Když přijde krize – 2. díl

V 1. části (najdete ji tady) jsem Vám nabídla 2 způsoby, jak se vyrovnat s krizí:

a) naladit si nějaký svůj oblíbený hit a zazpívat si :-) (To byl spíš takový vtípek…)

b) a hlavně ujasnit si, zda se chcete jen cákat u moře (proč ne? i já se ráda cákám), nebo jestli chcete něco víc… a tu výzvu přijmout! Kdykoliv na Vás ta krize přijde.

Platí to tak, hádám, u všeho. Je dobré ujasnit si, proč co vlastně děláte. A zda to, co Vám to může přinést, opravdu chcete. Navzdory všemu. Zda jste dost trpěliví (ale kdo ví, co přesně znamená ono „dost“?). Zda jste dostatečně odvážní. Zda nemáte příliš velký strach chybovat. Nebo strach objevit, že nejste tak dokonalí, jak byste někdy rádi. Někdy pomůže zjistit, co Vás na té cestě může potkat. Ale někdy ani to není nutné. Protože někdy nás pohled na vrcholek, nebo pohled z černé sjezdovky přímo dolů, může jen zbytečně vyděsit. A přitom můžeme cestou zjistit, že krůček za krůčkem, oblouček za obloučkem dokážeme být trpělivější, odvážnější a citlivější, než bychom si kdy dokázali představit… 

S čchi kungem je to podobné. Spousta lidí si s ním jen tak pohrává. Pohodové cákání se v moři :-) Vyzobává si z toho to, co jim dělá dobře. Uvolnění? Super! A hele, nejsem tak unavená! Záda se nějak zlepšila… 

Slyšela jsem už spoustu chvály. Ale otázka je, CO člověka u cvičení nakonec udrží déle než půl roku, rok? A co tam udrží ty, kteří třeba již na první hodině cítili, jak se jim motá hlava a je jim zle? Protože, jak jsem již kdysi psala, čchi kung je pro odvážné…

(photo credit: author unknown to me, Facebook)

A pro koho tedy čchi kung není??

  • Zpočátku cvičení nebývá hlavně pro ty, kterým vadí pomalé pohyby a kratší postávání na místě bez pohybu. Kteří buď nejsou již od narození klidní, nebo kteří k tomu klidu ještě do určité míry postupně nedospěli (můj případ – co byste chtěli od vytrvalého Kozoroha se sprintujícím Beranem v Ascendentu??). Kdo se začne při pomalém pohybu hned zpočátku nudou ošívat, pro toho čchi kung (zatím) není.
  • Zpočátku nebývá ani pro ty, kteří se zaleknou toho, že jim pohyby nejdou. Že zatímco ostatní po chvíli již celkem slušně mávají rukama plus mínus tak, jak by měli, tak jim to pořád nejde. To, že to nejde, je jen znamení toho, že čchi kung nutně potřebují, aby zpočátku, krok za krokem, získali kontrolu nad svým tělem a postupně ho potom uvolnili. Mají před sebou delší cestu, ano. Je to spousta práce, ano. Ale k tomu, aby se na ni vydali, potřebují jedno: hodit za hlavu to, jak blbě se při tom zrovna cítí. Nebo vypadají :-) A hlavně chtít tu kontrolu nad sebou získat. I kdyby se čerti ženili…
  • A nebývá ani pro ty, kteří touží po rychlém pokroku a mají představu, že si jednou týdně zacvičí pár cviků a že bude dobře. Tak víte jak je to s tím očekáváním. Přináší jen zklamání :-) Čchi kung vyžaduje vytrvalost a trénink. Čím častější, tím rychlejší pokrok. Ale nelze si myslet, že po pár týdnech z nás bude mistr, když jsme předtím desítky let učili naše tělo a naši mysl úplně jiné stereotypy než být uvolněný a spokojený a plný elánu :-) Pokud během cvičení necítíte žádný posun, není to cvičení (zatím) pro Vás. Pokud během cvičení posun cítíte, ale po x týdnech máte pocit, že jste stále tam, kde jste byli, možná byste měli méně očekávat a více cvičit i doma :-)
  • A nebývá ani pro ty, kteří se zaleknou prvních příznaků uvolňování bloků na energetické rovině. A tam patří horko na různých částech těla, motání hlavy, třas nohou, zvýšená únava. Nesetkávám se s tím u studentů často, ale většinou se někdo ve skupině najde. Je to normální. Naší energii dáváme dost zabrat, v práci ji vyšťavíme a zastavíme, vnitřním orgánům chybí, a když s sebou začneme něco dělat, nějak se to zákonitě projeví… čím hůř jsme na tom energeticky byli, tím zjevněji. V tu chvíli to vzdát je,  jako když se Vám rozsvítí červená kontrolka, že nemáte benzín, a Vy to ignorujete.
  • A nebývá ani pro ty, kteří by pro sebe rádi něco udělali, ale nechtějí jít přes bolest. Jistě, uvolněné tělo, které nemusíme nějak propínat jako třeba na józe, přes bolest v zásadě nejde. Ale i tak čchi kung někdy bolí. A někdy dost. Už od začátku. Je to otázka zvyku, otázka dlouholetého špatného postavení těla, proudění energie, nastavení mysli. A změny nebývají jednoduché. Čchi kungové postoje například nebývají vůbec příjemné. Někdo cítí, jak ho nabíjejí. Ale spousta lidí ze začátku prostě jen cítí, jak je bolí ruce a nohy a záda. A člověk by řekl – co je na tom stání tak těžkého?? A to pracujeme jen s tělem. O tom, co umí energie, jsem psala výše. A o tom, co umí mysl, snad ani mluvit nebudu. Překonat bolest duše a strach z volného prostoru a smrti je ten další level…

