Ať žijí knihovníci…

Asi jsem se minula povoláním.

Studovat už několikátou školu ale fakt nechci.

Ale kolikrát jsem si říkala, jak by se mi líbilo pracovat v knihovně??? 

Pamatuju si na naši malou okresní knihovnu. Pár žen, které měly přehled o tom, co kde je a jaké to je. Doporučovaly, půjčovaly. Pamatuju si na malou knihovničku u matky v práci. Jak jsem se tam probírala fondy, když se knihovna zavírala, a odnesla si odtamtud spoustu knih. Pamatuju si i ale na mnohem větší knihovny.

Na tu Národní, kam jsem měla pár let průkazku, a na zkoušky se učila v úchvatných prostorách studovny v Klementinu. Dýchalo to tam staletími vzdělání. Duše lačná po vědění tam byla jako v ráji. Ticho, spousta knih a podpůrná skupina všech ostatních studentů, kteří před sebou měli tlusté svazky.

Že mi jednou knihovnice anglické sekce Národní knihovny vynadala, že čekám na toaletách před dveřmi toalety a ne před druhými dveřmi, pomíjím… asi se bála, kdo ví, co všechno neslyším. A já přitom slyšela jen zvuk šustících stránek v hlavě :-))) 

Vzpomínám na Městskou knihovnu v Praze, která se po rekonstrukci pyšnila prapodivnou instalací ze starých knih přímo před vchodem do vnitřních sálů. Snad tam stále ještě je. Vzpomínám i na místní kavárnu, kde jsem naposledy seděla s paní Munkovou, a dodnes lituju, že jsem za ní nezajela na návštěvu i se svou dcerou. Člověk nikdy neví, kdo kdy náhle zemře…

Vzpomínám na knihovnu Americké univerzity v Káhiře, kde jsem se místo přípravy diplomové práce začetla do učebnic hieroglyfů, knih o křesťanství a spousty dalších skvostů. Bylo to území, kde děvčata chodila západně oblékaná, kde byl chládek (až zima) a kde se člověk mohl procházet mezi regály a nasávat a nasávat. Kdyby se vědomosti daly takto nasát, byla bych nejchytřejší osoba na světě :-) Venku jsme pak posedávali s kávou a zákusky a sledovali egyptské kočky.

Alexandrijská knihovna  (photo credit: Dennis Jarvis)

Alexandrijská knihovna (photo credit: Dennis Jarvis)

Vzpomínám na alexandrijskou knihovnu v Alexandrii. Tu novou. Funglnovou. Takový závan moderny jsem ještě nezažila. A ačkoliv jsem knihy k tématu své disertace horkotěžko sháněla po Káhiře, tady jsem nevěděla, kam dřív sáhnout. A dodnes lituju, že pak přišlo arabské jaro a můj plán vyrazit „rabovat“ do alexandrijské knihovny, padl…

Vzpomínám na brněnské univerzitní knihovny, ve kterých jsem trávila spoustu času. Jen bohužel, zatímco za své cestování jsem bývala jako průvodkyně placená, za pobyt v knihovnách jsem byla placená jen pár posledních let svého doktorandského období. A ten plat nebyl ani minimální…

Možná jsem se holt minula povoláním.

A tak aspoň vzdávám hold všem knihovnicím. A hlavně těm dvěma, kterým se mě podařilo uchránit před další pokutou a přijít na způsob, jak mi prodloužit knížky, ačkoliv jsem si doma zapomněla průkazku, neměla zaplacenou registraci na další rok a bez průkazky by mi o dvě patra níž registraci neprodloužili.

Udělaly mi velkou radost!

Učitel jízdy na koni mi před mnoha a mnoha lety říkal (když jsem si stěžovala, že „to nejde„), že „všechno jde, když se chce„.

A vidíte, neřekly, že když už jsem tedy natolik blbá, že si zapomenu průkazku doma, tak mám holt smůlu…. :-)

Přeji Vám, ať taky zažijete takový vstřícný a lidský přístup!

