Poslední záchvěv zimy…

Už jsem si zvykla.

Rozkvetlé stromy. Zelené stromy. Teploty nad 10 stupňů. Už jsem vítala jaro. Ostatně už dávno. Už jsem se chystala vítat pomalu i léto. Tedy alespoň přechodné období, které toto pondělí začíná. Protože ano, podle čínského kalendáře, jaro už, milí zlatí, máme za sebou :-)

Jenže jsem si usmyslela, že v neděli vyrazím s malou na Vysočinu. V sobotu stejným směrem zamířil i můj manžel s kumpány. Tak jsme se smáli, že je docela dobře možné, že se někde v lese potkáme…

No, nepotkali jsme se. Zato jsme potkali nefalšovanou zimu. Sníh….

Když jsme ve Svratce vystoupily v poledne z autobusu, normálně sněžilo…

Než jsme vylezly z hospody, vysvitlo sice sluníčko, ale celou cestu na Karlštejn (ano, i u Svratky je Karlštejn) a pak ke studánce a pak k hotelu Svratka, kde náš výlet končil, střídavě tak trochu posněhávalo a svítilo slunce.

Prostě aprílové počasí…

Ale já byla nadšená.

A říkala jsem si, jak jsem ráda, že jsem nakonec na ten výlet vůbec vyrazila. Ještě v sobotu se mi totiž vůbec nikam nechtělo. Předpověď nebyla nic moc.

Ale nejsem přece měkota! Ráno jsem prostě nad ničím nedumala, ujasnila si, kdy a kam přesně pojedeme (protože těch alternativ jsme v pátek vymysleli s manželem spoustu) a když už člověk jednou sedí ve vlaku, tak už prostě není cesty zpátky!

S manželem jsme toho už nachodili po lesích i ve sněhu. Stačí se přece dobře obléknout…

No, to jsme ale ovšem ještě netušili, že bude opravdu sníh :-)

S dcerou jsme si jízdu vlakem užily. Pročítaly jsme magazín o domácích mazlíčcích (snažila se mě přesvědčit, že místo toho hlemýždě bychom fakt mohli pořídit něco jiného…). Vyprávěla mi o Minecraftu (a snažila se mě přesvědčit, že bude ve čtvrté třídě nosit samé jedničky a dvojky, když bude moct propadout minecraftu). A cestu autobusem jsme strávily hraním si s jejími vlasy (zaplést tak, zaplést onak…).

A cestou na Karlštejn pak ve sněhu malovala botami motýly. A proměnila se v golfový míček a předstírala, že letí do důlku. (Šly jsme kolem golfového hřiště.) V lese jsme pak společně zpívaly Hava Nagila… 

Prostě radost!

• Sníh mě neuvěřitelně bavil. To protože mi nebyla zima :-)
• Golfové hřiště mě neuvěřitelně bavilo. To protože tam nikde nikdo nebyl. Protože jsem se po něm mohla poprvé projít. Protože bavil mou dceru. Protože tam prostě bylo krásně. A protože jsem tam nikdy nebyla, ačkoliv jsem už xkrát byla v hotelu pod ním!
• A ohromně mě bavila ta hodinka, kterou jsem strávila v hotelu Svratka. Tento víkend tam totiž byl náš orlí čchi kungový seminář, na který obvykle jezdívám. Nicméně tentokrát už bylo vyprodáno. A navíc dcera se v pátek vracela ze školy v přírodě, takže se to dvakrát nehodilo.

Když lidi končili a potkali mě na chodbě, nevěřícně koukali :-)

„Já jsem si tě celý víkend nevšimla!“

„Zrovna včera jsem si na tebe vzpomněla. Že už jsi dlouho nebyla.“

„Nespletla sis den?“

„Najednou jsem zmatená, není pátek??“

Tak dobře jsem se už dlouho nepobavila...

Dokonce mi ani nevadilo, že jsem neměla moc možnost prohodit pár slov s naším hlavním orlem! To asi proto, že jsem byla ráda, že tam vůbec jsem a že všechny vidím :-)

Dcerka si sice nemohla v hotelu hrát na labradora, jak ve vlaku plánovala. Ale zase si dala bramborové šišky s mákem a pořádně celý hotel prozkoumala. Nejvíc ji lákal golfový trenažér…

Zjišťuju, že nejvíc ze všeho mě baví tyto víkendové výlety. Není to tak dávno, co jsem si říkala, že takhle by bylo nejlepší týden končit. A ono to poslední dobou tak nějak plus mínus vychází jaksi samo…

A co Vy? Také rádi trávíte víkendy výletově??