Tak se jmenuje studánka nedaleko Bílovic nad Svitavou.
A to je přesně to místo, kam jsme v sobotu nešli :-)
Láhev s vodou byla stále ještě optimisticky poloplná. A hlavně voda v ní byla stále ještě optimisticky poloteplá. Jinak bychom asi těch pár metrů z cesty sešli a u studánky vodu naplnili. Voda ze studánek je prý to nejzdravější, co se dá pít. Kvalita studánek se kontroluje (alespoň tady na brněnsku), takže není nutné se toho bát…
Zato nedaleko studánky jsme objevili tohle kouzelné místo:
Ne, vítr nefoukal…
Ukázalo se, že nejradši se prodírám hustým lesem (když je cesta dole hodně blátivá), případně jdu tím blátem (zatímco rodina se prodírá). Hlavně ať prostě jen nemusím šlapat nudně po cestě…
A ptám se sama sebe, jestli je to normální?? :-) Jestli jsem takový dobrodruh nebo takový šílenec… :-))
Možná jsem prostě chtěla jít tou cestou, kterou přede mnou šly stáda koní… nejspíš doslova…
Po článku věnovaném bruslení, lyžování a procházkám po lesích bych možná měla napsat i něco o jízdě na koni. Aby došlo na další mou lásku… a to už není „Válentýn„…
Žít je umění 
technická: nechci Vás zklamat, ale zrovna Prosba lesa na seznamu kontrolovaných není – a celkově brněnské na tom nejsou (prý) nejlíp /podle KHS/
Já jsem to kdysi sledovávala tuším přes Veroniku, která tyhle údaje poskytovala (možná ta zas přes KHS, nevím). Ale už je to dlouho. Prosby lesa jsem si tam všimla, protože to byla jedna ze studánek, kterou jsem měla celkem v dosahu. Ale teprve teď jsem se těsně k ní dostala. Kvalita nebývala špatná, občas jsem čepovávala v Bílovicích.
Může se hodit :D (je to národní registr, vcelku zajímavý a užitečný). Nejen pro kešky :))
http://www.estudanky.eu/
Nejen pro kešky? :-) Na estudankach kešky?? :-) Díky :-)
nnz. Taky mě to kdysi překvapilo, ale jsou „propojeni“ s několika „geocachingovými“ servery
Vzpominam si na jednu nasi lonskou prochazku lesem. Bylo krasne a lidi tam bylo spousta. Ale jen nase rodina nesla po vyslapane cesticce. Lidi na nas koukali jako na nejake blazny :D dodnes tomu moc nerozumim :D Jednoho tatinka jdouciho (jak jinak nez) po cesticce :D jsem zaslechla jak rika svym podivne zarazenym detem: ,, Bezte objevovat…,, no a ono nic. Deti se souraly sotva metr za rodici. My to nase tehdy skoro trilete dite pomalu ani nevideli :D Kdo je teda mormalni nevim :D
Normálnost je úhel pohledu, že?? :-)) Však proč tam ty cesty jsou? No aby se po nich chodilo :-))) Všimla jsem si teprve snad po revoluci, jak se pomalu začaly zaplňovat třeba trávníky v parcích – lidé tam posedávali, četli, piknikovali. Pamatuju ještě doby, kdy trávník v parku byl na koukání… :-) Nebo aspoň u nás ve městě. Třeba to v těch větších bývalo jinak…
Cesty jsou mozna pro ty co se boji vybocit :D .
V některých místech – a není to jen „národní“ park jsou cesty – jejich vedení, naprosto úmyslně. Např. i do serpentin, místo „zkratky“.
:-) Jistě. Jsou i místa, kde chodit mimo vyznačené cesty je přímo zakázané. Ale jsou i místa, kde není a přece jsem tam tenkrát ve Svratce hopsala po lese sama :-))) Ještě že jsme národ houbařů a „když rostou“ je takových víc :-)
to samozřejmě. brala jsem to podle „lidí tam byla spousta“ :)
Ono je mozna uplne jedno jestli tam bylo hodne nebo malo lidi :D Verte, ze pokud by bylo zakazano slapat jinde, nez po cesticce urcite bychom se tam nevydali. Zijeme v Anglii a tady si na to dost potrpi! Pomalu kazde druhe misto je soukromy pozemek a muzete na nej opravdu jen koukat. Mozna proto nechapu proc vic z tech lidi neseslo z chodnicku i kdyz mohli?
Asi proto, že na to prostě nejsou zvyklí?? Nenapadne je, že je možné chodit mimo cesty…. a vzhledem k tomu, že pokud vím, tak se v cizině moc nehoubaří, asi nikdy nikoho neviděli mimo cestu??
tady zase nejsou tabule všude, kde by měly – hodně lidí tak ani neví, že i „pár kroků“ mimo cestu může být problém (i pro ně) – nehledě k tomu, že je vlastně ani nenapadne, že třeba „úžasné zkratky“ z kopce přímo dolů = cesta pro vodu = eroze atd. atd.
Jinak – zase třeba na Zakarpatí můžete sice všude – ale jelikož se tam porost i podnebí liší – bez průvodce to není dobrý nápad :)
Problém asi je, že těch lidí se po lese nakonec opravdu pohybuje spousta lidí :-) A v tom případě je nejlepší, když jich většina zůstane pěkně na cestě. A to i tam, kde nejsou nár. parky. Aby pak těch pár výjimek do toho lesa mohlo zajít a protože budou výjimkou, tak les nezničí… :-))
Pingback: 7. Jahodový ráj, aneb v pomatení mysli… | Žít je umění