A mimochodem? Také jste takoví knihovničtí šílenci jako já??? :-) 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Na cestách se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

21 reakcí na Ať žijí knihovníci…

  1. Sedmi napsal:

    Ehm, já jsem to studovala… Informační studia a knihovnictví se to jmenuje na FFUK… A nelíbilo by se ti to, je to o tom, že ze sebe memorovanim kódů děláš živý počítač… Abys jako mohla knížky správně katalogizovat… V 21. Století naprostá pakarna a zbytečnost… Bohužel 😞… A ne, nedodelala jsem to. Nejsem ten správný stroj…

    • avespasseri napsal:

      Tak to je fór. Ty jsi to studovala? Tak třeba je to jak na ekonomce (prý), celou dobu studuješ něco, co pak v praxi téměř vůbec nepotřebuješ…. :-) A máš aspoň dobrou paměť díky všemu tomu memorování?? :-)

      • Sedmi napsal:

        Právě, že vůbec… Já nejsem memorovaci typ… Ale ekonomku mám taky, tu jsem teda dodělala…😀 a jo v praxi jsem to zatím moc nevyužila

        • valkil napsal:

          Vtipný je, že jsem na Informační studia a knihovnictví dělala v nějakém pomatení smyslů příjimačky. Naštěstí mě nevzali :)

          • avespasseri napsal:

            Tak to jsme se tu tedy sešly :-) Tak snad jsem se tedy povoláním snad neminula :-))) Ostatně právě jsem si zaregistrovala vlastní doménu na soukromou výuku angličtiny :-)) A přes wordpress už i funguje :-) Chci se trochu víc postavit na vlastní nohy a nejet jen přes jazykovky :-) Když už jsem si vyzkoušela to daňové přiznání :-)

            • valkil napsal:

              Tak držím palce! Obdivuju takové zásadní kroky. Taky mám občas chuť něco podobného udělat, ale není mi jasné, jakým směrem. Jsem taková hloupě nezaměřená, umím hodně věcí trochu, ale nic pořádně – takové lehké prokletí mého bytí :)

              • avespasseri napsal:

                Já jsem na tom odjakživa byla úplně stejně. To s léééty se člověk nakonec zaměří :-) No a manželovi jsem slíbila, že s tím do konce března pohnu :-)))) Jsem celá dcera, ta dnes prezentuje ve škole knížku, kterou mají děti prezentovat do konce března :-) Jo, vzpomínám si, jak jsem před mnoha lety na jednom online webu položila otázku astroložce, jaké že by tak zaměstnání pro mě bylo vhodné. Byla jsem rozpolcená jak ten můj velký kříž v mém horoskopu :-) Odpověď zněla, že v mých letech bych snad už měla mít jasno :-))) Od té doby jsem tuším průvodcovala, studovala opět religionistiku, učila, rodila a řešila blogově sama sebe :-)))) Když to tak beru, tak jsem vlastně dala trochu svému měsíci, trochu svému slunci, trochu svému jupiteru a trochu svému plutu. No, se divím, že na to astroložka nepřišla :-)))

  2. jkamionkova napsal:

    Moc rada chodim do knihovny. A vubec nejradsi mam sbirku knih co ma moje mama doma. Tam at sahnu na jakoukoli knizku, tak je to presne ta kterou zrovna v tu chvili potrebuju. Nekdo sbira znamky nebo pohledy a moje mama nakupuje knizky jako rohliky :D

  3. valkil napsal:

    Jinak knihovny oblibuju velmi, dokonce mě na mateřské napadalo, jestli bych se pak neměla vrhnout tímhle směrem, jít pracovat jako knihovnice. Do knihoven chodím, co čtu, od té první, kde seděla taková přísná paní, která tak zvláštně přežvykovala zuby, mi to zůstalo doteď. Ale milovala jsem to tehdejší „papírkování“, papírek do košilky, pak zase zpátky do knížky. Úplně slyším ten zvuk a cítím vůni starého papíru.

    • avespasseri napsal:

      Přesně. Papírkování mě taky bavilo. Pravda je, že od té doby, co jsem pak musela v Národní vypisovat x výpůjčních lístků, abych se teprve potom dozvěděla, že je zrovna vypůjčená (či jak to přesně bylo… možná i ztracená), tak jsem za elektronizaci fondů velmi ráda :-)))

      • valkil napsal:

        Jo, to chápu :) Tohle mi spíš blesklo jako taková raná knihovnická vzpomínka, tehdy se ovšem těch knížek půjčovalo vcelku málo na zapisování, i když fakt je, že vypisovat mě je taky moc nebavilo. Zato číst!

