(photo credit: Matěj Baťha)
No třeba mě vytáhnout do toho sněhu…
Jak jsem psala v minulém článku…
Tak co už máte dělat, když máte zlomenou nohu v sádře, hole bez protiskluzových nástavců a všude kolem je sníh? Pololetí pomalu končí. Když hodinu (kterou učím) zruším, budu ji zase další 3 týdny po půlhodině nahrazovat jako minule. To se sice dá, ale praktické to není pro nikoho…
Do sněhu s berlemi a s nohou v sádře? No… mám opravdu kvůli těm pár dnům shánět protiskluzové nástavce a nechat si omrzat prsty na nohou??
Tak tu sádru prostě sundám! I o tom jsem psala minule :-) O den dřív nebo míň, copak na tom sejde??
Jóóó, to je moc čchi kungu :-)) Berle letí do kouta (no fakt, tam celou dobu cvičení tentokrát byly), sádru odhazuji v dál :-)))))))))
A nejen že jsem si užila ještě poslední záchvěv zimy (protože v pátek – jo, tento článek jsem psala už minulý týden :-) – prý už má být zase nad nulou), ta čchi kungová hodina mi zjevně velmi chyběla!
Můžete doma cvičit, jak chcete, ale není nad to věnovat tomu „uvolnění v nás“ rovnou hodinu a půl v celku. Pravidelnost, ano. Lepší je troška denně, než hodina jednou týdně, ano. To všechno platí. A přece…. je to síla….
Pro mě umocněná tím, že já jsem tam pro sebe i pro jiné! Je to tak profláklá „moudrost“ – jak jsme nešťastnější, když děláme něco pro druhé. Jak nám dělá radost, když můžeme žertovat s druhými. Jak nám kolektiv podobně naladěných lidí svědčí. Ale když ono to tak dobře funguje…
Nicméně čchi kung má i jinou moc. Moc naservírovat Vám v tom tichu mysli a uvolnění těla uvědomění, že vnější zdroje radosti (sníh, druzí lidé) nestačí. Však to maséři a terapeuti prý znají – pokud nemáte z čeho dávat, jednou Vás vyšťaví to dávání druhým. I když máte zrovna dojem, jak Vás to nabíjí radostí…
Je to jen takový doušek živé vody. Připomínka toho, že život je možné prožívat radostně. Že někdy stačí jen otevřít oči a vyjít světu (lidem) vstříc.
Ale když ten pramen uvnitř vyschne (nebo když už ho nedokážeme v tom labyrintu najít a ztratíme k němu přístup), co si počneme, když nikdo s tím douškem za námi nepřijde???
A i proto mám čchi kung ráda. Protože mě učí prakticky vnášet do života to, co teoreticky tak dobře znám – že nemá smysl hledat zdroj štěstí/neštěstí tam někde venku. Jenže ono se to lehko řekne, ale hůř se hledá… ta cesta k onomu vnitřnímu štěstí a k oné vnitřní motivaci…
Už jsem toho na téhle cestě zažila ažaž. Tak celý blog je do značné míry ovlivněný tím, co mi cvičení přináší. Ale jen pár článků je veskrze na tohle téma. Nedávno jsem se rozhodla je všechny tématicky shrnout a doplnit tak jednou podstránkou článek o Orlovi v hnízdě – o stylu čchi kungu, který cvičím. Najdete tam všechny články, které dosud vyšly, a plánuji ho pravidelně aktualizovat :-) A jmenuje se K čemu je ten čchi kung vlastně dobrý.
Kde hledáte Vy to vnitřní štěstí a tu vnitřní radost? Ten vnitřní pramen? A čím ho napájíte, aby nevyschnul?
Žít je umění 
Hmm… Zajímavé téma :-) dřív jsem nemívala problém, poslední dobou ale jedu dost nadoraz. Asi budu muset dolít…
Jo, jo, v okamžicích, kdy je toho na nás moc, je nutně potřeba dolít. A včas.
Přicházím pod tenhle nový článek oznámit, že jsem dnes poslala mail s dotazem, jestli mě vezmou mezi začátečníky do kurzů čchi-kungu, od března (Praha, M.Novotný).
A impuls jsem nasosala tady, Aves Passeri!
Chci zkusit, jestli to obohatí, zase zlepší moje vnímání těla, a co to ještě přinese. Jsem zvědavá. Těším se. Posledních asi pět let se moc nehýbu. Možná tohle bude dobrá možnost, jak začít, jinak, po svém. Druhým impulsem totiž bylo uvědomění, jak je pohyb důležitý pro vývoj života na zemi. Jednak to, že se člověk vzpřímil, jak bylo důležité, a už kdysi v prapravěku jak začátek pohybu prvních živočichů byl klíčový pro další vývoj.
Tak pro svůj osobní vývoj chci najít svůj způsob pohybu, co mi bude vyhovovat.
Díky!
liska.bloguje@seznam.cz
I já mockrát díky! Vždycky mě potěší, když můžu lidi inspirovat :-) Vyzkouší a uvidí, zda je to ta jejich cesta. Zda si z ní neodnesou nic, nebo něco málo… nebo něco hodně :-) Každý jsme individuál a každý potřebujeme něco jiného. Já se snažím jen nabídnout další možnost, o které mnoho lidí neví :-) Protože když se na víkendových seminářích bavím s ostatními „orlíky“, většinou se shodneme, že je nám líto, že o tom, co nám dělá dobře, neví víc lidí. Třeba by jim to pomohlo stejně jako nám :-)
Martina mám ráda, znám ho ze seminářů a párkrát jsem i v Praze byla cvičit, když jsem byla u rodičů :-) Nedávno z toho pražského cvičení dokonce vyšel v MfDnes článek! Na FB Orla v hnízdě na něj byl nedávno odkaz – https://www.facebook.com/Orel.v.hnizde/photos/pcb.10153717246724603/10153717245564603/?type=3&theater :-)
Tak hodně štěstí! :-)
Díky, od března začnu, je to příjemný záchytný bod. Líbí se mi, že kurz je jen na dva měsíce – a pak můžu cokoli, cvičit doma, pokračovat, jet na seminář s jiným lektorem…
Přesně tak. Člověk si to vyzkouší, naučí se ty základy a pak už může cvičit sám :-) S jiným lektorem, který cvičí jiný čchi kung než Orla v hnízdě, se ale budete muset zase naučit jinou sestavu. Nejznámější čchi kung je asi 8 brokátů. Orel v hnízdě jsou ale nejen pohyby, ale i postoje a praxe pro práci s myslí. Na orlím víkendovém semináři ale s největší pravděpodobností narazíte na jiného lektora :-) Z vlastní zkušenosti a zkušenosti známých i studentů ale musím říct, že když už to někoho chytne, tak jezdívá pravidelně na semináře nebo chodívá pravidelně na týdenní cvičení. Protože je vždy co se učit, systém je dost rozsáhlý, a navíc ve skupině bývá cvičení intenzivnější než o samotě. Já i jako lektorka se dosud hodně těším na hodiny, ať je vedu já nebo ne, protože je to jiné než doma. A to doma cvičívám (jiné než základní praxe) většinou každý den :-))))