Nechápu, proč jsem to nedělala dřív.
Jsem Kozorožka, systematické myšlení je „my cup of tea„. Miluju struktury, přehledy, projekty. Hezky bod za bodem. Však se stačí rozhlédnout tady na blogu :-)
Jak mi něco nezapadne do puzzle, ztrácím orientaci. Chaos nad chaos.
Pak asi začnu hledat… kam co patří, kam co zapadne a jaký je vlastně ten celkový obraz…
A přece plánovat si do diáře je jaksi nad mé síly???? :-)
Loni jsem si jeden takový speciálně special diář vyrobila. Psala jsem o něm (a doufala, že když o něm napíšu, budu psát i do něj…). No, uznávám – aspoň letos žádný vyrábět nemusím. Mám jeden na rok 2015 až na pár stránek úplně prázdný!!! :-)
A letos mě to, Bůh ví proč, chytlo! Nevyužívám zatím všechny vychytávky toho diáře. Neplánuju den do detailů. Ale mám přehled o tom, co vše bych ráda během týdne zvládla.
A řeknu Vám – odškrtávat si jednotlivé splněné položky je takové blaho!! Kam se hrabe radost Jahodového ráje :-) Dokonce jsem se přistihla, že vymýšlím, co všechno ještě naplánovat, abych toho mohla co nejvíc odškrtat :-)
Také mi zatím slouží jako takový diář vděčnosti či radosti, chcete-li. Právě tam si každý den zapisuji, co mi udělalo největší radost. A právě odtud čerpám náměty na letošní články tady na blogu.
Tak doufám, že mi tohle nadšení vydrží celý tento rok!
A co Vy? Jaký druh plánování používáte? A plánujete? Raději papírově, nebo Google? A baví Vás to? Nebo je to jen taková „z nouze ctnost“, protože je toho fůra a kdo má hlavu robota, aby si to všechno pamatoval??
Já většinou končila u upomínek v mobilu. Jenže mělo to právě jednu nevýhodu: když se rozbil, bylo nejen po kontaktech, ale ztratila jsem přehled, kde mám kdy být u doktora nebo na masáži…
Žít je umění 
Napíšu asi k sobě, bude toho víc B-)
Jsem si říkala :-))
Doba „neplánování“ :DD to je tak dlouho, že snad ještě byly vodopády místo Národního :) jj – všimla jsem si, že Kozorozi mi připomínají autíky – jakmile je něco „mimo koleje“, jsou vedle :D
Přesný denní rozvrh, a to až na půlhodiny, jsem měla – kdysi – v práci. Doma „plánovací“ týdenní nástěnku + běžný kalendář (návštěvy lékaře, školy ….). Logik taky potřebuje (aspoň) týdenní přehled; tatin si zvykl (a ne, není jednoduché si zvyknout, že když není „v kalendáři“ nebo „nikdo předem dva dny neřekl“ – nepůjde ani pro chleba). PS: btw. jako člověk s duševní poruchou – ani plánovat nemůžu. Člověk míní, mozek mění – často po vteřinách.
Zrovna minulý týden jsme se sešli 3 Kozorozi a právě to s oním „mimo koleje“ tam zaznělo. Něco na tom je :-) Já mám ale kromě Kozoroha silného i Berana a Střelce, takže mě sice jako Kozorohovi plánování a koleje dělají dobře, ale jako Beran a Střelec nesnáším mantinely. Ani zevnitř :-) Takže se mi kolikrát stane, že si něco nějak naplánuju, ale nakonec spontánně jednám úplně jinak :-) Ale pravda je, že když se to spontánně změní zvnějšku, tak se mi to nelíbí… já chci mít věci po svém :-)))))
Pingback: 4. Jahodový ráj, aneb kolik času nám ještě zbývá a jak s ním naložíme? | Žít je umění
Deník vděčnosti je super nápad, taky jsem si jej oblíbil… Že bych jej znovu zkusil? =D Každopádně to vypadá, že brzy budu mít osobní diář, tak to půjde s plánováním hnedle lépe!
Není nad to si nějaký vytvořit… já jsem se nechala inspirovat, ale postupně si ho upravuju k obrazu svému :-)
Takto to mám s deníkem… Je úžasné, když vidím, jak roste společně se mnou :D a že jsem stále nevyčerpal jeho potenciál
Žije to pak zároveň tak trochu vlastním životem a ten vztah se vzájemně ovlivňuje. Člověk by neřekl, že může navázat takový vztah s věcí :-))))
:D :D Je fajné, když nástroje, které člověk má, se mu přizpůsobují a nijak jej neomezují :)