Největší radost je, když člověk zahlédne světlo na konci temného tunelu…

Za ty 3 měsíce, kdy tu jede projekt jahodového ráje – ty záblesky prozářené sluncem – jsem zjistila, že ono opěvované „vnímejte drobnosti každého dne“ nebo „nacházejte radost v maličkostechje sice „děsně krásné“ a také dost pravdivé… ale něco tomu chybí… 

Ta vnitřní radost!

Venku může být stokrát slunečno, ptáčci mohou tisíckrát cvrlikat a pět Vám andělské chorály, květiny vonět a krášlit záhonky a okénka, můžete mít na sobě šaty za tisíce (které jste dostali darem), střevíčky jak od Popelky a kosmetiku, která z Vaší pleti udělá sametové hedvábno, kolem sebe horu kamarádů a spoustu jídla…

ale bez vnitřní radosti je Vám to upřímně řečeno úplně k ničemu… 

(photo credit: Jimmy Fell)

(photo credit: Jimmy Fell)

Když člověk nevnímá přírodu a nepečuje o sebe, ztrácí kontakt s tím, co mu může udělat ze života prostor plný radosti. 

Ale když se člověk propadá do temnot tam někde uvnitř, žádné vnější slunce ho nezahřeje… 

A tak mi největší radost udělal jeden rozhovor, do kterého jsem se původně ani nechtěla pouštět, protože jsem si říkala, že dotyčný má svých starostí dost. Jak už to tak v některých rozhovorech bývá, někdy stačí prostě jen naslouchat. A občas prohodit nějaké to „hmmm„. Nemusíte nikomu nic radit. Nemusíte ho litovat. Nemusíte vlastně nic moc říkat. Ten druhý řekne všechno nakonec sám. Objeví v sobě temnotu, o které netušil, že je tak temná. A pak si ji v sobě ještě sám osvítí :-)) To když si uvědomí, že do té temnoty vlastně nepatří…

Že je mu bližší onen sluncem prozářený život než temná smrt v tom smyslu, jak o tom píšu v onom březnovém magazínu Aves o „pochodujících mrtvolách„.

Ostatně právě tento rozhovor mi magazín vnesl do života. Protože jsem si musela postěžovat, že mám zrovna pocit, že v těchto dnech mám blíž k tomu zombiekovi, jak o něm píšu, než k člověku. A nepřišlo mi to, jako autorce toho textu a jako instruktorce čchi kungu (čchi je přece ten „život“ ve své krystalické podobě!!) úplně „košer“ :-) Už jste si dělali onen test?

Jestli jste spíš také na straně zombíků, tak hlavu vzhůru! To půjde :-) Jen najít ten správný klíč!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Utrpení a láska se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Největší radost je, když člověk zahlédne světlo na konci temného tunelu…

  1. Sedmi napsal:

    Podle toho, jak se vyspím :-) Btw pls buď zombie, nebo zombíků…

  2. Pingback: 15. Jahodový ráj, aneb bláznivá barevná voda života a jedno předsevzetí… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s