Finančák, živnosťnák, to je moje potěšení…

No já vím, zní to divně.

Jako by takovéto příspěvky ani nepatřily do toho děsně radostného projektu Jahodového ráje… 

Ale tak už jsem se tu rozradostňovala minule, když jsem podávala daňové přiznání. Neb se ukázalo, že to v některých situacích může být docela dobrá výdělečná činnost. 

No a teď se můžu rozradostnit znovu. 

Z finančáku jsem totiž dostala e-mail. Asi by to nikoho moc nepotěšilo. Prý „dostavte se… musíme opravit chyby„. Snažila jsem se pochopit, jaké že to chyby tam mám. Nepochopila. Paní nakonec jen řekla, ať prostě přijdu. Tak jsem přišla.

Paní tam seděla za počítačem (na obrazovce velký růžový nápis Daňově přiznání – no, jak jinak…) a netvářila se nadšeně. Tak uvážím-li, jak velké nadšení mají ti, kteří mají vyplnit jedno, ti, kteří jich pak mají stovky kontrolovat musí mít asi nadšení stokrát násobené… 

Opravování nakonec proběhlo v pohodě. Poškrtala jsem, co jsem poškrtat měla. Dopsala to, co za mě paní spočítala. Přidala podpis, že jsem to opravila já. A bylo. Prý tam vůbec nemám uvádět platby, které jsem sama na VZP platila. A já jsem se s tím tak počítala!

Na závěr mě pochválila, že jsem zapsala dceru a vedle nulu. To se prý tak často nevidí. Na to jsem odvětila, že jsem to tak udělala, protože mi sama před nějakým tím týdnem radila, ať to tak udělám :-) Začala se smát. Na závěr jsem se omluvila… že ta potvrzení od zaměstnavatelů jsou tak pomačkaná. Dcerka na nich jezdila jako na sáňkách. To jsem je už totiž měla uložené v batohu… 

Daňové přiznání jsem ještě před podáním přepsala, ale potvrzení jsem už přepsat bohužel nemohla…

To ovšem nebylo vše. 

Poté, co paní prohlásila, že je ta lejstra budou ležet „támhle kdesi ve skříni…„, jsme se se smíchem rozloučily.

A já zamířila na živnostňák… 

Měla jsem tam domluvenou schůzku již dopoledne. Ale tu jsem zrušila. Přece jen, kam s tím živnostenským listem spěchat, když ho ještě hned hup šup nepotřebuji. Ale protože jsem ho měla hned naproti divadlu, kam jsem za chvíli měla jít pro dceru, tak jsem to tam šla okouknout.

A užívala jsem si to úžasně! 

Pater noster. Nahoru dolů, fotky. Bohužel na tom mém pidi mobilu to je většinou dost rozmazané :-) Ale tak snad mi to odpustíte a tady máte:

Kdy jste jeli naposledy Pater Nosterem?? A jeli jste někdy vůbec?? 

Fotografie0706

Obcházela jsem prázdné chodby (existuje tu možnost objednat se na schůzku přes internet) a četla si obsahovou náplň živností. Zapsala si, které že to budu potřebovat. Nedávno jsem si to sice našla na internetu, ale opakování nikdy neškodí, ne?

Když jsem tam tak postávala před tím velkoplošným seznamem, vyšel zrovna ze dveří úředník a nabízel mi, že mi to klidně vytisknou. Že budou jen rádi. A hlavně ať to mám pak dobře.

Tak nevím, taková horlivost?? Také zažíváte tak horlivé, nápomocné a smějící se úředníky jako já to pondělí?? Lidi, v pondělí!!! 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Radost se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Finančák, živnosťnák, to je moje potěšení…

  1. Pingback: 14. Jahodový ráj, aneb práce není zdraví prospěšná! | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s