Pravda a láska jsou nadávky…

goya… a pomoc je vlastizrada… a slunce je blbec…

Také Vám přijde, že je to trochu divný??? 

Ne, nikdo mi nemusí začít dávat přednášky o „pravdoláskařích“ a „sluníčkářích“ a „vítačích a pomahačích„. Je zbytečné poslouchat jeden extrém, jak vypráví o druhém extrému a vzájemně se všichni napadají. Nemá to smysl. 

Co má smysl je poukázat na to, jak strašně nebezpečné je, když se taková slova jako je Pravda a Láska začnou překrucovat. Z té či oné strany. To aby se člověk nakonec bál, že když prokáže trochu té lidskosti, někdo ho praští po hlavě… nebo „upálí„… 

Ale ono je to asi bohužel přesně tak a vždycky bylo… 

Jako by období, kdy za projev lidskosti byl člověk tak maximálně označen za toho blbce, pomalu končilo… 

Možná si za to mohou ti humanisti sami. Možná nepochopili, že lidskost neznamená bezbřeze rozevřenou náruč. A teď se to lidstvu vrací zpátky. Protože jsme zapomněli na rovnováhu odpuštění a spravedlnosti… 

Muslimové se v rozhovorech, které kdy se mnou o svém náboženství vedli, vždy pyšnili tím, jak je jejich náboženství spravedlivé. Kradeš? Zaplatíš. Smilníš? Zaplatíš. A teď k nám ta jejich spravedlnost, která se na druhou stranu ohání milosrdenstvím Božím, ale tak málo ho praktikuje, přichází jak tsunami…

Nicméně právě lidskost, ta opravdová, nezaslepená růžovými brýlemi, nás v téhle vlně může zachránit před násilím ze všech stran… jestli je vůbec ještě čas… 

Já vím, tento článek se moc do Jahodového ráje“ roku 2016 nehodí. A je to škoda. Nebude lehké si v roce 2016 udržet v duši radost, když to, co radost člověku přináší – klid a mír – bude tam venku tak často narušováno.

Vzplanutí nenávisti ale vždycky sežehne hlavně ty, kteří se nechají svést… a svou kulturu neuchráníme, když převezmeme násilné praktiky těch, před kterými ji chceme bránit… 

Zdá se, že neexistuje jiná možnost. Že buď budeme „sluníčkařit„, nebo „bojovat„. Otevírat náruč, nebo zavírat hranice. Pomáhat, nebo vyhánět. A přitom, jak jsem min. týden psala – vše je jen hra paradoxů, kterou mysl nemůže pochopit.

A tak v duchu tohoto paradoxu – lidi, zamyslete se! A hledejte jinde než v nenávisti, násilí, odmítání. K tomu, co chceme, co potřebujeme a co je pro nás skutečně dobré, není třeba podávat ruku něčemu tak temnému… nikdy! Ano, není lehké najít cestu mezi dvěma extrémy. Mysl neumí pochopit paradoxní střední cestu. Ale mysl umí pochopit, že extrémy nikam nevedou…

… a ta skutečná „nesluníčková“ Pravda pak může vystoupit na povrch. Ta skutečná Láska, která umí člověka plesknout bolestivě přes ruku, když chce krást… ale neusekne mu ji. Ta, která umí nastavovat hranice, ale nemusí se obehnat ostnatým drátem. Ta, která umí pohostit, ale nenechává dveře a okna svého domu dokořán, ať se tam prohání, kdo chce… 

Když jsem s „Jahodovým rájem“ začala, mluvila jsem i o tom, že je třeba sledovat, co nám tu skutečnou radost bere… kde se o ni okrádáme my sami… a je potřeba si toho všimnout dřív, než nás to pohltí, protože pak se člověk vždycky jen těžko hrabe zase nahoru… 

Včera jsem si troufla pustit pár částí Goyových přízraků. Viděli jste ten Formanův film někdy? Je hodně, hodně temný a některé části jsem prostě přepínala… 

Kdysi jsem četla, že ve Formanových filmech se neustále promítá jeho zkušenost s komunistickou totalitou. To neustálé upozorňování na to, kam až to může zajít – politické a náboženské štvaní. Většinou umírají nevinní. Nebo z toho všeho zešílí… 

… zatímco ti, co to všechno vyprovokovali, se jen zpovzdálí dívají, jak se davy „tam dole“ čím dál víc hádají a jediné, co umí, je lynčovat a volat po násilí… a přihlížet mu, jak popravě… však si to zaslouží, ne?? Středověk nebo Saudská Arábie, už je to tu u nás pomalu taky. Copak to nevidíte?? 

