 (nebo 7?) týdnech do horké vany i s tou druhou nohou!! Netušíte, jaké je to blaho!!
Žít je umění 
Když máte zasádrovanou nohu cca 3 měsíce, dost dlouho si pamatujete, jaké je to super vlézt pod vodu celá :DD Protože jsem vyrostla na horách, dodnes mě při pohledu na sníh bolí ruce – ovšem hibernace mi Zatím( :D) zase neprošla … PS: “ Jak moc chcete to, co nemůžete mít“ – nerozumím, proč by mě to mělo trápit?
Šťastná to žena, kterou netrápí, že nemůže mí to, co moc chce :-))))
To nic tak moc nechcete, nebo Vám nevadí, že to nemůžete mít?
Já jsem prý velmi tvrdohlavý tvor :-)))) Ostatně jako malá jsem bývala ten typ „A já chci a chci a chci“ :-)))) Vztekloun obecný :-)))
3 měsíce v sádře, to bych rostla :-)
Jednak vždy velice, velice přemýšlím o tom, zda je „to“ opravdu „to“, co chci (šak víte, jak je to s tím přáním). Za druhé – když něco Chci – tak to taky dostanu (třeba ne hned, ale přeci). A když něco nemůžu „mít“ (dělat atp.) – vím i proč, tudíž mě to netrápí. Je to přeci vždycky moje rozhodnutí, tak proč si tím kazit život?
PS: tu nohu jsem měla zasádrovanou 5 měsíců – hezky, od kotníku po kyčel. Řeknu Vám, nic moc :DD
Po těch 7 týdnech v sádrové dlaze… soucítím. A věřím…
A to nejlepší obvykle přijde, když se to po tak dlouhé době sundá…
Což mi připomíná jednu scénu ze Star Treku (ještě se Spockem), který nedávno dávali v TV – pan doktor se děsil: Přece Čechova nenechám ve spárech medicíny 20. století! :-) Ten by tu zlomeninu určitě vyléčil za 1 sekundu! :-))
Ta poslední věta je krásná. Asi si ji přepíšu a každý den se na ni podívám :-)) Třeba když si ji přečtu potisící, třeba mi to nějak přejde do mozku a budu se tak taky chovat :-))))
Pingback: Co umí čchi kung?? | Žít je umění
Pingback: Proč se chceš kvůli tomu trápit???? Jsi normální, Bože?? :-) | Žít je umění
Ahoj, měla jsi sádru s podpatkem nebo bez?
Bez. To byla nechodící :-)