Když člověk dostane dárek na MDŽ od jiného muže než od vlastního…

Narazila jsem na jeden blogový článek. Autorka byla nešťastná, že od toho svého nedostala ani ten blbý karafiát…

Večer jsem se tak z legrace ptala manžela, jak oslavíme desetileté výročí svatby. Oplatil mi také fórkem – prý mi koupí ten nejlepší buřtík, opeče mi ho v lese nad ohýnkem a k tomu mi dá pusu :-) Holt zarytý bushman (prý slovo „tramp“ už neletí :-)) A upřímně, ani bych se nedivila, kdyby to myslel snad i vážně :-)

Co jsem od něj dostala na MDŽ? 

Mohu jen odpovědět slovy, která jsem použila v komentáři na onen blogový článek -“ a to bylo nějaký MDŽ??“ :-)

No, ani ten blbý karafiát :-)

Můj muž není muž, který by mi dával nějaké dárky. Ne že by mě nějaký ten dárek nepotěšil. Však by i potěšil. Ale když on ten můj mi koupí nové lyžařské kalhoty místo pugétu. Asi abych mu v těch starých šponovkách nedělala ostudu.

Takže si je asi koupil sobě :-))

Uvaří, vynese koš. A tak. Tento týden má dovolenou a pere v pračce o sto šest.

Vykouzlí mi často úsměv na tváři. Vykouzlí ve mně pocit, že si ho můžu pro to či ono vážit. Když udělá chybu, omluví se. Zjistí, že sice vůbec nesdílí mé koníčky, ale podporuje mě v nich. Dává mi svobodu, stejně jako mi ji dávali mí rodiče, a já si jí vážím. 

Dostala jsem od něj už spoustu dárků. Co jsem od něj dostala k MDŽ, k narozeninám nebo na Vánoce?? Povím Vám, že ani nevím. A je mi to jedno. Rok má 356 dní a to, co mi dává v tyto dny, je pro mě důležitější než tyto tři.

A jak to tedy bylo s MDŽ letos? Kdo že mě to tak rozmazloval?? 

(photo credit: StaraBlažková)

(photo credit: StaraBlažková)

No, byl to legrační den. Začal, pokud si dobře pamatujete, tím, že strašně chumelilo. Chystala jsem únorové vydání magazínu Aves, když v tom telefonát: „No, kde jsi?????“

Ajaj. Studentka, za kterou jezdívám mimo Brno 2x do týdne. „Počkej, ty nejsi v Thajsku????“ ptala jsem se udiveně. Jéžiš a co to byly ty příspěvky na Facebooku?? Aha, vzpomínky…

Však mě docela zarazila ta ranní fotka se zasněženou zahradou…

Stojím tu s deštníkem na zastávce a čekám na Tebe…

:-((((((((

Z vedlejšího pokoje se ozval můj muž, který, jak jsem říkala, má tento týden dovolenou.

Potřebuješ někam hodit autem??

No, potřebovala jsem….

A tak jsme jeli v té chumelenici, stáli v zácpě, dorazili asi o hodinu později než měla začít výuka. A nějak jsme byli všichni v dobré náladě :-)

Studentka mi po těch 2 letech, co ji učím, nabídla místo čaje capuccino. Mimochodem velmi dobré.

A její syn, když za ní přijel, donesl nám oběma jeden cupcake!

A tak jsem dostala dárek k MDŽ od úplně jiného muže než od toho svého :-) Nebo jsem dostala dárek i od něj? Co myslíte??? 

Třeba mi umožnil zažít mé přání z předchozího dne, kdy jsem chodila po Brně, z ničeho nic jsem měla volno a nevěděla, co si s tou hodinou nakonec počnu, a měla jsem sto chutí si zajít někam na kafe a zákusek. Ale odolala jsem.

A nakonec jsem to kafe i zákusek dostala o den později :-)

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hloupůstky se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Když člověk dostane dárek na MDŽ od jiného muže než od vlastního…

  1. Pingback: 10. Jahodový ráj, aneb sladkobolný týden | Žít je umění

  2. valkil napsal:

    Já dostala kytku od kolegy, koukala jsem na něj jak z jara a vůbec netušila proč a on mi musel sdělit, kolikátého je a co je to za den. Takže asi tak :) Nutno podotknout, že mi to vlastně nebylo úplně příjemné. Od muže nic, taky tenhle svátek nějak nedodržujeme, koneckonců, ani výročí té svatby jsme zvlášť nehrotili. Ale vzhledem k tomu, že jsme měli minulý týden volný dům (děti na lyžáku), vyrazili jsme spolu a výstavu a na večeři (a na pivo) a krásně si pokecali – a to mi stačí absolutně.

    • avespasseri napsal:

      Někteří kolegové žijí v dojmu, že musí, protože jinak by se žena cítila méněcenně, a ona žena se pak cítí nepříjemně :-) Jiní muži žijí v dojmu, že nemusí, a ona se pak žena cítí taky nepříjemně :-) No, nemaj to lehký :-)))
      Někdy jsou ty prvotní představy tak roztomile romanticky naivní a nakonec je člověk rád za výstavu a večeři, co? :-) Když si uvědomíš, že po x letech je již spousta lidí dávno po rozvodovém martýriu, nebo se ani k sňatku (či dětem) nedostali, tak je to velká výhra :-)))

  3. Pingback: Březen na stupních vítězů… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s