I kdybych po trávě měla lyžovat….

Fotografie0611… a nebylo by to poprvé :-)

Cestou z nedělní lyžovačky jsem vyprávěla manželovi story o tom, jak jsme s přáteli byli kdysi lyžovat v Alpách. Takové to lyžování, kdy všude kolem vidíte zeleno-hnědé plochy… jen pod Vámi je kupodivu bílo. Zkuste v té rychlosti vyjet z upravené sjezdovky….

Když se dceři včera na vleku jednou nezadařilo a spadla, měla bundu od bláta…

Vzpomínala jsem také na to, jak jsme kdysi v Harrachově lyžovali stylem: plácek sněhu, pruh sněhu, plácek sněhu, ještě užší proužek. Pod mostem lyže sundat a dojít ještě kus k lanovce.

Skalní lyžaři ale lyžují za jakýkoliv podmínek,“ vykládala jsem zaníceně.

I na skále,“ dodal manžel.

Asi chápal, protože on jako skalní tramp trampuje i v dešti a mrazu. A občas ze skal padá…

Nedělní lyžování, pravda, nebylo tak extrémní.

Sněhu bylo nafoukáno na sjezdovce hodně. O led by tam člověk nezavadil.

A hlavně! O lidi taky ne! Ti už asi na takový sníh zanevřeli a někde v obchoďáku kupují plavky…

Nevím, jak Vy, ale já radši snesu mokrý těžký sníh v relativním teplu, než abych se třásla zimou ve frontě na vlek. 

Dcera také říkala, že se jí lyžovalo líp než minule.

A hlavně neplakala hystericky v autě zimou. Ne, nijak jsme ji nenutili vymrzlou lyžovat. Ona prostě jen lyžuje a lyžuje na doraz.  Pochopila jsem, že „je mi zima,“ u ní znamená „drkotám zuby a melu z posledního.

A tak jsem si to v neděli hodně užívala!

  • Tu jízdu na vleku nahoru, během které jsem zahlédla pár úsměvných okamžiků. Třeba asi tříleté dítě, které jelo relativně samo (žádný rodič v okruhu 10 metrů nebyl), a ladně zvedalo ručky a do každého obloučku je pokládalo na to správné koleno. (Znáte ten způsob, jak se děti učí lyžovat??). A o něco starší dítě, které se řítilo přímo z kopce dolů v pluhu.
  • Ten výhled nahoře, kdy můžete chvíli stát, netřást se zimou, sledovat, jak to dcerce pod Vámi jde čím dál líp a prostě jen nasávat sílu země a prostor nebes. Pocítit klid a blaženost. A pak jen sledovat, jak úplně jinak se Vám jede…
  • Tu cestu dolů, kdy vnímáte, jak Vám lyže kloužou po sněhu. A lidi, já Vám poprvé zjistila, že mám vlastně carvingy! Takže ano, i v hlubokém sněhu se dá krásně zatáčet :-) No, to „krásně“ možná vynechám…
  • Ten mazácký dojezd k vleku, kdy to dole na sjezdovce pustíte a pak při prudkém zabrzdění kolem rozhazujete sníh. Pamatuji, že kdysi se mi tento mazácký dojezd nevyplatil/vyplatil?, protože jsem to neubrzdila a vjela do fronty. Ne, nikoho jsem neporazila, vloudila jsem se do mezery mezi lidmi. Jen jsem jich spoustu předjela… neúmyslně…
  • A ze všeho nejvíc ty okamžiky, kdy jsem ze sjezdovky zajela rovnou k turniketu, vydala dcerce kartu a jely jsme zase hned nahoru. Takové lyžování prostě miluju! 

Jaké lyžování milujete Vy? A lyžujete vůbec?? 

 

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice V pohybu se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 reakcí na I kdybych po trávě měla lyžovat….

  1. Sedmi napsal:

    ja uz nemuzu, kolena to nedavaji… ale May lyzuje a docela ji to jde a letos to ceka na Lilly :)

  2. valkil napsal:

    Taky jsme si nedávno užívali jarního lyžování. Dokonce jsem si říkala, že kašlu na zimní kalhoty, budu jezdit v džínech a mikině (džíny jsem nakonec přehodnotila při představě pádu, asi bych byla durch). Takže stát nahoře na svahu, přede mnou pruh sjezdovky a kolem pomalu stromy v rozpuku – to se mi taky moc líbilo :)
    Horší to bylo při odjezdu z jedné sjezdovky, kde nemají upravené prakoviště, takový nános bláta na lyžácích, jsem snad ještě neměla. A z toho bláta vyjet autem… to bylo taky zajímavé :)
    Jinak já ráda mráz (ne extrémní, ale dost), kdy se vzduch tak nějak tetelí, to pravda je lepší v dobách, kdy není u vleku fronta a když to není lanovka, protože zezpod zima. A lepší samozřejmě mráz se sluníčkem.

    • avespasseri napsal:

      Vzpomínám, jestli jsem někdy lyžovala v džínách. Ale asi ne. A to ZÁSADNĚ nepadám :-) Nepamatuju, kdy jsem spadla. To by do mě asi musel někdo narazit… jezdím velmi, velmi opatrně :-) Většinou :-) Mráz a slunce, to se ještě dá :-) Párkrát jsem to zažila na Pradědu, tam bývá hodně velká zima. Ale stejně mám radši teplo :-) Když jsem vyndávala letos lyžáky, také jsem se divila, proč jsou takové od bláta :-)

      • valkil napsal:

        Já v džínách jo. Když jsem po 12 letech stála na lyžích, jela jsem na hory a netušila, že mě do toho kamarádi donutí (za což jsem ale hrozně ráda), takže jsem neměla lyžařské oblečení. Takže džíny a takovou khaki bundu nešusťákovou – a taky to šlo :) Jenže tenkrát dost mrzlo, tak ani při pádu jsem nebyla mokrá. Teď jsem sebou zrovna tak pěkně řízla, přesně při tom zabrždění, jak píšeš – chtěla jsem ohodit dole stojícího muže a nějak jsem nedobrzdila a svalila se mu k nohám :-)
        Padám málo, protože vím, že nesmím, se bojím, že se pak nezvednu, v kopci dobrý, ale spadnout někde na rovince, je náročné, to odepínám lyže nakonec. Ale fakt je, že padám většinou dost nesmyslně, při jízdě to většinou ustojím a pak se svalím pomalu ze stoje :)

  3. Pingback: 7. Jahodový ráj, aneb v pomatení mysli… | Žít je umění

  4. Pingback: Víkendovka vs. vycucaný hadr… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s