        • avespasseri napsal:

          To bylo takové to studentské období, kdy člověk potřebuje získat přehled o literatuře. Obvykle by zašel mezi regály (proto mě tak fascinovala ta americká knihovna v Káhiře), prolistoval a nadpoloviční většinu knih odložil jako neužitečných pro daný projekt. Ale tady jsem to musela všechno vypsat :-))) A knihovníci všechno dohledat. Když jsem pak viděla, v jakých prostorách a podmínkách se některé knihy v Národní skladovaly…

  4. jolana88 napsal:

    Já si zase občas říkám „zlaté lístkovnice“. Protože když „dodavatelská“ fy nezvládne program – klidně se dočtu, že knížku, co držím v ruce, ani nemají :/ Ano, mám „štěstí“ na podobné věci. Jelikož průkazky do knihovny se u nás „fasují“ ještě před nástupem do školy, mám možnost se dívat, jak se i knihovny mění. I když – jsou „stálice“. Stále musím dítku půjčovat svoji průkazku. Nikdo totiž nepočítá, že by robátka četla víc než Krtka a komiksy. Chodit s nimi do studovny, protože „sám nelze“ … Naposledy jsem musela knihovnicím na dětském vysvětlovat, že Logik si NEbude sám zařazovat vrácené do regálů. Ale jinak – dobré. Při mém „životním“ průměru knih/týden bych uvítala snad jen jiné řešení „příslušného“ zařazení.

    • avespasseri napsal:

      Zajímavé :-) Já si pamatuju, že jsem chodívala do dospělého oddělení i s dětskou průkazkou. Vracet do regálů? A vidíte ve spoustě knihoven jsou radši, když to neděláme. Asi mají zkušenosti :)) Jaké jiné řešení??

      • jolana88 napsal:

        V dospělém může od 15 (do té doby rozhoduje knihovník); platí cca 22let. Kdysi jsem musela podepsat, že o tom vím, že souhlasím. (Zvl. když se tenkrát synátor prezentoval větou:“jóo, tady maj ty knížky, co nemaj obrázky“ :D) Problém je, že když tady chce nejm.Logik užít výpůjční automat (lidi fakt nemusí) – tak ho nepustí. A když jde za knihovnicí i tak je s tím problém. Protože „automatický“ systém (neumí na dětskou průkazku zapsat „špatnou“ knihu :/ ) Některé „dražší“ (encyklo, mapy atp) – musím podepsat jako rodič. Tudíž je pro mě jednodušší, když si vezme moji průkazku, protože to – paradoxně – automat neřeší. Vracení chtějí na dětském – aby si dítka vštípila jakés-takés chování. Vcelku s tím i souhlasím. Jenže – brouk nedokáže vrátit knížku – a jít. Začne je rovnat a přerovnávat ..(obsese). Dámy v jedné směně to odmítaly pochopit.
        Řešení – když katelogizují a zařazují – tak např. „Doherty“ je autor naučné, krimi, románů .. Jenže 1/2 jeho knih je řazena ve „špatném“ oddělení – krimi mezi romány atp.

        • avespasseri napsal:

          No jo no, myslíte, že kdyby se systém (dětské průkazky jsou jen pro dětské knížky apod.) zrušili, že by to bylo v pořádku? Že by jim děti automaty třeba nerozbily? Já už pomalu nemám chuť proti systému bojovat za výjimky :-) Protože se vždycky najde výjimka. Takže bych to řešila asi podobně – dala bych mu svoji. Knihovnice asi holt nechápou, že některé děti nedělají naschvály, ani nejsou prostě nevychované a dělají bordel…

          • jolana88 napsal:

            Smutné je, že knihovnice „automatické“ systémy nedělají :/ V podstatě i těžko ovlivní např. to, do kterého „regálu“ se má knížka řadit. (vím, protože mezi nimi mám přátele). Krom toho – na to, že u dětské průkazky nemůže ani zástupce ředitelky „odklepnout“ počítači souhlas – jsme taky přišly náhodou. Chtěla to vyřídit „jednou provždy“, nelze. (Logikovi totiž vadí užívat mojí průkazku – „když tam není jeho jméno“, no). Dokonce nelze do systému přidat „výjimku“ – aby to (nejen) synka pustilo… Bývá mi jich až líto, protože dostanou „sysťém“ – na který kdosi pěje ódy, pobere za to peníze – a ony k tomu nemohou říct ani píp. Oficiálně můžou – ale jen na začátku.

            • avespasseri napsal:

              Vzpomínám, jak jsem kdysi byla šťastná, že studuju na univerzitě, která ještě nebyla elektronicky svázaná. Vše probíhalo „papírově“ (index, zápisy ke zkouškám a státnicím) a mělo to lidský rozměr. Zkoušky i státnice se domlouvali individuálně a nestál nad námi bič počítače. Ale také nás bylo trochu méně studentů a na těch oborech, co jsem studovala, obzvlášť. Počítačový systém má sice také své výhody, ale je to prostě systém. A pak to holt může dopadnout přesně tak, jak popisujete :-(

  5. Pingback: 13. Jahodový ráj, aneb pracovní výbuch | Žít je umění

  6. Pingback: 13. Jahodový ráj, aneb pracovní výbuch | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s