Vzhledem k tomu, že se tento týden blogově flákám, napadlo mě vrátit se k „Návratům“, tj. mrsknout Vám se článek, který jsem publikovala téměř před 2 lety. Protože jsem na prázdninách v luzích a hájích (Ok, u lesa a a sjezdovce), našla jsem jeden o luzích a hájích. A lesích. Již téměř zapadl v archívu a byla by to taková škoda! Protože trampské historky o svobodě jsou vždycky úchvatné :-) Dávám ho sem i z toho důvodu, že únorový Magazín Aves bude právě na téma svobody :-) Tento článek se v něm ale neobjeví :-) Už jste se přihlásili k jeho odběru? :-) Oč vlastně jde najdete TADY. Včetně možnosti stáhnout si úplně první číslo. To druhé už pošlu jen těm, kteří budou dost zvědaví :-)
To jsou památná slova, která zazněla na jednom trampském výšlapu v chatce u sjezdovky. Trampové jsou takoví dinosauři moderní doby. Nejradši spí venku pod noční oblohou (i když v noci ještě mrzne), oběd si ohřívají na ohýnku a když už srub, tak bez vody a bez elektřiny.
Kdo má víc, je měkota.
Kdo chce víc, připravuje se o romantiku života… a propadá závislosti…
Kdo má víc, je na cestě – možná pomalé, ale jisté – nechat se polapit pohodlností a moderním shonem. Chtít víc. Pořád víc.
„Začíná to elektřinou a končí to u kotle na sms,“ jak prohlásil jeden.
A tak na téhle chatce, kde ta elektřina fungovala, zaznívaly nápady, že vyhodíme pojistky, že vytrháme dráty a tak podobně. Protože nebýt hladové druhé várky trampů, kteří si plánovali opéct buřty na ohni (správný tramp přece VŽDYCKY zapaluje oheň), tak by nakonec všichni posedávali v chatě u kamen a oheň by nikdo nerozdělával.
A tak nakonec tam, pod tou jasnou noční oblohou u bývalé sjezdovky, na které začátkem března nebylo po sněhu ani památky, postávala kupa prapodivných dinosaurů a užívala si svobody, zatímco v chatce pochrupovaly čtyři děti od 4 do 7 let, které strávily víkend v lese a válením sudů, případně děláním kontrmelců, ze sjezdovky dolů… bez televize, bez počítače, bez tabletů… a skoro zadarmo…
Žít je umění 