Nesnáším nakupování…

shoppingNetvrdila jsem v lednu, že tu letos budou samé radostné články???

Titulek tomu sice nenapovídá, ale já od svého záměru neustupuji... to jsem si jen v kabince jednoho nákupního centra uvědomila, že než být otrávená, mohla bych si třeba představovat, jakou radost budu mít… AŽ TY DŽÍNY, KTERÉ BY MI SEDĚLY, KONEČNĚ NĚKDE SEŽENU!!

A v tom okamžiku jsem se fakt usmála a najednou jako by mi v hlavě přeskočilo. V tom dobrém slova smyslu… :-) 

Z jedné koleje – samoootravující se – na druhou kolej. Takovou tu dobrodružnou, loveckou.

Mise=džíny.

Snažím se je koupit už hodně dlouho. Oblékla jsem na sebe bůh víc co všechno. Buď jsou moc dlouhé, nebo moc úzké, nebo moc plandavé, nebo nějaké divné, nebo ta barva, nebo ten střih… no, vždycky se něco najde. Anebo ta cena…

Značka, kterou jsem kupovávala (a přesně šla po čísle), najednou jako by začala šít snad někde jinde či co? Už se na to nedalo pořádně ani podívat. Natož to nosit…

A tak jsem si nakonec řekla, že než se zase podívat na hodinky a zhodnotit, kolik času jsem proflákala oblékáním, si můžu dupnout jak ten Jedi – „a já tu zlou stranu Síly porazím a džíny seženu„. To bude radosti!

No, minimálně to energii probouzí a neudusává. A radost taky  :-) 

Co Vy? Nakupujete rádi? Máte také takové problémy sehnat oblečení, které by se Vám líbilo, sedlo Vám a ještě bylo za rozumnou cenu? A umíte  si nechat v hlavě přeskočit? :-)

Já v zásadě ráda nakupuji jenom jídlo a knihy. S oblečením mám problém. Většinou přijdu do obchodu a zklamaně odcházím. Nic se mi opravdu nelíbí. Jen jednou jedinkrát jsem zažila nakupovací orgie. Na Srí Lance. Barvy, střihy, všechno se mi moc líbilo. Vzhledem k tomu, že se tam prodávají vlastně jen letní věci, asi ten výběr měli prostě větší. Kvalita slušná (ostatně oni vyvážejí do Evropy).

Vzpomínám, jak jsem byla před odjezdem ze Srí Lanky na větším nákupu… nakonec tam už prodavačka chodila za mnou s igelitkami oblečení. Když jsem nevěděla, jestli si koupit tu modrou sukni nebo tu červenou… koupila jsem nakonec obě. Za tu cenu? No, nekup to! Přišla jsem si na chvíli jak taková ta bohatá panička se služkou za zády (ostatně střední vrstva Srílančanů běžně služebnictvo zaměstnává – většinou chudé Tamilky). Zvláštní pocit. 

Asi někdy opravdu zapomínáme, jak jsme na tom jako Evropani vlastně výjimečně dobře… 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Radost se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

16 reakcí na Nesnáším nakupování…

  1. mischka napsal:

    Mám v hlavě přeskočeno vždycky, když vím, že „můžu“ – tzn. že v peněžence či na účtu je „plno“. To mi nedělá problém najít něco, co mi padne do oka. Problém nastává, když „musím“, ale situace v kešeni či na účtu není tak růžová, jak by měla být :-) To mi pak není nic dobrý a pobyt v obchodech s hadrama mě otravuje, až si řeknu, že když to vydrželo doteď, tak do vejplaty to zas ještě těch pár dní vydrží…

    • avespasseri napsal:

      No tak to je mi už jasný… nesnáším tu nakupovat oblečení, protože na to nemám nikdy dost peněz :-) A je mi líto za to, co se tu prodává, tolik peněz vyhodit. Kór když vím, za kolik se třeba vyrábí a prodávají v místě výroby…
      Asi spíš chápu, že jsem ochotná platit víc peněz za to, co si dávám do žaludku, než za to, co si navleču na sebe :-)) Asi nejsem dost ženská a měla bych jít na nějaký bohyňský kurz :-))))) Když já bych nejradši nosila sárí :-) V tom každá vypadá tak úchvatně :-)))

  2. Sedmi napsal:

    Já mám pocit, že mám pořád přeskočeno :-D
    Jinak kalhoty to je na samostatný článek… Mám rozdíl dvě až tři velikosti mezi pasem a boky.. Plus potřebuju prodlouženou délku… Vím, že mi sednou levis 501…ale ta cena… Jinak nic moc. Orgie jsem zažila ve státech, vždycky jsem si přivezla kompletní šatník :-)
    Teď nakupuju sama zřídka, tak spíš když už fakt nemám nic /pohovor /, vlitnu do místního second handu a bez zkoušení tam něco hodím…

  3. jolana88 napsal:

