(photo credit – Steve Ryan)
Tento týden mě napadla taková šílená myšlenka.
Inspirovala jsem se jedním článkem u Báry na Šťastném blogu, ve kterém psala o jedné takové speciální tabulce. Za každý měsíc našeho života jeden čtvereček. Tak netušíme, do kolika tady nakonec budeme. Kdo ví, třeba nám zbývá už jen pár dní, pár týdnů, pár měsíců. Možná to dotáhneme až do té osmdesátky. Někdo možná i déle.
Ale tak těch 80 let bych brala jako takové hezké číslo – ostatně je to prý průměrný věk dožití u žen. Cca 74 u mužů.
Tak jsem si říkala, že si takovou jednu tabulku udělám, abych věděla, jak moc tím svým životem plýtvám či neplýtvám. A s každým měsíčním shrnutím tady na blogu si můžu odškrtnout i jeden čtvereček svého života. Já totiž nevím jak Vy, ale já nemám vůbec pocit, že vlastně odkrajuju z jednou daného dortu a že ten pomalu mizí…
Jako by život, tak hmatatelný, byl vlastně jen nějakou nehmotnou veličinou, kterou ani pořádně nevnímáme…
Asi mě ovlivnilo to mé plánování (viz článek o tom, co se mnou dělá můj plánovací kalendář) – život najednou dostal větší strukturu.
Asi mě ovlivnil i ten příběh o devadesátileté tchýni, která si nejvíc rozumí s o 20 let mladšími přítelkyněmi… a přece je i tak z nich nejzdravější…
Možná mě ovlivnila i vzpomínka na to, jak jsem na tom bývala kdysi fyzicky mnohem líp a jak sama sebe zanedbávám…
A uvědomění toho, jak je nutné si život užívat… a relaxovat!
No a co mi tedy tento týden udělalo největší radost?
Že mám pocit, že jsem se někam pohnula. Že nestojím na místě a mám co „odškrtávat“. Že jsem si uvědomila, že největší radost mi dělá tvořit… a hýbat se! A tak to hodlám mít až do vysokého věku!
A co ten Váš týden? Co Vám tento týden přinesl… radostného… ??
Žít je umění 
Hlavně ujištění se v tom, že „odškrtávání“ se budu i nadále zdařile vyhýbat :DD
Copak se Vám nelíbí na odškrtávání? :-)
Všechno :D Lidi by měli Žít, každý den – ne proto, aby si mohli „odškrtnout“, ale pro sebe. Je, bohužel, dost lidí, co si naplánují – a pak jim život běží mezi prsty, jelikož se ták soustředí na „důležité“ cíle – že ty maličkosti kolem ani nevnímají atd. atd. A další, kteří se stále ohlíží (k minulosti, minulým zážitkům) a porovnávají a snaží se dostihnout nedostižitelné (čas) …
No jo, když já zas tak moc žila ze dne na den v těch maličkostech, že jsem ztratila přehled o lese :-) Já myslím, že je dobré to vyvážit :-) A když si naplánujete, že budete vnímat maličkosti, tak si pak už jen ty maličkosti můžete s gustem odškrtávat :-))))) A vidět, kolik jich vlastně bylo a jak je život úžasnej :-)))
ja jsem si nedavno spocitala, kolik bude mne, az bude Vincentovi tolik, jako mi je ted… no na pravnoucata to nejspis nebude… mazec. snad se toho alespon v relativnim zdravi doziju… a s temi detmi jsme si teda asi meli trochu vic pospisit…
Takhle to počítá manžel. Mně to zas tak moc netrápí, protože i moje matka je vlastně už sedmdesátiletá babička. A naprosto úžasná babička :-) Ačkoliv protože moje sestra si pospíšila (ve dvaceti), tak se pravnoučátek možná i dočká :-) Mně bude stačit dočkat se vnoučat :-) Abych jí mohla pomáhat a řádně jí je rozmazlovat :-))))
Tak jistě, plánovat běžné snad ani nejde, jsem si dělala legraci :-))) Neměla jsem ani na mysli dělat věci, abych si je mohla odškrtnout. Jako spíš to, že mi dělá radost, když si vůbec něco odškrtnout můžu :-) Je to jaksi hmatatelnější :-) Ale to bude možná tím, že jsem ten Kozoroh a ty struktury určité části mého já dělají velmi dobře :-) Protože jinak jen tak kamsi volně letím :-) A to mi také dělá dobře :-) A možná je to i proto, že plánování pro mě stále ještě není suchá povinnost, ale spíš zábava. Jaképak starosti?? :-)
Život je veliké, převeliké umění hezké dny