Pokud tyto první překážky překoná, pak si může cvičení velmi dlouho velmi užívat. Jak ho zklidňuje. Jak má víc energie. Jak energii líp cítí. Že se umí zahřát, nebo zchladit. Energii nasát. Pohrát si s vlastními emocemi a s vlastní myslí a pomalu ji učit, jak má dělat to, co chce on. A ne naopak. Kdo vydrží stát na místě, i když ho ruce nohy bolí, dokáže ještě mnohem víc :-) Vždy jsem mívala pocit, že postoje mě učí právě tomu… překonávat trpělivě nepohodlí… 

Ale to byly jen takové úvodní těžkosti. Po nějaké době cvičení může přijít další zlom:

  • To období, kdy je pro něj čchi kung prostě bomba, může být různě dlouhé. Ale jednoho dne se dostane do okamžiku, kdy ho to začne nudit. Cvičí již dlouho a začne mít pocit, že by to chtělo něco jiného. Těch směrů, které slibují zlepšení zdraví a odstranění stresu atd. je spousta. Proč nezkusit ještě něco jiného? A tak jdou a zkouší…
  • Nebo mají pocit, že cvičí již dlouho a že to k ničemu nevede. Že se jejich pokrok zastavil. A v tom okamžiku toho nechají…

Já jsem měla kupodivu tuto krizi těsně předtím, než jsem začala sama instruktorovat a ještě nějakou dobu během svých instruktorských začátků. Šla jsem tenkrát za naším hlavním instruktorem pro radu. Už jen proto, že jsem právě s ním měla v Brně spolupracovat a tak nějak mi to vedle něj bylo „blbé“  :-) Cítila jsem, že čchi kung mi dává a dal velmi mnoho a že ho chci učit, ale zároveň jsem cítila, že si netroufám jít dál. Cvičit víc. Opravdu se tomu všemu, co umí nabídnout, otevřít. Dnes už vím, proč. Je to tatáž hra, kterou zažívají někteří začátečníci na úrovni těla a jen někteří jsou v ní ochotní pokračovat dál. Nepříjemné pocity, bolest. Ale na jiné úrovni. Kolik lidí před tím uteče, protože žijí v domnění, že život jim má dávat jen samé příjemné prožitky!

Někdy je potřeba přestat konečně utíkat před utrpením a bolestí, i před vlastním stínem, podívat se všemu přímo do očí a říct si: „Chci ten bolavý zub vytrhnout!“ Chtít sám v sobě něco změnit natolik, že se najednou otevře ten prostor, kde i nepříjemné prožitky najednou ztrácejí ten zlověstný nádech. Naopak. Jsou cestou, která v člověku navzdory všemu probouzí radost, protože najednou vnímá, že se toho nepříjemného vůbec nebojí a neutíká před tím. Prostě šlape nahoru a užívá si to, i když je někdy unavený a všechno ho bolí! :-) Tak odpočinout si může vždycky. Kdo by kam spěchal?

Protože skutečná svoboda (to osvobození, ke kterému čchi kung vede) přece spočívá hlavně v tom „nic nepotřebovat“ a „ničeho se nebát„! Už jste četli ten článek o té opravdu svobodné svobodě, která je naší jedinou „zbraní“ proti přicházejícím muslimům, kterých se tak bojíme? A oprávněně??

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized, Čchi kung se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Když přijde krize – 2. díl

  1. Pingback: Když přijde krize – 1. díl | Žít je umění

  2. Pingback: Dnes v Brně začíná nové pololetí čchi kungu Orel v hnízdě! A jsme prostě něco extra :-) | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s