    Nemám ráda nakupování – celkově. Bez ohledu na peníze. Ujíždím na antikvariátech, pravda, ale to není o „nakupování“. Pokud něco potřebuju (málokdy) vlítnu do sekáče – a vyberu :)) Fajn je, že na tohle mám Štěstí, protože vždy narazím na unique kousek. PS: mám zajímavý „dar“ – děti taky, včetně Logika – bez problémů dokážeme z jakéhokoli „zboží“ vybrat to nejdražší (ne vždy nejkrásnější, podotýkám) :DD

    • avespasseri napsal:

      V tom případě je lepší chodit do sekáče než do běžného obchodu… tam by „nejdražší“ mohlo přijít pěkně draho :-) Já mám štěstí na své neteře. Občas nějaká přibere, nebo si pořídí nějaký modernější kousek a než by to leželo ve skříni, tak to většinou skončí u mě. A musím říct, že někdy člověk obejde x obchodů a žádný pěkný svetr nenajde. A najednou šup, dostane ho při příští návštěvě rodičů :-))) Do sekáčů jsem ráda chodívala u nás doma. Tam jsem je znala a věděla, co kde čekat. Tady je jich spousta – takže vlastně neznám skoro žádný. Nedávno mě jeden ukázala kámoška… a já tam ulovila krásnou jarní bundu :-) Jo, lovit se musí!

      • jolana88 napsal:

        Dotaz – zmiňujete poměrně často „doma“ = u rodičů. V novém bydlišti jste si nezvykla?

        • avespasseri napsal:

          Já jsem doma všude :-)))) Ne naopak, dnes už, když jezdím „domů“, tak je mi to město tak trochu cizí. A docela mně to mrzí. Hodně dlouho jsem cítila dva domovy… to protože jsem v domě rodičů trávila s dcerkou hodně času. To víte, zahrada, zvířata, hodně lidí, mateřská dovolená a partner na pracovních cestách… dokonce jednou pracoval v Praze a jezdit za námi k rodičům pro něj bylo blíž .-)))) Když pracoval v Plzni, bral nás autem cestou tam k rodičům a cestou zpět zase „domů“.

  4. jkamionkova napsal:

    Ja z nakupovani mela radost jen, kdyz jsem pracovala v obchode :D Vzdy jsem mela zvlastni pozadavky na obleceni a potrebovala opravdove originaly a tak jsem se v patnacti naucila sit a jsem spokojena ;) mam presne co chci a co mi sedi.

    • avespasseri napsal:

      Kde jsem to viděla ten vtip?? – jak přišel jakýsi nafoukaný Američan do restaurace a poručil všem jídlo. Kromě jakéhosi Afričana v koutku. A místo aby ten se rozčiloval nebo byl smutný, jak Američan čekal, zavolal „děkuju“! Tak rozezlený Američan objednal další dávku jídla a ještě i pití. Zase všem kromě toho Afričana. Když se pak ptal obsluhy, co je to za divného chlápka, který mu pořád děkuje, tak obsluha řekla, že je to majitel :-)))))
      Nad tím šitím jsem kdysi také docela vážně uvažovala :-) Šicí stroj doma máme, i jsem se trochu pokoušela – šila jsem malé kostým na maškarní. Ale od té doby nic. Ale kdo ví, možná i tyto geny se ve mně jednoho dne probudí – babička byla profi švadlena :-)

      • jkamionkova napsal:

        :D Kdyz si vzpomenu kolik jsem toho musela vyparat a jak se navztekala na zacatku :D ted uz se jen smeju. Mama nam sila hodne kdyz jsme byli deti, ale pak kdyz uz jsme byli 4 tak uz toho casu tolik nebylo a tak jsem musela prilozit ruku k dilu, kdyz jsem neco chtela. Ted jsem nasim holkam sila takove sedaci polstare co se daji zavazat a maji z toho sve kresilko na lenoseni a ja z toho mela taaaakovou radost :D Ono me staci k radosti asi malo :D

        • avespasseri napsal:

          Na druhou stranu je výhoda, když nás má kdo učit… vše jde tak trochu rychleji a jednodušeji. Odpadne půlka toho vztekání, když to nejde :-)

          • jkamionkova napsal:

            Me mel kdo ucit a mama se opravdu snazila. Jen ja mela pocit, ze jsem nejchytrejsi :D takze jsem si sice nechala poradit, ale stejne jsem to udelala po svem a spatne :D Chybami se clovek asi opravdu nejvic nauci :)

            • avespasseri napsal:

              Přesně :-) Za mě bohužel babička dělala všechny domácí úkoly ze „šití“ :-( Asi viděla, že jsem levá :-) A že mě to neba a mám jiné zábavy. Teď bych se ráda učila, ale už je pozdě. Ale pamatuji si, že jsem kdysi zase já dělala domácí úkol ze šití své neteři. Nějaké stehy to byly či co. A dostala jsem za 1 :-)))

  5. Pingback: 5. Jahodový ráj, aneb když máte chuť lézt po tobogánu zpět vzhůru… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s