Březen na stupních vítězů…

(photo credit – Steve Ryan)

Březen je už za námi. Byl to takový zvláštní měsíc, tak trochu aprílový, co říkáte? Jak zpívají Svěrák s Uhlířem – „jaro vystrkuje periskopy„. Ale také sněží…

Jak jste ho prožili? Spíš jarně, nebo spíš zimně? Spíš radostně, nebo spíš smutně? Spíš prázdninově, nebo spíš pracovně?

Já od každého něco…

Bezkonkurenčně největší radost mi přinesl ten jarní pobyt na horách! Byly to sice jarní prázdniny, ale chumelilo spoustu dní o 106. Když jsem na chatu v Koutech nad Desnou přijížděli, po sněhu ani památka. Když jsme odjížděli, zas nic. Ale mezi tím nám nasněžilo natolik, že jsme se mohli na vlakové zastávce koulovat…

Milovala jsem to lyžování. Ten pocit, že najednou je to úplně jiné – takové orlově uvolněné a bdělejší. Už dlouho jsem nelyžovala tak, že bych si toho dokázala vůbec všimnout. Ale tentokrát dcerka čekala spíš ona na mě než já na ni…

Jaký zážitek dostal stříbrnou medaili radosti?

Zcela jistě setkání s Maruškou z Osvoboď se. Byly jsme na stejné vlně. Poslední dny se ukázalo, že i víc, než tenkrát. Někdy prostě není život peříčko. To, že jsme se domluvily na tom, že u ní v centru a také na její akci v Lužánkách představím v květnu Orla v hnízdě dalším lidem, byl jen takový bonus. Ale bonus, který mě velmi těší! Čím víc lidí dostane příležitost tohle cvičení poznat, tím líp. Člověku nepomůže to, co nezná… a když to pozná, třeba pomůže… a to se neví, dokud to nepozná. No ne?? :-)

A bronz?

Těžko říct. Je mi velmi zatěžko dávat na třetí místo radostí událost, která pro mě moc radostná nebyla. Ale ta radost se schovává někdo hluboko pod tím vším. Možná právě v tom, že jsem se dokázala usmívat, jak debil :-) A v něčem, co s sebou tato událost přinesla (na chvíli ten pocit vymizel, ale tuším, že se zase vrátí) – zásadní změnu pohledu na život. Vnímání, jak velkou má hodnotu. Ochotu obětovat pro něj vše, co tomu skutečnému životu jen stojí v cestě. Ano, byl to onen sladkobolný týden, onen hořskosladký týden a onen „dám vlastní život“ týden. Všechny tři velmi těžké a přece plné radosti… a já nikdy nechápala, co mi to chce vlastně ten, který na té operaci srdce byl, vlastně o té skutečné radosti říct. Dosud..

Pod stupni vítězů končí ty drobné radosti, které mi ten březnový týden krásně okořenily. Všechny ty, které by člověk řekl, jak moc pro mě budou znamenat.

• Třeba to, že pojedu nejspíš na Silvestra na Srí Lanku! Můj mnohaletý sen se tam vrátit se nejspíš letos naplní!
• Nebo to, že jsem objevila svou oblíbenou vůni! Vodní dýmka…. :-)
• Samozřejmě to, že jsem nedělala daňové přiznání na poslední chvíli! A že mám na daních přeplatek! Ale tak to vidíte, ani peníze, ani Srí Lanka nepřebije operaci srdce a co to vše obnášelo??? Týden za týdnem??
• Ani to, že jsem si konečně zaregistrovala doménu na své angličtinářské stránky, prohrabala se všemožnými schématy stránek a začala je tvořit… Však jsem slíbila, že do konce března s tím pohnu. A sliby se mají plnit…
• Ani ten cupcake a káva u mé studentky. Ani to, že to přišlo poté, co jsem na tu hodinu úplně zapomněla, protože její FB statusy už byly silně dovolenkové :-)

A tak jsem si březen nakonec užila! Doufám, že i Vy!

A duben bude doufám stejně plodný, stejně zajímavý a stejně radostný. Však už je venku krásně, tak jaképak chmury!!

Mějte se krásně a užívejte dubnové slunce!