Máte pocit, že jinak to už prostě nejde? Že je nutné hned nadávat a mluvit o násilí, jak někdo řekne „muslim„. „Uprchlík„? Že Vy je tu přece nechcete a nikomu pomáhat nebudete? 

Co takhle pomoci sami sobě?? Protože ti, kdo je sem pozvali, a ti, kteří je sem posílají, a ti, kteří zničili místa, kde dosud žili, ti na tom jen vydělávají. Ale to z Vás dělají ty, kteří půjdou jak volové na porážku. Dobrovolně se zbraněmi, nebo i bez nich. Prostě jen v plamenech vlastní nenávisti. A věřte mi, to je horší než peklo. Sežere Vás to na troud. Nebo nedobrovolně bez zbraní. Prostě jen zapomeneme na to, kdo jsme, abychom neuráželi „hosty„, které jsme si „pozvali„.

Pokud nenajdeme jiný způsob, jak to zastavit. Co třeba ta slavná demokracie?? Co třeba vnímat, kdo je ten skutečný původce všeho (no a migranti to fakt nejsou) a jít to řešit tam? Kde že jsem to četla o těch lidech v jakémsi středoamerickém státě, co si vyšlápli na prezidenta, který se chystal privatizovat vodu??

Hádky obětí jsou fakt k něčemu… stejně jako nechat se zmanipulovat do nenávisti, která vede jen k násilí… a válkám…

Když se vrátím k Formanovi a poselství umělců, kteří varují před násilím:

Co „Vlasy“ a vietnamská válka? Jen si připomeňte tu scénu, jak jde Berger v řadě vojáků do letadla, které ho veze na smrt. „Let the sunshine in„. Je to na Vás příliš „sluníčkové„?

Co „Amadeus“ a závist a nepřejícnost?

Co „Goyovy přízraky“ a kacířství a války? Ve kterých to nakonec odnesli ženy i muži…

Ten film je hodně silný stejně jako Goyovy obrazy plné děsu…

Já myslím, že Pravda a Láska nejsou hodnoty, které bychom měli dovolit pošlapat. Ať z jakékoliv extrémní strany. Když zmizí láska, zmizí lidskost a do tváře ďábla se dívat nechci. Když zmizí pravda, ztratíme se. Zapomeneme kdo jsme a co chceme. Budeme volat v bolesti jako ta hrdinka při výslechu: „Řekněte mi, CO je pravda.“ Budeme se bát říct, co si myslíme, protože někdo nás za to odsoudí. Buď do xenofobů, nebo do sluníčkářů. A budeme muset říkat jen to, co někdo za pravdu prohlásí. Však to už jsme tu měli, ne? Opravdu chceme zjišťovat, zda bylo za těch komunistů tak dobře?? Snad máme ještě čas se za tahle neprozřetelná slova, která se pomalu naplňují, kát. Tento rok jsem začala projektem o něčem prodchnutým sluncem – Jahodovým rájem. Přečtěte si ho a zeptejte se sami sebe, jestli je sluníčkaření v tomto smyslu tak zavrženíhodné… pro Vás osobně… 

Co si myslíte Vy?

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Kritika, Paradox, Strach se štítky , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Pravda a láska jsou nadávky…

  1. Sedmi napsal:

    hezky jsi to napsala… taky jsem chtela neco takoveho sepsat…

    • avespasseri napsal:

      Člověk by neřekl, jakých zasutých strachů a nejistot v Evropě máme, že skupina lidí reaguje až hystericky. Na druhou stranu, někdy až hysterie otevře politikům oči, že to jejich sociální inženýrství je pošahané a k ničemu dobrému nepovede. Snad. Ono by to možná chtělo víc historiků a sociologů než ekonomů…

  2. Pingback: 7. Jahodový ráj, aneb v pomatení mysli… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s