6. Jahodový ráj, aneb co všechno by mě nikdy nenapadlo…

(photo credit - Steve Ryan)

(photo credit – Steve Ryan)

Tento týden byl do značné míry věnovaný dětství. A magazínu Aves, který se celý dětství a jeho poselstvím věnuje. Jako by se leden se svým tématem (lednová poselství) chtěl ještě jednou připomenout! Zajít ještě dál a vytahovat další a další „Tohle by mě tedy nenapadlo...“

Možná s tím přišla už má spolužačka s tím jejím „Šokuje mě, kolik jsem toho o Tobě nevěděla.“

A pak jsem šokovala i sama sebe – „Na co člověk nepřijde, aneb dětství je prostě pokladů plné…„.

A napsala jsem článek k narozeninám svého otce – Rodina je základ státu.

A co mi udělalo největší radost?

  • bruslení! A ta stará babka tam! Tak inspirující! Strašně ráda bruslím a vzhledem k tomu, že naposledy jsem se musela kvůli té své zlomenině dívat na dceru a manžela z kavárny (no, nestěžuju si zas tak moc), byla jsem ráda, že na nich zas můžu stát!
  • moje druhé děťátko – Magazín Aves! Je to zvláštní pocit, konečně mít alespoň virtuálně v rukou nějaké vlastní dílko. Od té doby, co jsem psala ty Dobyvatele ztracené archy ve 12 letech (ten článek v magazínu najdete – stačí si ho stáhnout tady), jsem chtěla sama něco napsat. Překládání umělecké literatury mě neuspokojilo. Jste jen prostředník, ne opravdový autor. S první básní, kterou jsem si i sama přeložila (Heart, zjišťuju, že český originál tady na blogu ani nemám) před 20 lety jsem navíc zjistila, že ve skutečnosti je překlad spíš znásilnění než cokoliv jiného. Psaní odborné literatury (články, diplomky atd.) mě taky nebavilo – i tam jen citujete a pořád něco obhajujete. Nechci fakta, chci dojmy. Nechci obhajovat, chci tvořit. Nechci stavět na tom, co druzí, chci se druhými inspirovat. Mám už napsanou vlastní knížku, ale ještě si ji hýčkám a upravuji a přepisuji. Ty z Vás, které bude bavit magazín Aves, bude jistě bavit i knížka :-)
  • první splátka na dluh, který vůči mě má má bývalá zaměstnavatelka! Je hezké dostávat peníze, které jste už ani nečekali. (To by mě tedy také fakt nenapadlo.) A je hezké vidět, že na světě existují lidé, kteří před svými závazky neutíkají a snaží se napravovat své chyby. I když to určitě není lehké.

A tak je možná tím poselstvím šestého týdne vzpomínka na to, jak jsme jako děti byly hraví a tvořiví… a jak právě tvořivost je vždy absolutně spontánní a člověk nikdy neví, co ho kde překvapí :-) 

A co Váš únorový týden? Nějaké to překvápko? 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice O. JAHODOVÝ RÁJ se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na 6. Jahodový ráj, aneb co všechno by mě nikdy nenapadlo…

  1. Pingback: Radosti a strasti jednoho února… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s