(photo credit – Steve Ryan)
Tak jsem si říkala, že s březnem odešlo téma smrti pěkně do hrobu…
A ejhle, „duben, ještě tam budem“ :-)
Zas řeším téma březnového magazínu – jak to udělat, aby člověk fakt nebyl jak ten zombík?? :-) Jen oproti minulému týdnu nejde o hledání světla, ale o praktické kroky…
Tento týden mám na triku jedno zásadní rozhodnutí. Když ho neudělám (safra, už zbývají jen 2 dny!), budu děsně nevděčná. Ale já myslím, že to tentokrát už opravdu dám…
Ostatně jsem se vrátila k článku o návycích a o tom, jak zde vůbec nejde o vůli, ale že právě ta emocionální stránka je absolutně nejdůležitější (pamatujete se na něj ještě??). A jak jsem tak proklikávala dál a dál, narazila jsem na krásnou statistiku: přes 80 % předsevzetí selže! No není to krásné?
Takže selhání se očekává a my se kvůli tomu nemusíme trápit, ale prostě to zkoušet zas!
Však i nalézt to světlo na konci tunelu ve mně tento týden vzbuzovalo radost. Jakoupak asi budu mít, až z toho tunelu za chvíli zas vyjedu a uvidím, že kolem je to docela pěkný??? Až se zase budu moct prostě jen věnovat těm drobným radostem za oknem, protože ta vnitřní radost, o které byla v tom článku řeč, zase zaujme to místo, které jí patří??
Až zas poteče ta voda života, barevná a veselá jako ona brněnská fontána, o které tu tento týden také byla řeč? Stejně bláznivá a nepředvídatelná jako ti brněnští baleťáci, kteří tančili na židlích a hráli si na hráče orchestru??
Vize do budoucna jsou prostě jen ozářené oním pověstným jahodovým sluncem – nebo srílanským sluncem??
Na co všechno se mám vlastně těšit?? :-)
Na co všechno se těšíte Vy?
Jaké vize máte? Jaké vize se před Vámi tento týden otevřely?
Co Vám tento týden dělalo radost??
*******************************************************
Článek shrnuje další týden v rámci projektu Jahodový ráj. Člověk by někdy neřekl, co všechno mu vlastně dělalo během týdne radost a proč. Přidejte se a uvidíte sami :-) Blíž info tady.
Žít je umění 
Pingback: Rozjásaně barevný duben s kontaktem i bez kontaktu… | Žít je umění